Přesto byla životní dráha Hany Hegerové většinou velmi úspěšná a bohatě naplněná. Svoji uměleckou kariéru začala jako divadelní herečka v Žilině a v Bratislavě. V té době se jí nijak zvlášť nevedlo, a dokonce zápasila s bídou. Velmi často dávala k dobru, že kvůli tomu, aby měla peníze na uhlí, začala kromě hraní také zpívat. Počátkem šedesátých let už ale vystupovala v Praze, získala angažmá v legendárních divadlech Rokoko, Semafor a Na zábradlí a stala se také hvězdou kultovního muzikálu „Kdyby tisíc klarinetů“.

Já jsem já

„Zlatá šedesátá léta“ pro ni znamenala rovněž první úspěchy v zahraničí. Tři týdny účinkovala společně s dalšími československými umělci (například s Golden Kids, Karlem Gottem nebo Josefem Lauferem) ve slavném pařížském kabaretu Olympie. Díky tomu se zde potkala s Beatles a poznala další idoly té doby, Gilberta Becauda, Charlese Aznavoura nebo Jacquese Brela. Jeho píseň „Lásko prokletá“ patří k jejím vůbec největším hitům.

V cizině se o ní často hovořilo jako o „Edith Piaf z Prahy“, což jí pomáhalo otvírat dveře do světa. Ona sama ale toto přirovnání odmítala a tvrdila, že Piaf byla jedinečná a že k ní má daleko. „Já jsem já“, zdůrazňovala. Stejně tak neměla ráda, že byla označována za „šansoniérku“, protože šansony jsou prostě písničky. Když jsem s ní před časem dělala rozhovor, upozornila mě na jinou podobnost, která jí vyhovovala více. Narodila se totiž jako Carmen Farkašová a slovo „carmen“ znamená ve španělštině „báseň“. Takže se spíše než za šansoniérku považovala za herečku, která zpívá a vypráví básně.

Už to nestojí za nic

Avšak to, že měla k francouzské kultuře vřelý vztah, je mimo jakékoliv pochyby. Ve Francii v roce 2013 dokonce získala prestižní francouzský Řád za zásluhy, díky tomu, že přispěla k propagaci francouzské hudby u nás. Vyznamenání už kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu nemohla bohužel nemohla osobně převzít, a tak ji zastoupil její vnuk Matouš Heger. Byl to právě on, kdo po jejím odchodu do ústraní informoval média, jak se jí daří. Zpěvačka s nimi komunikovala jen výjimečně, v roce 2005 například poskytla rozhovor Idnes.cz, v němž se divila, že je ještě na světě. „Moje hlava funguje, ale jinak to nestojí za nic,“ posteskla si.

Smutný konec

Poslední léta jejího života byla opravdu neradostná. Nejenže ji trápily různé zdravotní potíže, prodělala infarkt a musela absolvovat několik dalších náročných operací, ale před šesti lety zemřel také její jediný syn Matouš, který se narodil v prvním manželství s divadelníkem Daliborem Hegerem. Ještě předtím tragicky zahynula snacha Marcela. Velmi těžce se vyrovnávala i se smrtí přítele, skladatele Petra Hapky, s nímž se kvůli zdravotním potížím nemohla ani rozloučit. Přesto se Hana Hegerová dožila požehnaného věku, zemřela pár měsíců před svými devadesátinami. Ale prostřednictvím svých jedinečných písní s námi naštěstí zůstane stále.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz