Když měl v Polsku v roce 2018 premiéru snímek „Klér“, který natočil scenárista a režisér Wojciech Smarzowski, stal se naprostou senzací a jak v kinech, tak na internetu, jej zhlédly desítky milionů diváků. Jeho dopad na veřejnost byl v zemi, kde má stále značný vliv církev, obrovský. Ukázal ji totiž ve velmi nelichotivém světle, jako zkorumpovanou, chamtivou a především nemravnou organizaci, jejíž představitelé kážou vodu, ale pijí víno. A to doslova.
Nebývale odvážný režisér Smarzowski proto hned po uvedení svého filmu do kin čelil vážným problémům a útokům, včetně výzvám k bojkotu ze strany mocných polských církevních hodnostářů, kteří jej nařkli z podkopávání autority církve. Do jisté míry právem, protože autor je vůči nim skutečně nemilosrdný a ukazuje, jak mezi duchovními vládne bezohledný kariérismus, cynická korupce (včetně zneužívání darů od věřících), alkoholismus a pedofilie. Přesto prý tento režisér nečekal, že jeho dílo vyvolá až takovou senzaci a bouři nevole. Tím spíše, že církev (zdaleka nejen ta polská) dovede velmi obratně zametat nejrůznější skandály pod koberec a sofistikovaně používat osvědčenou metodu vrtění psem, tedy včas obrátit pozornost jiným směrem.
Mafiánská organizace
Smarzowski se vůbec nijak netají přesvědčením, že církev považuje za mafiánskou organizaci. Kvůli svým názorům měl proto problém natáčet v polských kostelích, a tak se uchýlili k nám a řadu záběrů pořídil na severní Moravě. „Kdybychom měli čekat na povolení natáčet v polských církevních budovách, tak na něj čekáme dodnes. V České republice jsme povolení dostali do čtrnácti dnů,“ nechal se slyšet na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Přesto je jeho výrok poněkud překvapivý, protože jak je známo, česká církev není vůči kritickým uměleckým dílům, jež si ji berou na mušku, vstřícná a kardinál Dominik Duka se dokonce kvůli některým z nich soudí.
Desatero božích porušení
Je proto spíše pravděpodobné, že ti, co u nás natáčení filmu „Klér“ povolili, neměli dopředu tušení, o čem vlastně bude pojednávat, ostatně scény odehrávající se v kostele jsou ty nejméně pobuřující. Mnohem důležitější je to, co se děje v zákulisí nebo soukromí tří hlavních protagonistů, knězů, jimž je desatero božích přikázání naprosto lhostejné a neustále jej porušují, přičemž bez výčitek nutí věřící, aby se jim zpovídali ze svých hříchů. Zatímco jeden z nich, notorický alkoholik, přivede do jiného stavu svoji hospodyni a nutí ji k potratu (nakonec ale plán, jak se nechtěného dítěte zbavit, změní), další je bezskrupulózní kariérista, parazitující na dotacích a veřejných zakázkách, a třetí má slabost pro mladé chlapce. Namísto toho, aby byli za své morální selhání potrestáni, najdou zastání na nejvyšších místech…
To, co se odehrává v polských reáliích, nicméně není ničím výjimečným ani v ostatních zemích, včetně té naší. Patrně ne náhodou, nebyl „Klér“ promítán v českých kinech (s výjimkou LFŠ) a odvahu uvést jej měl pouze kanál ČT art, kde bohužel zůstal ve stínu detektivek a reality show na jiných stanicích.