Nezapomenutelný herec a idol ženských srdcí, který se proslavil nejen svými rolemi, ale také svým šarmem, právě slaví úctyhodné 88. narozeniny. Jean-Paul Belmondo se stal jedním z nejznámějších symbolů Francie dvacátého století. Jeho herecké umění nemělo díky jeho výjimečným schopnostem v tehdejší době konkurenci.

-reklama-


Kouzlo jeho úsměvu a hereckého výkonu je dodnes legendární. Umění, ať už jakýkoliv druh, má v podstatě v krvi. To, že se dostal k herectví, nebyla náhoda. Narodil se 9. dubna 1933, jeho otcem byl slavný uznávaný sochař Paul Belmondo a matkou byla malířka Madeleine Reinaud-Richard.

Jako každý malý kluk se v dětství zajímal o sporty, nejvíce o fotbal a box. Jeho prvním amatérským zápasem v boxu byl souboj s Rene DesMaraisem, kterého porazil. V letech 1949 a 1950 ukončil tři zápasy za sebou knokautem soupeře. Přesto, že měl opravdové nadání, chvilku poté svou kariéru boxera ukončil. „Skončil jsem ve chvíli, když se obličej, který jsem viděl v zrcadle, začal měnit,“ prohlásil Belmondo v rozhovoru pro New York Times.

Embed from Getty Images

Jeho rozhodnutí stát se hercem celá jeho rodina podporovala. Dokonce jej matka pravidelně vodila na divadelní představení, která jen podpořila Jean-Paulovu touhu po hraní. I přes jeho snahu byl několikrát odmítnut prestižním divadelním souborem Comédie Française. Zpočátku usiloval pouze o divadelní kariéru, protože byl zklamaný z prvních malých filmových rolí.

Po asi desítce filmových pokusů nakonec přišla zlomová role v dramatu U konce s dechem (1960) od režiséra Jean-Luca Godarta, který k filmu napsal i scénář. Toto drama odstartovalo novou filmovou vlnu, která bořila tradiční stereotypy u dramat, detektivek a komedií tehdejší doby. A tak se zrodila hvězda jménem Belmondo.

Embed from Getty Images

Hned poté přišly další snímky, například Charlotta a její Jules (1960), Francouzka a láska (1960), Horalka (1960), Muž z Ria (1963), Bláznivý Petříček (1965), Zloděj (1966) a Siréna od Mississippi (1968). Díky těmto filmům se stal Jean-Paul Belmondo učiněným hitem na filmovém plátně. Belmondo stále čekal na svou divadelní kariéru a tak natáčel v podstatě jeden film za druhým v naději, že se mezitím nějaká role v divadle objeví. Jeho filmy však byly mnohem úspěšnější. Díky filmu Cartouche (1962) dostal příležitost zahrát si i několik kaskadérských scén, které si nakonec zamiloval. Byl známý tím, že měl rád bláznivé a nebezpečné role. Například ve filmu Bezva finta (1985), kde musel po kaskadérských kouscích být rok na rekonvalescenci. Další jeho výrazné role byly ve filmech Neznámý v domě (1992) a Bídníci 20. století (1995).

Byl dvakrát ženatý a má tři děti. Svou první ženu Elodii Constantin si vzal v roce 1953 a měli spolu dcery Patricii (zemřela v roce 1994 při požáru) a Florence a syna Paula. V roce 1965 se rozvedli. Poté měl vztahy se svými hereckými kolegyněmi Ursullou Andress a Laurou Antonelli. Znovu se oženil ale až v roce 2002 s tanečnicí Natty, která mu v roce 2003 porodila dceru Stellu Evu Angelinu Belmondo. Manželé se však v roce 2008 rozvedli. Na fotografii z roku 2015 níže je Jean-Paul Belmondo se svou neteří Annabelle Waters Belmondo (druhá zleva), jeho synem Paulem Belmondem (vpravo) a vnuky Alessandrem (uprostřed) a Victorem (vlevo).

Embed from Getty Images

Seznam jeho filmových úspěchů je úctyhodný, na svém kontě má přes 80 filmů, seriálů, dokumentárních filmů ale i TV pořadů. Jednou z jeho posledních rolí byla role ve snímku Muž a jeho pes (2008), film režíroval Francis Huster. I přes svůj pokročilý věk stále sní o rolích, které by si mohl zahrát. Kvůli svému zdravotnímu stavu však o návratu před kameru neuvažuje. V roce 2001 jej při pobytu na Korsice zasáhla mozková příhoda, po které strávil šest dní v kritickém stavu v nemocnici. Od té doby na herectví nemá moc sil.

Embed from Getty Images

-reklama-