Herec a moderátor Jiří Krampol je výtečným vypravěčem veselých historek, které mimo jiné dává k dobru ve své talkshow „Nikdo není dokonalý“, právě reprízované na stanici Prima Star. V epizodě, do níž si před časem pozval Milenu Dvorskou a Miroslava Horníčka, prozradil, proč se vlastně stal hercem. Jakkoliv to vypadá, že si nejspíše svůj životopis trochu přibarvil, Milena Dvorská jeho verzi potvrdila.
Jiří Krampol totiž v souvislosti s Milenou Dvorskou připomněl, že společně chodili na divadelní fakultu a hned vysvětlil, proč vlastně: „Já jsem herec v podstatě nechtěl bejt, ale když jsem byl mladý chlapec, tak jsem se platonicky zamiloval do princezny Marušky v pohádce „Sůl nad zlato“, kde hrála Milenka Dvorská.“ A právě kvůli ní se prý přihlásil na DAMU a uspěl.
Když se mu poštěstilo, že na chodbě školy konečně potkal živou Marušku, tak se jí stydlivě zeptal: „Dobrý den, prosím vás, nevíte, kde je tady zkušebna číslo sedm?“ Jenže Maruška ho rázně odpálkovala: „Víš co, polib mi něco, já mám jiný starosti.“ Zklamaně přiznal, že tak se rozplynul jeho sen. Milenu Dvorskou tím tak rozesmál, že si několik minut musela utírat slzy, nicméně potvrdila, že tato historka je pravdivá.
Krásná děvenka nešťastná
Prozradila ještě jednu zajímavou okolnost, týkající se DAMU. Na vysokou školu se dostala bez maturity (což je rarita), byť až na druhý pokus. A Jiří Krampol hned z paměti vylovil další zážitek. Když Milenu spatřila legendární profesorka Půlpánová, spráskla ruce a řekla jí: „Děvenko nešťastná, vždyť ty jsi krásná. Co budeš hrát?“ Nejspíš jí tím chtěla dát najevo, že je „buržoazní typ“, který v té době neměl moc šancí být obsazován do budovatelských agitek.
Připomněla také, že roli Marušky natočila ve svých patnácti letech a sama se kvůli tomu ocitla v Praze. Díky tomu bydlela tři měsíce v domě Jana Wericha, než si sehnala nějaký podnájem a ocenila, že Werichovi se k ní chovali velmi hezky a zodpovědně. Hned napoprvé se jí ale podařil velký trapas, když vstoupila do koupelny, kde byl pan Werich, jen ve „spoďárech“. Zareagoval na to malou výchovnou lekcí: „No, člověče, musíš zaklepat, co kdybych tady byl nahej, to by s tebou seklo.“
Lekce hanáčtiny
Nejvíc ho ovšem pobavilo, když mluvila hanáckým přízvukem. Jednou, když se snažila v domácnosti pomoci s nádobím, se ho zeptala: „Pane Werichu, co mám dělat s tó obrovskó sklenicó?“ Pobavený Jan Werich rychle svolal manželku i dceru a požádal Milenu, aby to zopakovala. „Hanáčtina je moc hezkej, ale zároveň směšnej dialekt,“ připustila pak Milena Dvorská v „Nikdo není dokonalý“. A nebyl by to Jiří Krampol, kdyby hned nevyužil příležitosti a nepobavil publikum tím, jak mluvila jeho babička z Hané. Ta podle něj vyslovila jednu z nejkrásnějších hanáckých vět, když si na adresu dědy postěžovala: „Čočí, čočí, fajo v čuni, a zug fuč.“ Vzápětí babiččinu hlášku s gustem přeložil: „Kouká, kouká, fajfku v hubě a vlak mu ujel.“
Zdroj: autorka, FTV Prima (Nikdo není dokonalý)
