Misogynní masový vrah Jack staví dům a pan režisér dělá všechno proto, aby šokoval jako nikdy předtím. A docela se mu to daří.

Uniknout kontroverzi vznikající kolem snímků Larse Von Triera je těžké. Pět let zpátky to byla Nymfomanka, teď je to Jack. Není těžké přijít na to, proč. Posledních několik snímků tohoto talentovaného Dána se „pyšní“ extrémně explicitním zobrazením sexu a hlavně násilí. Zatímco předešlé dva obsahovaly dost toho prvního, nejnovější přírůstek staví na tom druhém. V kombinaci s opravdu vyčerpávající stopáží dostane divák vydatnou porci filmového kouzla ve své poněkud temnější a bizarnější podobě.

Už samotná propagace snímku, probíhala prapodivně.
Zdroj: youtube.com

Byť se po všech těch letech mohlo zdát, že Jack se bude snažit jenom povrchně šokovat prostoduchým násilím, ve skutečnosti jde o obšírný a propracovaný pohled na svět, umění a samozřejmě násilí. Trier se jako vždy neštítí doplnit svoje promyšlené, občas přespříliš komplikované a zbytečně obšírné vyprávění nějakou brutální scénou, kdy Jack naplno vyjadřuje svůj pokřivený pohled na svět. Naštěstí je film plný myšlenek, které nutí diváka se zamyslet a pomocí nichž si režisér obecenstvo vodí, jak potřebuje, aby prohloubil už tak znervózňující dojem z celého díla. To je zcela záměrně podobně pokřivené jako Jackovo „umění“.

Trier skrze celý film mistrně pracuje s barvami a symboly. Jack je toho důkazem.
Zdroj: zig.com

Film samotný i přes mistrnou řemeslnou část, která je Trierovi vlastní, občas zakopne, a to zvláště ve chvílích, kdy dává nepokrytě najevo Jackův intelekt. Navíc stopáži by rozhodně neuškodil letmý, ale jistý zásah střihače. Takhle občas až moc působí jako egoistické opájení sebou samým. To vše je kompenzováno úchvatným vizuálem, kde si režisér často hraje s barvami a různými náladami. Přičemž závěrečná část je stejně úchvatná jako vykupující, protože bez ní by Jack opravdu zůstal jen obscénní masturbací nad přehnaným násilím a dozajista nemalým intelektem pana tvůrce.

Trier je filmový kouzelník, který se nebrání náboženské tématice.
Zdroj: comingsoon.it

Nakonec nezbývá, než zmínit famózní vykreslení postavy Jacka Mattem Dillonem, který přinesl kinematografii 21. století jednoho z nejlepších vrahů a psychopatů. Stejně tak jsou povedené všechny ostatní postavy, skrze něž film vypráví nepovrchní myšlenky týkající se misogynie, hlouposti, násilí a hlavně umění. Zároveň po celý film slyšíme i postavu Verge, která funguje jako protistrana Jackovým názorům na umění a celkové filozofii.

Jack staví dům je tedy rozhodně filmem, který i přes všechny kontroverze a zhnusené pohledy stojí za vidění. Pokud zvládnete násilí vrhané bezostyšně na diváka ve zvráceně uměleckých podobách, ani neméně zvrácené myšlenky (Po zhlédnutí celého snímku doopravdy pochopíte, proč tolik lidí odešlo z promítání na festivalu v Cannes.) a neudělá se vám zle, , je to film, který byste si rozhodně neměli nechat ujít. Ať už pro jeho mistrnou filmařskou podobu, nebo pro jeho mnohdy podnětné myšlenky. Prostě Trier znovu dokázal, že je nekonvenčním mistrem oboru.

-reklama-