Pár důvodů proč je Bohemian Rhapsody konzervativní film bez kuráže riskovat o kapele, která se nebála překračovat žánry a bořit konvence.

Nikdo si nemyslel, že po zhruba deseti letech produkčního pekla a střídání režisérů uprostřed natáčení se z Bohemian Rhapsody vyklube hit podzimu, brzy si uzurpující příčku nejvýdělečnějšího životopisného filmu a vdechující nový život hudbě jedné z nejvýznamnějších kapel všech dob. Avšak zatímco za úspěchem Queenů stála experimentace s žánry a odvaha, v tomto případě je to bezchybný kalkul. Nebudu tu rozebírat celý film, pouze se zaměřím na pár (relativně objektivních) důvodů, proč je Bohemian Rhapsody průměrný film.

O nás, ale ne bez nás

Víte, že původně měl film natočit Sacha Baron Cohen s ratingem R? Ale přeživší Queeni mu to zatrhli a to je první kámen úrazu. Životopisné filmy mají být co nejméně zatížené vlivem popisované osobnosti, protože jen málo z nich má takový charakter, aby daly peníze na film, který ukáže i jejich stinné stránky. Brian May, John Deacon a Roger Taylor na to bohužel odvahu nemají. Díky tomu vidíte trojici Dušínů a Hujerů. A sice se říká, že „O mrtvém jedině dobře.“, ale aby z celé, poměrně dlouhé Mercuryho drogové životní epizody byla vidět jedna čára kokainu a pár piv, zamrzí. Proč? Protože kdyby se tvůrci nebáli a využili tohoto „temného období“ v jeho životě pro jakousi metaforu „vykoupení“ na konci filmu, mohli z něj udělat plnohodnotný charakter.

Zdroj: knowyourmeme.com
Pokud se filmu něco povedlo, bylo to najít představitele ústředního čtyřlístku.

Odvážně, ale v rámci mantinelů

Možná, se to tak už dneska nemusí zdát, ale Queen byli ve své době umělecky jedna z nejodvážnějších kapel. I v samotném filmu je to zobrazené při tvorbě jejich opusu magnum, Bohemian Rhapsody. Ten samotný kombinuje hned několik žánrů. A podobně je to se zbytkem jejich tvorby. Nenechali se zaškatulkovat a s drzou odvahou prozkoumávali různé žánry, vybočovali z mantinelů a byli vše, jen ne konzervativní. Zato film je přesný opak. Křečovitě se drží v rámci časem prověřených konvencí. Struktura vyprávění je banální a nevyžaduje větší snahu. Například Walk the Line o Johnnym Cashovi ji má na chlup stejnou, s jediným rozdílem. Charaktery. Zatímco Bohemian Rhapsody jenom povrchně klouže po psychologii postav a zanechává jen „rockerské kluky z plakátu“, Mangold se nebojí prozkoumat temné stránky country legendy, aby zpěváka přiblížil divákovi a tím z něj udělal plnohodnotnou postavu, o kterou se doopravdy strachujete a zajímáte.

Jako poslední zmíním vizuál, který je ve své opojnosti na půl cesty od skutečné stylovosti. Ta mohla povznést snímek do úplně jiných výšek.

Zdroj: attitude.co.uk
Ne nadarmo je vystoupení Queen na Live Aid považován za jeden z nejvýznamnějších koncertů populární hudby všech dob.

Závěrem

Vše, o čem mluvím nahoře, jsou chyby, kterým mohlo být zabráněno. Bohužel se tak nestalo a z filmu, který měl naději být jak rozmáchlou oslavou Queenů, tak poutavým životopisem jednoho z nejvýznamnějších umělců minulého století se stala průměrná rock opera.

To, co vzniklo, je tak pouze psychologie prostou oslavou Queenů, která staví hlavně na zajímavém tématu a skvělé hudbě a je příjemným filmem, ale žádným mistrovským kouskem. A rozhodně ne oprávněným kandidátem na Oscary, nebo něco podobného.

Fajn film, promarněný potenciál.

-reklama-