Kdo by neznal vznětlivého, trucujícího a neustále lamentujícího strážmistra Ludovica Cruchota? Stejně tak si určitě každý vzpomene na hodného a poněkud zmateného velitele Gerbera, přepracovaně se tvářícího a rezignovaného Fougasse, veselého, bojovného a neustále připraveného Merlota či poslušného Tricarda s Berlicotem. Tahle šestice hlavních hrdinů se prakticky okamžitě vetřela do divácké přízně a jejich příhody si s chutí dopřáváme v četných reprízách či z DVD nosičů. Celkem bylo natočeno šest různě kvalitních snímků, nicméně my si dnes představíme ten stěžejní – Četníka ze Saint Tropéz.

Ludovic Cruchot je převelen do přímořského letoviska Saint Tropéz, kam přijíždí se svou dcerou Nicole, aby tu zjednal pořádek a místním četníkům ukázal pevnou ruku zákona. Nic však nejde podle jeho představ, a tak je brzy vtažen do víru událostí, zdaleka přesahujících všední rutinu vybírání pokut.

Námětem pro natočení ztřeštěné francouzské komedie se stala skutečná komická příhoda s četníky, kterou zažil scenárista Ricard Balducci na dovolené, kdy mu někdo odcizil videokameru a ten tak byl nucen požádat je o pomoc. Rozhodl se tedy napsat veselohru o pomateném a cholerickém policistovi Cruchotovi.

Jakmile byl scénář hotov, začalo se s výběrem jednotlivých herců a jak už to tak s namlouváním aktérů bývá, původně měly dvě hlavní role ztvárnit zcela jiní muži. Darryl Cowl či Francis Blanche se měli stát Ludovicem Cruchotem, oba však účinkování ve filmu odmítli, a tak se režisér Jean Girault obrátil na tehdy neznámého Louise de Funése. Krok do neznáma se nicméně vyplatil a malému plešatému Francouzovi odstartoval sice krátkou, nicméně ikonickými rolemi nabitou kariéru.

Stejně tak postava rotmistra Gerbera měla původně připadnout jinému aktérovi. Pierre Mondy však nevyšel, a tak byl scénář rychle přeposlán Michelovi Galabruovi. Tomu se do natáčení pramálo chtělo, film považoval za brakový a nepříliš dobrý, bál se, že prakticky ihned propadne do temnot zapomnění a nikdo si na něj nevzpomene. Nakonec kývnul, neboť si přál stanout na place po boku Louise de Funése.

Natáčení tak mohlo začít dnes již legendární scénou chytání nudistů na pláži. Za vlasy přitažená strategie „vmísit se mezi nepřítele“ je momentem, při kterém se davy lidí prohýbají smíchy, zvláště pak při pohledu na odhodlané či nesmělé obličeje hlavních aktérů.

Ve filmu si navíc zahráli jako komparzisté skuteční obyvatelé městečka Saint Tropéz, stejně tak se zde mihli i tamní četníci.

Embed from Getty Images

Nejvýraznější momenty však obstarávají nesčetná originální gesta a grimasy neurvalého Louise de Funése. Mistr mimiky, přetvářky i zarytých, sveřepých výrazů nepotřebuje slova, aby zaujal publikum, a i když mu ostatní herci zdatně sekundují, scény, ve kterých podsaditý Francouz figuruje, patří k těm nejzdařilejším. Spolu s rotmistrem Gerberem tvoří ikonické duo a jakmile se spolu přetahují, člověk se neubrání záchvatům smíchu. Stejně tak bych chtěl vyzdvihnout zdánlivě ležérní výkon Fougasse, který vypadá, že každou chvíli omdlí nebo se mu zastaví srdce.

U Louise de Funése bych se ještě na malou chvíli zastavil, neboť nelze opomenout fantastický dabing Františka Filipovského, který malému Francouzovi vdechnul novou jiskru a nebýt jeho urputného, až na krev jdoucího výkonu, snad by se u nás film nikdy neproslavil. Ostatně samotný Funés byl jeho hlasem okouzlen a prohlásil, že by si sám přál takový vlastnit.

Ikonická melodie doprovázená pískáním dodnes hraje na nejednom mobilním telefonu jako vyzváněcí tón, či si ji broukají tisíce lidí. V porovnání s některými dnešními snadno zapomenutelnými soundtracky mi ve filmech chybí hudba, která by zlidověla spolu s hláškami typu „Sem se mi dívejte!“. Hudba, při které bych okamžitě věděl, ke které postavě či sérii patří a při zaslechnutí prvních tónů si představoval ten nádherný, magický příběh.

Film měl premiéru v roce 1964 a v kinech jej vidělo více než osm milionů lidí. V dalších letech vzniklo pět pokračování, někteří herci sérii opustili a nahradili je jiní. To však nic nemění na faktu, že Saint Tropéz se stalo vyhledávaným turistickým letoviskem a v dnes již bývalé četnické stanici vzniklo muzeum, kde se může člověk vrátit v čase a zavzpomínat na prosluněné filmové dny tohoto přímořského městečka.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz

ZDROJ:Wikipedie, CSFD.cz
Patrik Strohbach
Filmový nadšenec, nekritický obdivovatel westernů, miláček seriálů, vášnivý čtenář a zapálený autor všemožných příběhů. Umění je mým hobby, životní cestou, směrem i filozofií. Kromě toho se věnuju fotbalu, občas si jdu zaběhat nebo si zajdu na dobrou večeři.