Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny – Kde se stala chyba?

Tvůrčí svoboda a tvůrčí kontrola, každý autor by je chtěl mít a přesto se o ně většina musí dělit. A mnohdy je k tomu dobrý důvod.

Nebudu tady rozebírat film jako celek, to si můžete přečíst v recenzi, ale spíš poukážu na určité faktory, které přispěly k nepříliš jásavému přijetí druhého dílu jinak slibně nakročené série.

Když po několikaleté pauze od natočení posledního dílu Potterovské ságy přišla do kin Fantastická zvířata a kde je najít, byl to až nečekaný úspěch; komerční i u diváků. Fanoušci se radovali, že uvidí víc ze svého oblíbeného světa a rodiče měli na co vzít malé děti. Druhý díl byl tím pádem neméně očekávaný, z pohledu účetních, sázka na jistotu.

A z krátkodobého hlediska se nemýlili. Film už má přes půl miliardy v tržbách a nadále vydělává. Z toho dlouhodobého ale čelí problému, který způsobila sama Rowlingová, jakožto autorka scénáře a příběhu.
Tím se dostáváme k faktoru číslo jedna.

Syndrom Posledního z Jediů, aneb proč je dobré dodržovat vlastní kánon

To je bod, který rozvíří žluč povětšinou jen fanouškům knih, protože ve filmech většina kánonu, který je porušován, není ani zmíněna.
Jsou to jak změny nelogické, tak i neuvěřitelně levné a hloupé. Asijská Nagini je z nich asi nejmenší, McGonagallová v Bradavicích už v roce 1927 je špatně provedené pomrknutí na diváka a i divné překrucování Neporušitelného slibu vlastně tak moc nevadí. Nejhorší je totiž zjištění, že mladý obskuriál je vlastně Aurelius Brumbál.

Credence byla docela obstojně napsaná postava s tragickým osudem. Navíc celý druhý díl působí dojmem, že by se z něj mohl vyvinout silný charakter hledající svůj původ a snažící se utéct minulosti, stíhaný mocnými pro jeho nadání. Pak se z něj ale najednou stane Aurelius Brumbál, neznámý a ztracený bratr Albuse, a je vymalováno. Nejenom, že tahle změna nezapadá do ničeho, co doposud spisovatelka řekla, či napsala, ale navíc je to mizerně provedený levný „háček“ na diváka.

Tvůrčí kontrola, aneb „S velkou mocí přichází velká odpovědnost.“

Víte, jaký je rozdíl mezi Harrym Potterem a Fantastickými zvířaty? Nad tím prvním měli moc i jiní lidé než Rowlingová. Teď to totiž má v rukou jenom ona a je to vidět. David Yates není špatný režisér a natočil už šest filmů z kouzelnického světa (včetně tohoto), ale zároveň je neuvěřitelný rutinér. To, čím oživil minulou sérii, totiž od té doby nezměnil. Ale nakonec mají stejně největší moc nad filmy účetní, čili největší želízko v ohni má producent.
Tím se ale bohužel stala paní autorka. Tím se zbavila veškeré pořádnější opozice a většina jejích nápadů se tak téměř nemá problém dostat do finálního produktu. A to nás dostává k poslednímu problému.