Letošní štědrovečerní pohádce O vánoční hvězdě nelze upřít jednu zásadní přednost. Díky tomu, že porazila všechny ostatní pořady, včetně zpravodajských, a vyvolala vášnivé diskuse na sociálních sítích, dokázala pozornost národa alespoň načas odlákat od hlavního tématu současnosti, totiž od koronavirové mediální hysterie. Přesto však zůstává stát rozum nad tím, že více než třetina Čechů se na Štědrý den rychle navečeří, ještě rychleji rozbalí dárky a pak usedne před obrazovky a sleduje pohádku.

Hlavním viníkem jsou ovšem samotné televizní stanice, které k tomuto fenoménu vysíláním pohádek v „primetime“ na úkor hodnotnějších pořadů, přispívají nejvíce. Namísto toho, aby alespoň veřejnoprávní kanál pomohl k udržování krásných vánočních tradic, upadajících v zapomnění, natáčí za peníze koncesionářů stále nové pohádky, většinou mizerné kvality. Byť jejich premiéry každoročně vítězí v žebříčcích sledovanosti, žádné z nich se již paradoxně nepodařilo dosáhnout úrovně, ani popularity těch, co vznikly během komunistické éry.

Šokující statistika

Dokazuje to i rozsáhlá anketa serveru Kinobox.cz, v níž se mezi deseti nejlepšími pohádkami neumístila ani jedna jediná, natočená po roce 1989. O první dvě místa se podělila pohádková komedie S čerty nejsou žerty z roku 1985 a téměř padesát let staré Tři oříšky pro Popelku (1973). Následují Byl jednou jeden král (1954), Tři veteráni (1983), Ať žijí duchové, Šíleně smutná princezna (1968), Pyšná princezna (1952), Dívka na koštěti (1971), Dařbuján a Pandrhola (1959) a Princezna se zlatou hvězdou (1959). Dosti šokující navíc je, že se v první desítce umístily čtyři pohádky z neblaze proslulých padesátých let.

Dost peněz na pohádky

Fakt, že Česká televize věnuje neúměrnou pozornost a nemalé množství finančních prostředků natáčení pohádek, rozhodně nepředstavuje zanedbatelný problém. Tím spíše, že se například kvůli nedostatku peněz rozhodla zrušit některé vskutku veřejnoprávní pořady. Naštěstí však alespoň v nové štědrovečerní pohádce nechyběly „ladovsky“ natočené scény s vesnickým učitelem Václavem (Vojtěch Kotek) a jeho žáčky. Rozkošné děti, zachumlané do kožíšků a pletených šátků, čepic a rukavic, zpívající na zasněžené návsi, evokovaly pravou vánoční atmosféru, dnes už kvůli nedostatku sněhu velmi vzácnou. Bohužel byl ale scénář tak špatně napsaný, že z něj nakonec zbyla jen pachuť nepodařené kopie postav a zápletek z jiných filmů. Mysleli to tvůrci vážně, že vesnický učitel by si nepřál nic jiného, než kdyby si alespoň jednou v životě mohl popovídat s princeznou? Člověku je do pláče, když si vzpomene na moudrost lidových nebo klasických pohádek a na smysluplné příběhy, předávané dětem celá staletí.

Hrdinové z různých filmů

Je proto dobře, že se u nás našli recenzenti, kteří děj této pohádky podrobně analyzovali a téměř shodně dospěli k názoru, že je sestavena z mnoha bezobsažných scén, v nichž hrdinové působí, jako by už hráli v něčem jiném. Všímají si také naprosté pasivity hlavních postav, většina z nich neprochází žádným vývojem, přihlížejí tomu, co se kolem nich děje, a nemusí se o nic snažit. Však on to za nás někdo vyřeší. Možná ale právě tento jinotaj obsahuje vzkaz určený českému národu.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz