Maria Girottiho, nebo-li Terence Hilla, zná skoro každý filmový fanoušek. Hvězda ztřeštěných komedií ze sedmdesátých a osmdesátých let se proslavila v tandemu s dalším italským kolegou Budem Spencerem a jejich šílené filmy si s chutí dopřáváme dodnes. Jak se změnil tento šlachovitý hrdina, který právě slaví dvaaosmdesáté narozeniny? 

Mario Girotti se narodil 29. března 1939 v Benátkách, ale dětství strávil v německém Lommatschzu poblíž Drážďan. Vesnice se ocitla v hledáčku spojeneckých bombardérů, ale mladému klučinovi se naštěstí podařilo přežít. Po konci války se pak vrátil do Itálie. Terence se rovněž našel v plavání a veslování, dokonce se mu podařilo získat bronzovou a stříbrnou medaili z mistrovství světa.

Embed from Getty Images

Jako herce ho objevil režisér Dino Risi v pouhých 12 letech, když si zahrál ve snímku Prázdniny s gangsterem. Natočil sice dalších 27 filmů, nicméně větší roli získal až v díle Gepard. Nutno podotknout, že se jednalo o úspěšný snímek. Girotti se pak rozhodl na nátlak producentů změnit jméno, tudíž se z něj stal Terence Hill (Terence podle římského učence a Hill bylo příjmení jeho manželky).

První výraznější role, pro kterou si Girottiho může český divák pamatovat je neohrožený a dobrosrdečný poručík Robert Merril ve filmu Vinnetou: Rudý Gentleman, který se oženil s Ribannou, čímž zajistil Západu kýžený mír. Tímto činem sice zachránil spousty lidských životů, nicméně rozesmutnil slavného Apače, který indiánku vroucně miloval a ona jeho city opětovala. Díky Merrilovi se dostal do podvědomí německého publika, což mu vysloužilo role v dalších filmech z oblíbeného vinnetouvského univerza.

Sám Terence Hill se však obával, že hraním v dle jeho slov „laciných německých westernech“ mu ujel vlak a že jeho herecká kariéra míří ke dnu.

Mýlil se. V roce 1967 mu byla nabídnuta role po boku Buda Spencera v dobrodružném akčním westernu Bůh odpouští, já ne, na hony vzdáleném klasickým komediím, a právě tento snímek se stal pomyslným milníkem v jeho dosavadní kariéře. Vznikly rovněž dvě pokračování, Trumfové Eso a Boot Hill. V prvním zmiňovaném si vyzkoušel spolupráci s hvězdným Elli Wallachem nebo Woody Strodem.

Role usměvavých a přidrzlých pistolníků se staly jeho nejznámějšími. Pravá a levá ruka ďábla, spolu s pokračováním Malý unavený Joe pak těmi nejikoničtějšími. Hašteřící se sourozenci, kdy jeden se snaží toho druhého zbavit, respektive využít, rozesmávají tisíce diváků dodnes a s oblibou si je vychutnáváme v četných reprízách.

Embed from Getty Images

Jestli se rozzlobíme, budeme zlí naplno ukázal potenciál této dvojice i v jiných žánrech. Spor o dunovku se žlutou střechou, honičky s mafiány, únik před najatým vrahem nebo nadměrná konzumace párků a pití piva – to vše si divák dopřeje v této laskavé a nápadité komedii.

Každý z těchto rvačkami či honičkami nabitých filmů, ať už se jedná o Dva Výtečníky, Jdi na to, Hroši v Africe, Dva Machři mezi nebem a peklem, Sudá a lichá, Dva Misionáři nebo Kdo najde přítele, najde poklad zachovává podobnou strukturu filmu, obměňují se pouze zápletky. Jiskřivý vztah mezi oběma protagonisty nicméně začal v osmdesátých letech pozvolna uvadat, což dokládá nepovedená kriminálka Superpolicajti z Miami.

Terencova sólová kariéra byla neméně úspěšná. V Podivném dědictví, neprávem nedoceněném filmu, se znovu vrátil na Divoký Západ, tentokráte však nikoliv jako neohrožený bojovník, nýbrž jako greenhorn, který se do nehostinné krajiny snaží vnést anglickou civilizaci. V Pochoduj nebo zemři se změnil ve vojáka, v Superpoldovi dostal nadpřirozené schopnosti, čímž doháněl svého nadřízeného Ernesta Bornigneho k šílenství. Nejlepší ze všech samostatných filmů je však western Mé jméno je nikdo s Henry Fondou, na kterém se podílel také věhlasný Sergio Leone (autor Tenkrát na Západě). Spolu s podmanivou hudbou Ennia Morriconeho a propracovanými dialogy nabitý film si klade otázku, zda je správné někoho obdivovat nebo je lepší příliš nevyčnívat. Zároveň se ptá, jestli takový obdiv nemůže přerůst ve vychloubání, které na Západě nezřídka končí souboji na revolvery a předčasnou smrtí.

Embed from Getty Images

Na konci dvacátého století se objevil v Lucky Lukeovi, nicméně jeho svěží herecký projev odválo sílící stáří a Terence Hill působí mnohdy spíše unaveně, než čiperně. Za Dona Camilla získal cenu za nejlepší herecký výkon.

Hillův život poznamenala jedna velká tragédie, neboť jeho syn se zabil při automobilové nehodě. Italský herec nepohrdne knihami, miluje motorky, špagety a klasickou hudbu. Nejoblíbenějším ovocem je pro něj jablko, což můžete vypozorovat i v několika jeho filmech.

Embed from Getty Images

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz

Patrik Strohbach
Filmový nadšenec, nekritický obdivovatel westernů, miláček seriálů, vášnivý čtenář a zapálený autor všemožných příběhů. Umění je mým hobby, životní cestou, směrem i filozofií. Kromě toho se věnuju fotbalu, občas si jdu zaběhat nebo si zajdu na dobrou večeři.