Když režisér Jiří Menzel opakovaně vysvětloval, proč nechtěl děti, vše sváděl na to, že nechtěl, aby se mu narodil podobný „chcípáček“, jako byl on sám. Ve své báječné životopisné knize Rozmarná léta, se popsal coby neduživý chlapec, hubený jako lunt, kvůli chatrné tělesné konstrukci slabý v tělocviku. Zato mu šlo skvěle psaní, a tak snil o tom, že se podobně jako tatínek stane žurnalistou. Jenže to v době jeho mládí nebylo vůbec jednoduché.
Ve svých memoárech připomněl, že v padesátých letech se režim snažil, aby děti z buržoazních rodin poznaly manuální práci a děti z rodin dělnických byly naopak prosazovány na studia a do intelektuálních profesí. S politickou situací se však vyrovnal, jak sám přiznal, s určitou mírou „vyčůranosti“. S cílem, aby se dostal na jedenáctiletku, napsal angažovanou báseň, v níž reagoval na smrt J. V. Stalina. Jeho první umělecké dílo ochotně zveřejnily Pionýrské noviny a díky tomu mohl studovat.
Plavovlasá bohyně
Naštěstí ale politické dění brzy zastínilo, že poznal první lásku. Mezi jeho spolužačkami se objevila dívka andělského zjevu, s dlouhými blonďatými copy. Do její blízkosti se opět dostal díky malé fintě, vzhledem k tomu, že ona plavovláska studovala francouzštinu, řekl učiteli, že si otec přeje, aby studoval tento jazyk a přeřadili ho z německé třídy do francouzské. A po letech přiznal: „Nenaučil jsem se německy, ani francouzština mi moc nešla, ale zato jsem skoro tři roky mohl žít ve stínu své bohyně.“ Byla to však pouze láska platonická, první pusu od ní paradoxně dostal až za mnoho let, na její svatbě.
Samé čtyřky a dvojka z mravů
S bezelstností sobě vlastní prozradil, že nebyl zrovna skvělý student, protože nebyl zvyklý se učit a co neuměl, dokázal okecat. Vedle svých diplomů si zarámoval vysvědčení z deváté třídy, na němž bylo devět čtyřek a dvojka z mravů. Nejraději byl sám doma a četl knihy z bohaté knihovny svého otce, kde vedle klasiků objevil i velmi zajímavý a poučný svazek, nazvaný Krása ženského těla. Na titulní straně byla zobrazena zcela nahá žena a Menzel toto dílo glosoval: „Moje první skutečná učebnice.“ Přiznal se, že na mnoho let se tato knížky stala jedinou informací o tom, jak vlastně vypadají neoblečené dívky. Mimochodem. Dvojku z mravů dostal za to, že se na školním výletě ocitli s kamarádem v dívčím pokoji, přitom s nimi prý chtěli jen hrát na kytaru.
Bitva o panenství
Další lásku potkal před maturitou, ve vší počestnosti ji v bytě jejich rodičů doučoval matematiku. „Při tom doučování jsem se jí snažil marně přesvědčit, že už jsme oba dospělí.“ Když s ní strávil dva týdny pod stanem, každou noc se v něm odehrávala bitva o její panenství. Až tu poslední to počestná dívka konečně vzdala. Jiří se přiznal, že ji moc miloval a snažil se její srdce získat tím, že jí kupoval různé dárky. Jenže ona se mu přiznala, že miluje jiného. Svůj překotný záměr skočit ihned z mostu si naštěstí dříve, než došel k místu plánované sebevraždy, rozmyslel.
Utajená svatba
Jeho rozmarná klukovská léta skončila překvapivě svatbou. Kvůli tomu, že jeho kamarád pobýval na námořní škole v Bulharsku, nemohl se oženit s dívkou, kterou přivedl do jiného stavu. Poslal tedy Menzelovi plnou moc s žádostí, aby ho na svatbě zastoupil. A byla to svatba se vším všudy. Coby náhradní ženich absolvoval s nevěstou s vypuklým bříškem celý obřad, včetně odříkání povinných formulek, a dostal od ní novomanželský polibek. U její maminky se konala i malá svatební hostina.
Další podfuk
V líčení svých životních peripetií se přiznal k dalšímu podfuku, díky kterému se dostal na FAMU. Podařilo se mu totiž díky otcově známému, dopředu získat otázky ke zkouškám. Bylo jich kolem sto padesáti a tentokrát se musel na zkoušky poctivě připravit. A nastudovat i něco z Dostojevského, který ho dost odpuzoval. Legendární režisér Otakar Vávra ocenil, že byl adept na filmová studia sečtělý. Musel však čekat více než dva měsíce, než se dozvěděl, že byl na vysokou školu přijatý. „To byla moc hezká chvíle. Dvouletá prezenční služba byla odložena. Budu studovat na té nejprestižnější škole. Heč! Zapadl jsem do nejbližší vinárny a poručil si poprvé v životě dvě deci vína. A že bylo horko, stačily ty dvě deci, abych se opil. Ale měl jsem krásné prázdniny a celý svět před sebou.“
Jiří Menzel zemřel 5. září 2020 ve věku 82 let.