Letošní 72. ročník filmového festivalu v Cannes uvede v rámci hlavního programu, v sekci Cannes Classics český dokument režisérů Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Forman vs. Forman.

Snímek, který vznikl v česko-francouzské koprodukci společností Negativ, Alegria, České televize a ARTE, je uceleným životním portrétem jednoho z předních českých režisérů Miloše Formana. Forman jako tvůrce, jako člověk, filmař ověnčený Oscary za Amadea a Přelet nad kukaččím hnízdem. A zároveň charismatický dobrodruh, který se nebojí pochybovat sám o sobě. Zkušenost s totalitním režimem dala Milošovi Formanovi do vínku téma konfliktu jedince s institucí, který úspěšně rozvíjel i ve svých amerických dramatech. Zároveň sám neúnavně hledal místo, kde by pocítil svobodu. Dokument Forman vs. Forman od režisérské dvojice Helena Třeštíková – Jakub Hejna sumarizuje Formanovu životní cestu, na níž se prolíná přízeň s ranami osudu, osobní pátrání i tápání. Snímek je koláží často neviděných soukromých i oficiálních archivů i autobiografického vzpomínání, které namluvil režisérův syn Petr Forman.

FOTO: Negativ film productions

„Miloš Forman je klíčovou postavou mého života. Odmalička jsem milovala filmy, žili jsme v centru Prahy a v okolí jsme měli okolo deseti kinosálů. Chodila jsme na všechny ty pohádky a socialistické filmy pro děti a mládež. Když mi bylo třináct, stal se zázrak. Viděla jsem Konkurs. Změnilo mi to svět. Najednou ten život na plátně byl stejný, jako život, jak jsem ho znala. Zmizel ten pocit, že filmy vyprávějí o nějakém jiném, lepším světě. došlo mi najednou, že film nemusí vytvářet iluzi, ale může vyjádřit pravdu o životě! To bylo pro mě klíčové poznání. Zamilovala jsem se do filmů české nové vlny a tajně snila, že jednou budu taky natáčet. Tyhle filmy pro mě znamenaly dotek svobody a staly se součástí mých pocitů a emocí, které mě později formovaly, pomohly mi najít vlastní tvář, identitu. Nebýt Miloše Formana, nikdy bych se nestala režisérkou,“ prozradila Helena Třeštíková. A Jakub Hejna dodává: „Fascinují mě osudové zvraty, jimiž Miloš Forman prošel. Ta přízeň a nepřízeň. Rodiče v koncentračním táboře, osudové náhody, které se asi nestaly náhodou a on je dovedl využít a přenést do vyprávění o věčném boji za svobodu jednotlivce proti instituci. Tohle svoje téma dostal dostat i do amerických filmů.“

Tvůrcům se podařilo získat archivy, které nejsou běžně k vidění. Použili tak například záběry z festivalu v Cannes v roce 1968, kde Forman stojí na pláži v plavkách a přemýšlí o roli svobody, pracovali s dokumenty Věry Chytilové a Jaromila Jireše a s desítkami dalších filmových materiálů, které intenzivně stříhali několik měsíců.

Filmový festival v Cannes patří mezi nejprestižnější filmové festivaly na světě, poprvé se konal v září 1946. O Zlatou palmu každoročně soupeří dvacítka novinek od mistrů i neokoukaných talentů, důležitost festivalu jako výjimečného filmového svátku zvyšuje obrovský filmový trh.

Miloš Forman tu soutěžil dvakrát – v roce 1968 přivezl snímek Hoří, má panenko, jenže v solidaritě s protestujícími studenty byl festival předčasně ukončen. V roce 1971 pak Forman získal Grand Prix, druhou nejvýznamnější cenu, se svým anglicky mluveným debutem Taking Off. Mimo soutěž se pak promítal i omnibus Viděno osmi (1973) a muzikál Vlasy (1979). V roce 2016 festival uvedl zrestaurovanou verzi Valmonta a loni se v kině na pláži k padesátému výročí promítalo Hoří, má panenko.

FOTO: Negativ film productions

Samotná sekce Cannes Classics byla založena v roce 2004, patří do hlavního programu festivalu. Promítají se tady restaurované klenoty světové kinematografie a filmy dokumentující filmovou historii a její velké osobnosti. Festival letos v rámci Cannes Classics pořádá „poslední poklonu“ Miloši Formanovi: na programu jsou zrestaurované Lásky jedné plavovlásky, a právě dokument Forman vs. Forman, který byl vybrán z velkého množství přihlášených filmů do této sekce. Jeho účast na festivalu je výjimečná, neboť od roku 1991 se do canneského hlavního programu žádný český film nedostal.

-reklama-