Robert Hossein (rozený Hosseinhoff) se narodil 30. prosince 1927 v Paříži. Jeho otec André Hossein byl skladatel perského původu, matka byla ruská klavíristka. Vyrůstal v chudobě, vystřídal mnoho penzionátů v pařížské oblasti – rodiče, kteří neměli vždycky na zaplacení, měli ve zvyku tato zařízení často měnit. Už od malička se tak stal tím, co ve své knize „La sentinelle aveugle – Slepá stráž“, která vyšla v roce 1978, nazval „kočovník bez kmene“.

Velice záhy začalo hrát v jeho životě význam kino. Navštěvoval kinosály v okolí, do kterých se dostával bez placení, a pak zažíval první herecké pocity, když svým kamarádům vyprávěl a předváděl oblíbené filmy. Jako mladík sbíral fotky svých oblíbených hvězd, nechyběl Gabin, Blanchar, Morgan…

Po válce začal navštěvovat kurzy herectví – školu Vieux Colombier, a hlavně školu Reného Simona Acting School, kterou ve stejnou dobu navštěvoval Pierre Mondy, Jean-Claude Pascal, Philippe Lemaire… Protlouká se bez peněz, objevuje se ve filmech „Le diable boiteux“ (Kulhavý ďábel), který režíroval Sacha Guitry, „Aux yeux du souvenir“ (Očima vzpomínek) od Jeana Delannoye a „Les souvenirs ne sont pas à vendre“ (Vzpomínky nejsou na prodej) od Roberta Henniona. Ve filmu „Maya“ od Raymonda Bernarda pronese svou první větu ve filmu.

Je představen Jean Genêtovi a dostává jednu z hlavních rolí ve filmu „Haute Surveillance“ (Přísný dozor). Robert Hossein se pohybuje v prostředí čtvrti St-Germain-des-Prés. Začíná jeho vynikající kariéra divadelního herce: „Huit-Clos“ (S vyloučením veřejnosti a „La Putain respectueuse“ (Uctivá poběhlice) od Jean-Paul Sartra, „La Neige était sale“ (Sníh byl špinavý) od Georgese Simenona, „La Corde“ (Lano) Patricka Hamiltona.

Píše a hraje svou první divadelní hru „Les voyous“ (Rošťáci), potom režíruje „L’homme traqué“ (Štvanec), jejímž autorem je Francis Carco. Po vojenské službě, kde získal „smysl pro tým a přátelství“, potkává Frédérica Darda a hraje hlavní roli v „Du plomb pour ces demoiselles“ (Olovo pro tyto slečny).

Angelika a Sultán, FOTO: FTV Prima

V šedesátých letech se stává představitelem hraběte de Peyrac ve filmech Angelika, markýza andělů, Angelika a král, Nezkrotná Angelika a Angelika a sultán. Tato role jej nejvíce zviditelnila širokému publiku po celém světě. Stále se však věnuje hlavně divadelní tvorbě a režii.

Režíruje pro divadlo své další hry, mezi nimiž je i „Les Salauds vont en enfer“ (Darebáci končí v pekle), což bude i první film, který Hossein uvede na plátno jako režisér. Nemá žádnou zkušenost s technikou a později o sobě řekne „byl jsem velice diskutabilní režisér“. Potkává Marinu Vlady, se kterou se ožení, a natočí s ní tři své následující filmy. S herečkou má dvě děti Igora a Pierra.

„Nikdy jsem nebral svou roli herce vážně,“ řekl Robert Hossein později. Už od počátku přijímal i ty nejprůměrnější role. Nespokojený Robert Hossein stále hledá svou cestu.

Najde již až v roce 1970 díky divadlu, kdy převezme do péče dům kultury v Remeši, ze kterého se stane Théâtre Populaire de Reims (Lidové divadlo Remeše) a později Centre Dramatique de Reims (Dramatické centrum Remeše).  Vznese se proti němu vlna nedůvěry. Nikdo, ani jeho blízcí, nevěří, že bude úspěšný. Jeho cílem je „jít vstříc publiku, které nikdy nebylo v divadle“. Úspěch.

Embed from Getty Images

V prvním roce dává „Zločin a trest“, „Na dně“, „Pevnost“, později „Romeo a Julie“, „Dům doni Bernardy“, „Antigonu“.

V roce 1978 se Robert Hossein vrací do Paříže, do divadla Porte Saint-Martin se hrou „Žádné orchideje pro slečnu Blandishovou“. Se stále rostoucím úspěchem uvádí „Křižník Potěmkin“, „O myších a lidech“, potom „Chrám Matky Boží v Paříži“, v Paláci sportu (Palais des Sports) uvádí hru „Danton a Robespierre“, v Kongresovém paláci (Palais des Congrès) „Bídníky“, které upraví pro film a televizi, dále hry „Julius Caesar“, „Případ londýnského kurýra“.

Embed from Getty Images

V roce 2009 natočil film s J.-P. Belmondem Un homme et son chien (Muž a jeho pes) režiséra Francise Hustera, což byl zároveň jeho poslední herecký počin. Byl celkem třikrát ženatý a má pět synů, z toho dva – Igora a Pierra – s Marinou Vladyovou, Nicolase s Caroline Eliacheffovou a Juliena s Candice Patouovou, s níž je ženatý od roku 1976 (na snímku níže). Loni v prosinci oslavil úctyhodné dvaadevadesáté narozeniny.

Embed from Getty Images

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz