8 duchařských historek, které byly inspirací k natočení hororu

Anthony Hopkins v roli katolického kněze, jakožto nejvyššího amerického exorcisty. Inspirace pochází od otce Garyho Thomase z Kalifornie, který byl místním biskupem pověřen, aby se naučil umění exorcismu.

Otce Thomase objevil novinář Matt Baglio a rozhodl, že je jeho příběh natolik zajímavý, že jej přenese na stránky knihy s titulem The Rite: The Making of Modern Exorcist.

Jak film, tak  Bagliův román zkoumají Thomasovu bitvu s vírou v nadpřirozeno. Hlavním hrdinou je Michael Kovack (Colin O’Donoghue), student kurzu exorcistů ve Vatikánu, který je ve své víře nejistý. Otec Lucas Trevant (Hopkins) se s ním podělí o vlastní zkušenosti, když se zabývá případem mladé, sexuálně zneužívané dívky.

Navzdory tomu, že Hopkinsův pacient vykašlal nehty a vykazoval abnormální chování,  dostává se mu od učedníka skepse, která odráží zkušenost otce Thomase v rozlišování mezi otázkami duševního zdraví a skutečným posednutím.

Thomas poskytl svědectví o svých rozhovorech s ďáblem a jinými paranormálními bytostmi. Lidé se před ním měnili v hady, oplývali nadlidskou silou a mluvili děsivým hlasem.

V 70. letech se stal malý domek v Amityville jednou z nejděsivějších nemovistostí v historii. Skutečný příběh Stuarta Rosenberga začíná v roce 1974 šesti vraždami, které spáchal DeFeo Jr., když ve spánku zabil své rodiče a čtyři sourozence. Tvrdil, že „to nemohl zastavit.“

O rok později se do téhož domu nastěhovala rodina Lutzových, která chtěla těžit z jeho krvavé historie. Svůj příběh trochu přehnali a vyděsili jím obyvatele celého města. Tvrdili, že jejich postele levitovaly, v oknech viděli stvoření podobné praseti, ze zdí jim vytékal zelený sliz a další běžné duchařské historky. Autenticitu jejich příběhů potvrdil detektor lži.

Newyorský policista Ralph Sarchie (Eric Bana) se pouští do vyšetřování znepokojivých případů, kterého donutí spojit síly s neortodoxním knězem (Edgar Ramírez), odborníkem na exorcismus. Společně se vydají do boje proti nadpřirozeným silám a démonickým posednutím, ohrožujícím město.

Další výmysl Hollywoodu? Ne tak docela. Film je adaptací románu, který popisuje skutečné případy Ralpha Sarchieho. Dle režiséra Scotta Derricksona je hrdinou skutečný Sarchie, jak myslí, jak mluví a jak se změnil v důsledku toho, co dělá. Hlavní děj je ovšem smyšlený, aby byl film funkční.

Sarchie tvrdí, že viděl skutečné upíry, nápisy na zrcadlech a jak démoni používali lidi jako své nástroje.

Děsivý svět Jamese Wana je údajně zcela stvořen dle reálných událostí . Inspirací se stal manželský pár Ed a Lorraine Warrenovi, známí paranormální vyšetřovatelé, kteří pracovali na více než 10.000 případech. Jejich práce s rodinou Perronových, prokletou panenkou Annabell a Poltergeistem z Enfieldu dala námět pro vznik jednoho z nejúspěšnějších současných hororů, který se v příštím roce dočká již čtvrtého pokračování. Tentokrát se Warrenovi pustí do vymítání démona, který se zjevuje ve formě vlkodlaka.

V prvním dílu se rodina potýká s duchem Bathsheby, která byla v 19. století obviněna z čarodějnictví, když své děti obětovala ďáblovi.

Ve skutečnosti Bathsheba posedla Carolyn a přítomnost Warrennových ji ještě více rozzuřila, proto byli požádáni, aby dům Perronových opustili. V roce 1980 se rodině podařilo dům opustit, ale všichni noví majitelé potvrdili přítomnost nadpřirozena. Nikdo z nich už nebyl podroben takovému násilí, jako Perronovi.

Kolébkou všech skutečných hororových příběhů je Vymítač ďábla. Film byl inspirován reálným exorcismem „Ronalda Doea“. Děsivé vyobrazení nebylo daleko od toho, čím si malý chlapec z Marylandu během 40. let minulého století prošel. Ronaldova současná identita zůstává v utajení, ale dle poskytnutých informací by měl prožívat normální a spokojený život.

Na chlapci bylo provedeno přes 30 exorcismů. Nikdo nedokázal přijít s lékařským vysvětlením jeho bizardního stavu. Dle všeho Ronald použil spiritistickou tabulku Ouija, aby se spojil se svou nedávno zesnulou tetou a to umožnilo démonické entitě zmocnit se jeho těla.

Účastníci rituálu si vedli podrobné deníky, kde popisovali, jak se chlapcovo tělo prohýbalo do nepřirozených úhlů, mluvil hrdelním hlasem, měl nadlidskou sílu a po těle se začala objevovat slova včetně písmene X – které mělo znázornit, kolik démonů se ho chce zmocnit (10).

Existuje hned několik filmů o exorcismu, které mají reálný základ. Žádný z nich ovšem není tak tragický, jako příběh Anneliese Michel, německé ženy, kterou nám Hollywood představil jako Emily Rosen.

Dívka během jednoho roku podstoupila 67 exorcismů. Na jedné straně se tvrdilo, že trpí celou řádkou duševních poruch. Na té druhé se kněží přikláněli k teorii, že je její tělo obýváno šesti démony (Cain, Hitler, Nero, Judas, Belial a sám ďábel – Lucifer).

Film sleduje proces těch, kteří se na obřadech podíleli. Ve skutečnosti byli všichni zúčastnění uvězněni za nedbalost a katolická církev byla nucena přehodnotit svůj postoj k démonickému posednutí vs. duševní nemoci.

Je přirozené, že v případě smrti se posednutí špatně prokazuje a nelze tak obhájit správný postup během exorcismu.

U Emily Rose můžeme sledovat její postupný sestup do šílenství. Nikdy se ovšem nedozvíme, zda za jejím stavem stála psychická porucha nebo nadpřirozená síla. Anneliese Michel slýchávala hlasy, trpěla depresemi a sebevražednými myšlenkami a žádná medikace jí nedokázala pomoci.

Příběh o dívce, která si koupí starožitnou krabici, aniž by tušila, že se uvnit skrývá zlomyslný duch. Otevřením si duch podmaní její tělo a odcizení rodiče musí udělat vše proto, aby zlomili prokletí.

Skutečný příběh zahrnuje skříňku na víno z prodeje nemovitosti Kevina Mannise. Ve skříňce se měl údajně ukrývat dybbuk – zlomyslný duch ze židovské mytologie. Prvním známým majitelem byl přeživší holokaustu. Ten ji nikdy neotevřel.

Mannis takové štěstí neměl. Uvnitř skříňky našel několik předmětů – dvě pence z roku 1920, pramínek plavých vlasů, malý zlatý pohár na víno, usušené růžové poupě a svícen. Po otevření ho stíhala jedna neblahá událost za druhou. Nejdříve mu vyhořel obchod. Poté, co skříňku daroval své matce, zemřela na mrtvici. Skřň se pokusil udat po svých přátelích, ale ti ji vraceli zpět s tím, že cítí zápach a mají noční můry.

Nakonec byla skříň odkoupena studentem, který měl obdobné zkušenosti. Zhoršující se bolestivé onemocnění, epidemie myší, které v jeho domě zemřely a nakonec mu začaly vypadávat vlasy.

V současné době je skříňka umístěna v muzeu. Její majitel cítí podivný zápach a trpí různými nemocemi.

Doris Bither z Culver City v Kalifornii prohlašovala, že byla sexuálně napadena duchy. Údajně na ni měly pravidelně útočit tři paranormální entity. Události byly potvrzeny jejími čtyřmi dětmi.

Filmová adaptace zůstala velmi věrná své předloze. Líčí zoufalství a utrpení, kterým rodina každodenně trpěla.

Bither byla během útoků sexuální povahy pokousána, poškrábána a bita. Nejstarší syn, který byl napadení svědkem řekl: „Bylo to, jako by před mou matkou stál muž a bil ji. Viděl jsem, jak ji vzal a odhodil. Řev, rány… Ale nikdo tam vlastně nebyl. Všichni jsme to cítili. Tahání, kousání, škrábání… Všechny nás napadli.“

Paranormální vyšetřovatelé byli tímto případem přímo posedlí a kdokoli onen dům navštívil tvrdil, že prožil divné události. Nikdo nedokázal vysvětlit, kdo tyto bytosti povolal. Spekulovalo se o přebytku negativní energie nebo pohrávání si s okultními praktikami.