Přinášíme Vám předposlední epizodu literárního projektu Exodus. Pro upřesnění, jelikož se Exodus skládá ze dvou pohledů, jedná se tedy o předposlední kapitolu od Waltera. Nejspíš si říkáte, že Exodus končí nějak brzo. Nebojte, nejedná se o úplný konec, ale pouze o MID-SEASON FINALE, neboli konec první poloviny první série. Exodus se opět vrátí po několika měsíční pauze (o tom, jak bude pauza dlouhá, budete mít možnost rozhodnout sami, na konci příští kapitoly bude anketa). Děkujeme za pochopení a přejeme příjemnou zábavu.

Kapitola třetí – Počátek konce part. 1

Marek dorazil ke svojí práci, která se nacházela na třídě Kapitána Jaroše. Pracoval v malém zapadlém klubu, který navštěvovalo pár místních. Na třídě Kpt. Jaroše bylo ten den opravdu rušno. Spousta lidí se chystala někam odjet. Plnili svá auta všelijakými věcmi, od nejrůznějších zavařenin po karimatky a spacáky. Tentokrát měl klub otevírat on, ale když začal strkat klíče do zámku, zjistil, že je otevřeno. Když vešel dovnitř, všude byla tma. I když mu to přišlo divné, nijak zvlášť nad tím nepřemýšlel. Trápily ho jiné věci. Měl v hlavě jenom Lucii. Celý den se jí snažil napsat zprávu, ale marně. Věděl, že si vzala na dnešek volno, aby se dala opět dohromady, ale i přesto mu to přišlo divné.

Soumrak pomalu ale jistě začal doléhat na Brno. Marek sundal všechny židle ze stolů a čekal, než někdo přijde. Při čekání si četl knihu a poslouchal hudbu. Už to byla nějaká doba, co otevřel, obvykle se touhle dobou začali objevovat první hosté, ale tentokrát nikdo nepřišel. To, že nepřišli žádní lidé, Marka netrápilo, více ho zajímalo to, co je s Lucií.

Čas plynul jak voda. Marek pořád seděl za barem, poslouchal hudbu a pročítal knihu. Podíval se na mobil, aby zjistil, jestli mu nepřišla nějaká zpráva od Lucie. Byly to už dvě hodiny, co otevřel a pořád se nikdo neobjevil, žádné zprávy od Lucie, prostě nic. To se Markovi přestávalo líbit. Nedávalo mu smysl, aby se jen tak neozývala. Marek však nemohl nic dělat. Věděl, že když teď odejde, šéf ho zabije. Pokoušel se s ní spojit, už když byl doma. Co však v práci nezkoušel, byl prostý telefon.

Nezkoušel jí jednoduše zavolat. Měl strach, že bude působit otravně a nechtěl od sebe Lucii hned odehnat. Jenže už se opravdu bál, a tak zvedl svůj telefon a zavolal jí. Chvíli trvalo, než navázal spojení, ale když ji konečně začal prozvánět, stalo se něco opravdu divného. Lucie měla na vyzvánění opravdu výraznou melodii, kterou jen tak nepřeslechnete. Přesně tato melodie se začala šířit ze zadní části podniku. Marek zbystřil. Nejprve si myslel, že se mu to zdá, ale zvuk neustával. Luciina vyzváněcí melodie pořád hrála. Marek se vydal za zvukem. Musel jít až dozadu, kde byl sklad a záchody.

Zvuk vycházel zpoza prosklených dveří, které vedly na záchod. Sklo nebylo čistě průhledné, šlo zpoza něj rozeznat jen obrys postavy. Marek věděl, že za dveřmi je jen umyvadlo a další dveře, které vedou na dámské a pánské záchody. Nejprve ho napadlo, že si Lucie nechala mobil v práci, a proto se mu celý den neozvala. Už se chystal otevřít dveře, když v tom na něj z druhé strany něco narazilo. Marek se polekal. Vůbec nevěděl, že za dveřmi někdo je. Ze začátku si myslel, že je to jeho šéf, nebo údržbář, který v klubu sem tam něco opravil. Když se však podíval blíž, zjistil, že postava má spíš ženské rysy. Všechno si rychle spojil v hlavně, telefon, to že hledal Lucii a ženu stojící za dveřmi. „To musí být ona!“ pomyslel si Marek.

„Ahoj Lucko“ začal opatrně, nechtěl ji polekat. „Co tady proboha děláš?“ Odpovědi se však nedočkal, dočkal se jen nepříjemného škrábání a mlácení do dveří. Místo mluvení slyšel skřeky, jako kdyby někdo vrčel. „Jsi v pořádku?“ zeptal se Marek. Byl si víceméně jistý, že je to Lucie. Obrys postavy byl skutečně ženský a věřte tomu, Marek věděl, jakou má Lucie postavu. „Můžu jít dovnitř?“ raději se zeptal, vypadalo to, že Lucie není úplně v pořádku. Bohužel se ale rovněž nedočkal odpovědi, jen nepříjemných zvuků. Rozhodl se, že půjde dovnitř. Jenže si to rychle rozmyslel, když se podíval detailněji přes sklo. Nejprve si toho nevšiml, ale teď jasně viděl, že postavě za dveřmi teče krev z úst a očí. Přitom, jak postava narážela do dveří, začala krev stékat dolů. Marek byl ještě více v šoku. Nevěděl, co má dělat. Chvíli tam jen tak vyděšeně stál, než se konečně rozhodl jednat. „Vydrž Lucko! Zavolám pomoc.“ jen co to dořekl, vytáčel 155, ale marně. Linka byla jako všechny ostatní obsazená. „Co se to kurva děje?! Jak je tohle možný?!“ křičel Marek. Začal panikařit. Nemohl tam Lucii jen tak nechat. „Já, já… skočím pro pomoc. Zůstaň prosím tě tady, hned se vrátím.“ vzal si svou tenkou bundu a vyběhl z klubu ven.

Když však vyběhl ven, jeho stav se změnil ze šokovaného muže na totálně vyděšeného muže. Klub byl v suterénu, takže z povrchu nebylo nic slyšet, ani vidět. Marek nevěřil vlastním očím. Klub ležel nedaleko Janáčkova divadla, což bylo blízko centra Brna. Byla to poměrně rušná část města, ale ne v tuto hodinu a ne v takovém měřítku. Co by kamenem dohodil, vedla hlavní silnice, po které jezdili auta jako splašená. Sanitky, hasiči, policisté byli u vytržení. Marek slyšel křik ze všech stran. Nezapomínal však na Lucii, která potřebovala pomoc. Měl v plánu vyhledat jakoukoli pomoc, ideálně nějakého zdravotníka. Když však viděl, jaký panuje chaos, rozhodl se, že najde nejbližší živou duši. Jako na zavolanou po druhé straně ulice běžel muž. „Počkej! Stůjte prosím vás!“ křičel na něj zdálky Marek. Bez toho aniž by se rozhlédl, se rychlým krokem vydal k neznámému muži. Udělal však dva kroky a pocítil náraz. Marka srazilo auto.

T
třída Kapitána Jaroše, autor fotky: Matyáš Burnek

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz