Pohádka Dvanáct měsíčků měla premiéru o Vánocích v roce 2012. Režie se ujal Karel Janák a film je natočený na motivy klasické pohádky O dvanácti měsíčkách od Boženy Němcové. Roli Marušky v pohádce ztvárnila také Maruška, ale Malachová (roz. Majkusová). My jsme ji pro vás vyzpovídali.

Marie Malachová (31) se narodila 14. července 1989. Její otec Pavel Majkus je také herec. Její první herecký počin byl v roce 2008 ve filmu Bez tváře. Poté přišla role v již zmíněné pohádce, která herečce přinesla největší slávu. O dva roky později se objevila v epizodní roli seriálu Případy 1. oddělení a ještě ve dvou krátkometrážních filmech (2016 a 2017). Herectví se věnovala v divadle a zároveň studovala na vysoké škole pedagogiku pro MŠ, kterou v roce 2018 úspěšně ukončila. V témže roce se provdala za svého manžela Ondru, který je softwarový inženýr a mají spolu syna. Nyní se přestěhovali do vysněného domu na kraji Moravského krasu, kousek od Brna.

Vystudovala jste herectví, ale před kamerou jste se objevila jen zřídka (4 filmy a 1 seriál). Proč tomu tak je? A chtěla jste být od mala herečkou?

Díky mému tatínkovi, který je herec, jsem vše kolem divadla brala spíše jako nedílnou součást svého života než vytoužené povolání. V dětství jsem snila o tom stát se veterinářkou. Celý svůj život miluji koně, takže pravděpodobně kvůli nim. Nakonec přeci jen zvítězila touha po studiu zpěvu, tance a herectví. Po konzervatoři jsem si nebyla svým posláním jistá, až jsem nakonec dospěla k rozhodnutí, že se chci ve svém životě zabývat ještě něčím dalším. Mou velkou vášní je práce s malými dětmi, dala jsem se tedy na studium předškolní pedagogiky na UK a zároveň jsem začala pracovat v Lesní mateřské škole u Prahy. Souběžně jsem ale pořád hrála v divadle, jak jinak než pro malé děti. Nicméně musím říct, že práce v lesní školce mě naprosto pohltila a k divadlu jsem si „odskakovala“ čím dál méně.

Působíte nyní v nějakém divadle?

Aktuálně jsem na mateřské s naším jeden a půl letým synkem. Letošní Vánoce jsou ve znamení stěhování, které jsme již dlouho plánovali. Veškeré projekty jsem tedy před porodem v Praze dokončila a těším se na nové, které pravděpodobně budou následovat nejspíš již v Brně a okolí.

Nejvíce Vás proslavila role Marušky v pohádce Dvanáct měsíčků. Jak na toto natáčení vzpomínáte?

Natáčení pohádky bylo velmi pestré. Lokace, režie, herečtí kolegové, štáb, když všechno klapalo, na place byla vskutku pohádková atmosféra. Jedině počasí trucovalo, a když už jsme se konečně dočkali sněhu, zažívali jsme naopak velmi mrazivé natáčecí dny. Vzpomínám si, že po dnu, kdy se natáčelo pronásledování ušáka závějemi sněhu, jsem se vrátila domů s pěknou horečkou. Byla to vzácná setkání s kolegy, kteří už mezi námi nejsou. Velmi si jich vážím.

Jak jste se k roli Marušky dostala?

Obsazení „Marušky“ hledal režisér Karel Janák delší čas. Zúčastnila jsem se jednoho z kol castingu v České televizi a velmi záhy jsem se dozvěděla, že jsem roli dostala. Byla jsem v té době ještě na konzervatoři a moc jsem se na tu zkušenost těšila.

Máte nějakou úsměvnou historku z natáčení Dvanácti měsíčků?

Tím, že nebylo dost sněhu, natáčení pohádky se protáhlo na tři roky. Honza Komínek (Nosek v pohádce) ale mezitím z malého kluka vyrostl tak, že najednou většinu z nás o hlavu převyšoval. Někteří herci kvůli tomu museli stát na stupínkách a kameramani měli co dělat, aby to zamaskovali.

V pohádce jste jezdila na koni. Musela jste se to naučit, nebo jste to již uměla? A při rychlé jízdě na „Ryzáčkovi“ nebo při pádu z něj v lese – měla jste za sebe dublérku?

Už od dětství jsem využila každé příležitosti, kdy jsem se mohla ochomýtnout kolem koní. Ještě před konzervatoří jsem chodila nějaký čas na jezdecké lekce. Když jsem se pak účastnila castingu, věděla jsem, že jezdectví a jízda na lyžích bude nedílnou součástí role. Karel trval na tom, že herečka obsazená do této role musí obě disciplíny zvládat. Zkušenost to byla krásná. Dublérku jsem za sebe měla právě jenom při pádu z koně a jsem za to vskutku ráda.

Pokud pohádka běží v televizi, díváte se na ni? 

Na pohádku se v televizi dívám, pokud jsem zrovna u rodičů nebo prarodičů a oni se chtějí dívat. Ráda si ji s rodinou pustím při nějaké speciální příležitosti. Když už ji jednou za 2 roky vidím, ráda se rozvzpomenu na kolegy a místa, do kterých nás společně pohádka zavedla.

Jak Vám sedla role charakterově, bylo Vám chování Marušky blízké?

Částečně určitě, ale bylo mnoho momentů, při kterých jsem musela zatnout zuby a jít s postavou. Maruška se velmi často podřizuje, to mi není úplně vlastní.

Plánujete se do budoucna začít znovu objevovat i před kamerou či Vás ve filmu/seriálu již neuvidíme?

Všechny možnosti jsou otevřeny, určitě bych se herectvím ráda dále zabývala. Jestli to ovšem bude divadlo nebo film či seriál, to je čistě na příležitostech, které se vyskytnou. Těším se na ně.

Poznávají ve Vás děti, které učíte, hodnou Marušku z pohádky? Nebo jejich rodiče například při rodičovských schůzkách?

V mé domovské LMŠ panovala velmi přátelská atmosféra a rodiče i děti mi v pravidelných intervalech hlásili, že se zrovna na pohádku dívali. Pravděpodobně každý měsíc alespoň jednou si mě nějaké dítko vzalo stranou a ptalo se na zákulisní informace k pohádce. Jeden chlapeček nerozuměl tomu, jak můžu být večer v televizi a ráno ve školce, vždyť si přeci vůbec neodpočinu, domlouval mi.

Jaká je Vaše oblíbená vánoční pohádka?

Je těžké vybrat jednu. Nejvíce těším na Šíleně smutnou princeznu, Hvězdný prach a Pyšnou princeznu.

Je něco, co byste chtěla vzkázat čtenářům?

Dělejte častěji to, co Vás dělá šťastnými.

Ještě jednou děkujeme za Váš čas a přejeme, ať se Vám spokojeně v novém domě bydlí.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz

Profilový obrázek
REDAKTORKA & SOCIAL MEDIA