Jeden z mála investigativních pořadů na českých obrazovkách, „Reportéři ČT“, zdokumentoval, že nemocní prezidenti nejsou v naší historii ničím výjimečným. V reportáží nazvané „Nemoci mocných“ připomněl, že výjimkou byli spíše ti, kdo svůj mandát vykonávali v plné síle. Bezkonkurenčně největším počtem různých chorob a zdravotních potíží trpěl uctívaný „Tatíček Masaryk“, přičemž se je jeho nejbližší okolí snažilo tutlat a bagatelizovat.
Historik Petr Zídek „Reportérům ČT“ například prozradil, že i když byl prezident Masaryk s ohledem na svůj pokročilý věk vážně nemocný, působil zmateně a nebyl schopen najít cestu do svého pokoje, jeho lékaři to vyhodnotili tak, že se v podstatě nic neděje. Při své čtvrté prezidentské inauguraci v roce 1934 již nebyl ani schopen složit prezidentský slib. Postupně přestával mluvit česky, měl potíže se podepsat a na jedno oko oslepl. Historik dal k dobru také pikantní detail, že Masarykův osobní lékař byl co do odbornosti gynekologem a snažil se ostatní kolegy držet od prezidenta co nejdále.
Nedobrou kondici T.G. Masaryka se podařilo utajovat především díky tomu, že v té době existovala cenzura. Články v novinách nesměly znevažovat hlavu státu, pokud by tedy chtěl někdo publikovat informace o jeho zdraví, cenzoři by je ihned vyškrtli.
Mnohaleté útrapy
Zdravotní potíže měl ovšem první československý prezident praktický celý život. Dokazuje to i rozsáhlá stať Miloše Vojtěchovského, nazvaná „Čím stonali mocní ve 20. století“. Jako prvnímu se v ní logicky věnuje T. G. Masarykovi. Zmiňuje například, že v mládí měl dva úrazy, vážnější byl způsobený bodnou ránou po přepadení tulákem. Kolem pětadvaceti prodělal žloutenku s následnými poruchami trávení. O pět let později to byl zase břišní tyfus, který si vyžádal dlouhodobou rekonvalescenci. A v pozdějším věku onemocněl mírnou formou plicní tuberkulózy. Během emigrace v době první světové války Masaryk čelil dvěma pokusům o otrávení nepřátelskými agenty. V neposlední řadě celoživotně trpěl chronickou nespavostí. Navzdory všem těmto problémům se jim snažil čelit zdravou životosprávou a každodenním cvičením. Několik hodin denně též věnoval jízdě na koni. Přesto se na něm mnohaleté zdravotní i duševní útrapy fatálně podepsaly. V jednasedmdesáti letech onemocněl tak těžkou chřipkou, že se tehdy dokonce smířil s tím, že by mohl zemřít.
Abdikace
Vážně proto uvažoval o abdikaci, jenže na funkci prezidenta se v té době nenašel žádný vhodný nástupce. V úvahu připadal pouze Edvard Beneš, ten však ještě tehdy nesplňoval podmínku dosažení padesáti let. Masaryk proto náročnou prezidentskou roli plnil nadále, nicméně v roce 1935 přece jenom abdikaci ohlásil. Přiznal tehdy, že má potíže a svoje rozhodnutí zdůvodnil: „Prezidentský úřad je těžký a odpovědný, vyžaduje proto plné síly. Vidím že na to nestačím. Proto se vzdávám. Budu se na vás ještě dívat, jak to vedete.“ Těžce nemocného starce pak ještě postihlo několik mozkových mrtvic, na jejichž následky nakonec v březnu 1937 zemřel. Z výsledků pitvy vyplynulo, jak moc byl tento obdivuhodný politik nemocný: trpěl arteriosklerózou, stenózou renálních arterií, starými pozánětlivými srůsty perikardu, dilatací srdce, cystami na ledvinách, kameny ve žlučníku či atrofií pravé ruky.
Zdroje informací: Česká televize a doc. MUDr. Miloš Vojtěchovský, CSc
