Po dvou hudebních filmech, devíti Oscarech a milionových tržbách opustil Damien Chazelle hudební motivy, aby nám dokázal, že bez problémů zvládne i naprosto odlišný žánr. A je tomu skutečně tak?

První člověk je film pojednávající o přistání na Měsíci a misích Apollo a Gemini. Vše se samozřejmě točí okolo Neila Armstronga, chytrého inženýra, který se stane i kosmonautem a jak všichni víme, také prvním člověkem, který vkročí na Měsíc. Tento fakt přináší první zásadní překážku, kterou musel (stejně jako před dvaceti lety James Cameron) Chazelle překonávat. Tou další bylo i to, že příběhy o kosmonautech zpracoval velmi působivě například Ron Howard ve svém Apollo 13.

Inu, doba pokročila a s ní i způsob cestování na Měsíc.
Zdroj: essaypro.com

Možná proto se Chazelle rozhodl pro velmi netradiční přístup a natočil komorní drama o osudech skupinky kosmonautů, přičemž rodinné drama Armstrongů dostává opravdu velký prostor. Vše se, více než na velkolepé vzlety raket, zaměřuje na pocity kosmonautů zavřených v nich, přičemž pro nejednoho z nich se staly rakety i rakví. Místo velkolepých řečí o pokroku věnuje mnohem více času traumatu Armstronga a jeho vlastnímu psychickému boji. A tak je celý příběh protkaný myšlenkami zabývajícími se ztrátou přátel, rodiny, oběťmi položenými na oltář pokroku. To je ale také hlavní problém celého snímku. Přepálená stopáž, kdy by vůbec neškodilo razantně zkrátit pozemskou část, aby se dosáhlo co největšího napětí. A že je ho tam dost. Chazelle v pár minutách natáhne struny problémů a konfliktů, kterým následně Armstrong musí čelit. Bohužel po těch pár minutách přijde opravdu hodně výplňové omáčky, která to vysloveně nekazí, ale rozhodně tomu moc nepřidává.

Dnes již kultovní a Oscarová záležitost Apollo 13 z ruky Rona Howarda.
Zdroj: programme-tv.net

Jinak je to samozřejmě standard, na který jsme u režiséra zvyklí. Hra s barvami, dobově stylizovaný obraz, kamera, která působí jako po domácku dělané záběry, ale zároveň klaustrofobní kokpit rakety a tichá prázdnota vesmíru. Zároveň téměř bezchybná práce se zvukem a skvělý soundtrack Justina Horowitze dodávají filmu potřebnou atmosféru. Díky tomu je to mnohem intimnější prožitek zabývající největší cestou v historii lidstva. Ale i přesto, že je takto „malý“, působí velkolepým dojmem, což je jedno z velkých plus. Zároveň se ale nebojí nám občas ukázat vesmír či Měsíc v jejich velkoleposti. Kamera také často přibližuje skvělého Goslinga, který ze zbytku hereckého obsazení vyčnívá, a to protože má nejvíce času a taky je zdaleka nejkomplexnější. Ten zbytek tam buď moc není, nebo je takový – nevyužitý, i když Armstrongovi kolegové jsou skutečně povedení.

Damien Chazelle je v současnosti jedním z nejzajímavějších mladých filmařů.
Zdroj: thenational.ae

Nálada však nestaví na patosu a nevrcholí vyřčením věty „Je to malý krůček pro člověka, ale velký skok pro lidstvo.“ Ukazuje psychický boj kosmonautů a ztráty podstoupené ve jménu pokroku. Zároveň, a to je hodně velké plus, je apolitický. Film nepropaguje žádnou myšlenku kromě jedné a to, že pokrok za ty oběti stojí.

První člověk je brilantně natočený film, který bohužel finančně relativně zapadne a který ani zdaleka nevyčnívá natolik jako Whiplash či La La Land. Snad to zachrání Ceny Akademie, o které se bude rozhodně prát.

-reklama-