Krátce po revoluci do našich kin zamířil snímek Čarodějky z předměstí (1990), který byl natočen sice již v roce 1990, ale na bílá plátna se dostal až o necelý rok později. Zábavná rodinná podívaná si získala srdce nejednoho diváka. Herecké výkony dětských představitelek a ikonická znělka, která divákovi zní v hlavě i hodiny po zhlédnutí. Od premiéry filmu však uběhlo dlouhých 29 let. Jak se za tu dobu změnily představitelky hlavních rolí Veroniky a Petry a čím se dnes živí?

Školačky Veronika s Petrou žijí na pražském sídlišti, kde ubývá zeleně a přibývá panelových domů. Tíživou realitu rozšiřování Prahy nejvíce prožívá teta Ema, která má v dané oblasti rodinný domeček se zahrádkou. Dům má být srovnám se zemí a teta vystěhována. S tím se však nehodlá smířit jak Ema, tak její dvě malé pomocnice Veronika s Petrou. Ruku k dílu přikládá i o tetu ucházející se pan učitel František.

Všechna snaha se však zdá být zbytečná, dokud holky nenarazí na starou knihu plnou kouzel. Zprvu si myslí, že jde o normální kuchařku, a tak se podle ní rozhodnout vařit. Zanedlouho však zjistí, že kniha skrývá daleko víc než tradiční české recepty. S pomocí této kouzelné knihy holky zavaří nejen sobě, ale také lidem ve svém okolí. Když už toho mají obě až nad hlavu, začne pokulhávat i jejich doposud silné přátelství.

Jak už to však bývá, tak vše se v dobré obrátí a mladým čarodějkám se pomocí kouzel podaří zabránit demolici tetina domu. Z holek se stanou opět dobré kamarádky, teta se rozhodne vzít si svého dlouholetého nápadníka a aby toho nebylo málo, tak dojde i na škodolibou Boháčkovou a její rodinu.

Od premiéry této rodinné komedie uběhlo bezmála 29 let. Za tu dobu představitelky hlavních rolí stihly nejen povyrůst, ale také dostudovat, najít si práci a založit vlastní rodiny. Naneštěstí se Lucie Čechová (Veronika), dnes Lucie Špičková, ani Tereza Fliegerová (Petra) herecké profesi již nevěnují, přesto si však obě našly velmi pozoruhodná a nelehká zaměstnání.

Zmíněnou Lucii Špičkovou jsme mohli po filmu Čarodějky z předměstí (1990) vidět ještě v několika málo filmech. Jmenovitě např. Městem chodí Mikuláš (1992), Potkal jsem ho v ZOO (1994) nebo Artuš, Merlin a Prchlíci (1995). Po roli holčičky ve studentském filmu Defector (1998) herecké branže zanechala a vydala se na cestu práva. V roce 2014 založila v Praze se dvěma kolegy advokátní kancelář, která dnes poskytuje komplexní služby ve všech oblastech českého, evropského a mezinárodního práva.

Herecká kariéra druhé čarodějky byla ještě kratší. Tereza Fliegerová totiž po roli Petry ze zmíněného filmu žádnou jinou neměla. Přesto je však její život velmi zajímavý. 11 let působila jako operační důstojník linky 112 a v současné době je tiskovou mluvčí Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje. Sledovat ji můžete např. na jejím Twitter účtu, kam jednou za čas hodí nějakou zajímavost ze života či přímo ze zaměstnání.

Rozhovor s Lucií Špičkovou, představitelkou Veroniky

1) Lucie, v 90. letech jste si zahrála v rodinné komedii Čarodějky z předměstí. Jak jste se k této roli dostala?

– Babička hrávala v ochotnickém divadle. Jednou zaslechla v radiu, že bude konkurz na Čarodějky z předměstí a řekla si, že bych se na to mohla hodit a vzala mě tam, snad i bez vědomí rodičů.

2) Jaká pro Vás tehdy byla práce se skutečným filmovým štábem? Bylo pro Vás náročné orientovat se ve scénáři a naučit se jej?

– Celé jsem to brala jako hru. Na začátku natáčení mi bylo necelých pět let, nevnímala jsem nějakou zodpovědnost nebo povinnost, ale ten cvrkot na place si dobře pamatuji a moc se mi to líbilo. Žila jsem od jedné klapky k druhé, kdy mi vždy paní režisérka, Drahuška Králová, řekla, jak by si scénu představovalo a šlo se na věc. Také vím, že mi doma rodiče předčítali scénář, protože jsem ještě neuměla číst, ale jen u pár záběrů si vybavuji, že jsem si něco musela víckrát opakovat, abych si to zapamatovala.

3) Ve filmu je Vaše postava Veroniky dobrou kamarádkou s postavou Petry (Tereza Fliegerová). Znaly jste se již před natáčením, nebo jste se potkaly až u filmu? Jaký byl Váš vztah během natáčení?

– Potkaly jsem se až na samotném konkurzu. Spíš z vyprávění vím, že jsme si již tam prý padly do oka a mezi holčičkami, které stydlivě posedávaly, jsme spolu začaly blbnout a dělat hvězdy a stojky a že si nás paní režisérka právě takto všimla. Během natáčení jsme se kamarádily, trávily jsme společně spoustu času.

4) Jste s Terezou Fliegerovou, představitelkou Petry, stále v kontaktu, nebo Váš vztah skončil po dotočení snímku?

– Po natáčení jsme byly ještě nějaký čas v užším kontaktu, naše rodiny se navštěvovaly, pokud si dobře pamatuji. Později jsme se každá vydala jinou cestou, ale víme o sobě přes sociální sítě a také jsme se několikrát viděly na různých vzpomínkových akcích v rámci dětského filmového a televizního festivalu Oty Hofmana v Ostrově, naposledy na 50. ročníku.

Lucie Špičková (vlevo) a Tereza Fliegerová dnes, FOTO: Osobní archiv Lucie Špičkové

5) K filmu jste se dostala jako velmi malá. Co pro Vás tato zkušenost znamenala a plánovala jste hereckou kariéru? Co Vás případně přimělo nad touto profesí zanevřít?

– Zkušenost s filmem hodnotím kladně. Myslím, že díky zkušenosti s natáčením mám hodně intenzivních vzpomínek z doby, kdy jiné děti třeba tolik vzpomínek nemají. Dnes si užívám to, když můj čtyřletý syn kouká na televizi a snaží se pochopit, že ta malá holka s „palmou“ na hlavě je maminka. Také jsem měla možnost potkat spoustu zajímavých lidí, herců své doby, jezdili jsme na festivaly atd.

– Na hereckou profesi sem nezanevřela. S přibývajícím věkem bylo zkrátka méně příležitostí, navíc si myslím, že můj herecký výkon ani nijak zvláště nevynikal, v pozdějších rolích si připadám celkem toporná, takže má „herecká kariéra“ tak nějak sama od sebe vyšuměla.

6) Na svém kontě máte více než jednu roli. Přesto, že dnes se již herectví nevěnujete, můžete říct, jaká je Vaše nejoblíbenější filmová role?

– Nejoblíbenější je bezesporu role Veroniky v Čarodějkách. Moc si také vážím toho, že sem měla možnost si zahrát ve filmu Karla Kachyni – Městem chodí Mikuláš.

7) Přemýšlela jste někdy o tom, že byste se k herectví opět vrátila?

– Na tuto otázku se mě občas zeptá někdo z mých přátel. Ve vtipu odpovídám, že kdyby mi někdo nabídl roli ve filmu typu Pelíšky, tak se nechám přemluvit 😊

8) Jak se z mladé herečky, jejíž kariéra teprve začíná, stane advokátka?

– Ono to možná spolu trochu souvisí. Každý advokát musí být tak trochu herec, nebát se projevu před jinými lidmi. Věřím, že dnes ze zkušenosti s filmem čerpám. Nicméně rozhodnutí, že budu studovat práva, přišlo až těsně před maturitou. Zvažovala jsem i žurnalistiku.

9) Co si o filmu Čarodějky z předměstí myslíte po tolika letech? Máte na natáčení dobré vzpomínky?

– Pro mě je to milá vzpomínka z té doby, z mého dětství. Jednou za čas se na tento film ráda podívám a myslím, že je to podařený snímek pro děti. Na natáčení mám jen samé dobré vzpomínky, štáb byl taková jedna velká parta. Dnes možná chodí u filmu vše úplně jinak.

10) Jaký je Váš život dnes? Jak se máte? Co děláte?

– Jsem spokojená. Mám fungující rodinu, dva skvělé syny, spoustu dobrých přátel, některé z nich už z doby natáčení Čarodějek z předměstí. Mám ráda svojí práci, která mě naplňuje. S rodinou rádi vyrážíme do přírody, teď nás čekají takové ty věci jako naučit děti plavat, jezdit na kole a lyžovat, takže bude jistě veselo 😊

11) Je něco, co byste ráda vzkázala našim čtenářům?

– Ráda bych čtenářům popřála pěkný zbytek léta a vzkázala jim, nebo je spíše požádala, ať podporují českou kulturu, která dokáže být i světová.

FOTO: Lucie Špičková (Čechová) dnes, Osobní archiv Lucie Špičkové
Lucie, máte pravdu, podařený kousek to rozhodně je a milou připomínkou zůstává nám všem, kteří na něj rádi vzpomínáme. Jsme rádi, že jste se i Vy stala součástí české kultury. Děkuji Vám za rozhovor. 
-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz