Dneškem počínaje startuje nový literární projekt TvGuru.cz s názvem Exodus: Ve stopách mrtvých. Ukážeme Vám, jak by si se Zombie apokalypsou poradila typická česká povaha. Co jsou naši hrdinové schopni podniknout pro své přežití a zda jsou natolik silní, aby se s nastalou situací vyrovnali. Příběh je psán ze dvou pohledů a ty se budou pravidelně střídat. Dnes se můžete začíst do příběhu od Cairy. V příštím týdnu se můžete těšit na Waltera. Na konci dnešní kapitoly je anketa, kde můžete hlasovat o tom, jak často by měl Exodus vycházet. A teď již přeji příjemnou zábavu.

 

Kapitola první – Začátek konce

 

Drnčivý zvuk mechanického budíku se nemilosrdně linul místností. Z pod přikrývky se vykradla snědě opálená ruka a poslepu hledala zdroj utrpení, jež její majitelka právě prožívala. Konečně nalezla tlačítko a nastalo ticho. Ještě v polospánku se posadila a zamžourala na kužel světla, jež se nekompromisně vtíral skrze zatažené žaluzie. „Dobré ráno.“ Pronesla poněkud znechuceným tónem k akváriu, které obývala jedna zlatá rybka. Vyskočila na bosé nohy a plouživým krokem se odebrala do koupelny.

Pokoj již zalívaly paprsky letního slunce. I přes brzkou ranní hodinu se výplň venkovního teploměru blížila k pětadvaceti stupňům. Tereza seděla u jídelního stolu a líně přežvykovala cereálie. Pozorně sledovala televizní obrazovku, kde jako již několik dní, běžely události ze světa. Stále se řešila pandemie neznámého původu, která se šířila napříč kontinenty. Ačkoli byla unavená z nastalého rozruchu kolem obyčejné chřipky, nemohla odtrhnout oči od snímků nakažených pacientů. Zesílila zvuk. „Stále se Světové zdravotnické organizaci nepodařilo najít původ viru a ani účinnou léčbu. Dle výzkumu jsou infikovaní pacienti odolní vůči širokospektrálním antibiotikům a nereagují ani na žádnou experimentální léčbu. Již nyní je epidemie rozšířená po celé Severní i Jižní Americe, částečně Asii a za posledních 24 hodin se objevily nové případy v Austrálii, Africe a dokonce v Evropě. Z tohoto důvodu žádáme obyvatele, aby dbali na zvýšenou osobní hygienu a vyvarovali se hromadným akcím.“ Pomalu si začala uvědomovat, že se nejedná o obyčejnou chřipku. Do úst si vložila další lžíci cereálií a opět se začala soustředit na reportérku televizních novin. „Pokud zjistíte, že se ve Vašem okolí pohybují lidé s příznaky nákazy, to znamená horečnaté stavy, dehydratace, halucinace, dezorientace, vykašlávání krve a další, neprodleně kontaktujte nejbližší pohotovost či volejte na telefonní číslo uvedené na Vašich obrazovkách.“ Byla jak zhypnotizovaná. Snídani již dávno dojedla, ale nemohla se odtrhnout od televize. Je možné, že se během pár dní vše tak podělalo? Konečně se vrátila do reality. „Kurva.“ S pohledem na nástěnné hodiny odskočila od stolu. Již dávno měla vyrazit do práce. Rychle vběhla do ložnice, natáhla si džínové šortky a tílko a vyrazila na cestu k autu.

„Co myslíte? Nahrne se sem dneska další horda lidí s úmyslem vybrakovat účty, aby si užili poslední dny svého života?“ Z poza monitoru se znechuceným úšklebkem vykoukla další z bankovních úřednic. Tereza se usmála. „Tímto tempem banka zkrachuje.“ Otočila se od přepážek a rázným krokem vyrazila k šatně. Šortky vyměnila za polyesterovou sukni a neprodyšnou halenku, což tvořilo uniformu bankovních úřednic. V těchto vedrech si připadala jak v neoprenu. Plavé dlouhé vlasy si smotala do úhledného drdolu a za zvuku podpatků se vydala ke své přepážce.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz