Celosvětově oblíbený sci-fi seriál Hvězdná brána měl premiéru 27. července 1997, uplynulo tak již 23 let od odvysílání první epizody. V hlavních rolích se objevili Richard Dean Anderson, Michael Shanks, Christopher Judge a také dnešní oslavenkyně Amanda Tapping. Jak se změnila a co dnes dělá, se dočtete v našem článku.

Kanadská herečka a režisérka britského původu Amanda Tapping se narodila 28. srpna 1965. Rodiče z ní chtěli mít vědkyni, a ač měla nadání pro matematiku a další vědy, rozhodla se nakonec pro herectví. Vystudovala drama a poté další 4 roky strávila studiem divadla, které ji nadchlo. Nějaký čas tak působila i jako divadelní herečka.

Její první zkušenost před kamerou byla v reklamě na vdolečky. Poté se objevila díky svému agentovi v dalších reklamách a až v roce 1995 přišly první filmové role. Zlom nastal o rok později, když vyhrála konkurz právě na roli Carterové ve Hvězdné bráně. V tomto seriálu setrvala 10 let, až do roku 2007. Poté ji tvůrci obsadili i do navazujících seriálů Hvězdná brána: Atlantida a Hvězdná brána: Hluboký vesmír. Právě její Samantha Carterová ji v roce 1997 proslavila po celém světě. Kvůli této roli se dokonce učila o astrofyzice, aby působila věrohodně.

Další seriály, ve kterých jsme ji mohli vidět, jsou například Lovci duchů, Cestovatelé časem nebo Svatyně. Z filmů jmenujme alespoň Hvězdná brána: Děti bohů, Černá díra, Život nebo něco takového, Hvězdná brána: Archa pravdy a jako poslední z roku 2018 Woodland.

Nyní se věnuje režírování a to seriálů jako Lovci duchů, Cestovatelé časem, Van Helsing, The 100, Flash a další.

Jejím manželem je od roku 1994 Alan Kovacs a mají spolu dceru Olivii (nar. 2005).

View this post on Instagram

I’m ‘Biting the Bullet’ for @bitethebulletstories to talk about self-worth and the ‘Me Too’ movement. I have always suffered from low self-esteem and self-doubt. I take what people say to heart without considering their agendas or their issues. I let the bullshit embed in my flesh. Too many times I let it silence my voice and put out my light. Women often do that. Like many women, I’m non confrontational. I don't want to create a scene, so I allowed myself to be marginalized. Don't let them see you cry. Keep your head up. Smile and nod. Often what was being said or done was patently wrong. Abusive, Aggressive, Bullying Bullshit. I carried the wounds…in silence. I almost let it sink me. With the emergence of the ‘Me Too’ movement we have succeeded in blowing the lid off of a systemic failure to protect our human rights and our dignity. It started with courageous women taking huge risks to expose an ugly truth. A risk because the system is deeply flawed. But where do we go now?? I don’t want the ‘Me Too’ movement or the subsequent ‘TimesUp’ movement to be the end game. I don’t want the anger we’ve vented to hurt us in the long run. Sometimes I worry that it’s starting to go that way. It’s a touchy subject. But I’ve noticed a backlash of anger against women. Anger towards speaking out. Anger that’s being pushed further underground. How do we come through this? We continue to create with authenticity, grace and strength. We lean on each other. Support each other. Lift each other up. We remind ourselves and our sisters of our worth. We stop tearing each other down. Men and women. Our collective strength will move mountains and we will get the level playing field we have fought so hard for. But we have to do it together. I am stronger, happier and honestly really joyful, because I have come through the fire and found my community. My sisterhood. (which includes a lot of great men!) I encourage us to not fail each other. And to never let others sink you. This is our moment and what we do next matters. 💄 @swankmakeup 🎥 @amieldeguzman 📸 @farrahaviva #bitethebulletstories

A post shared by Amanda Tapping (@reallivsmum) on

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz

Profilový obrázek
REDAKTORKA & SOCIAL MEDIA