I když je herecká kariéra Jiřiny Bohdalové, která tento týden oslavila devadesátiny, skutečně mimořádná, obdiv a poctu si zaslouží i její stále žijící kolegyně Zdenka Procházková. Ta se letos v dubnu dožila dokonce pětadevadesáti let, přičemž ještě před dvěma lety si zahrála roli ve filmu „Poslední aristokratka“. Navíc se dokázala prosadit nejen u nás, ale i v zahraničí.

Umělecká dráha Zdenky Procházkové je velmi zajímavá a pestrá. Vytvořila mnoho filmových a televizních rolí, dokázala se uplatnit i jako moderátorka a především ji provází pověst vynikající divadelní herečky. V šedesátých letech se stala skutečnou hvězdou Městských divadel pražských, kde vytvořila několik nezapomenutelných rolí, například Lízu ve slavné inscenaci „Pygmalion“.

Jediná opravdová láska

Po emigraci v roce 1968 se díky vynikající znalosti němčiny prosadila i v zahraničí, především v Německu a Rakousku, například na prestižní vídeňské scéně Burgtheatr. Coby manželka cizince (Rakušana Ericha Hartmana) a dvojímu občanství, měla to štěstí, že mohla za hranicemi účinkovat legálně. Mimochodem, jejím prvním manželem byl legendární herec Karel Höger, který výrazně ovlivnil její kariéru, tím spíše, že byl jejím pedagogem na konzervatoři. Přesto ji tento, o sedmnáct let starší muž, opustil kvůli jiné ženě. „Pro mě byl Karel vzor, strašně moc mi dal,“ prozradila ve „Třinácté komnatě“ České televize. Několikrát se také nechala slyšet, že byl její jedinou, opravdovou láskou. Ačkoliv se rozvedli, do konce jeho života zůstali přáteli. Ještě pár dnů před tím, než Karel Höger zemřel, spolu účinkovali v úspěšné divadelní inscenaci „Drahý lhář“.

V roli Lídy Baarové

Skvěle „rozjetou kariéru“, kdy dokonce dostala i nabídku, aby hrála společně s Paulem Newmanem v Hollywoodu, zabrzdila její péče o maminku, kvůli níž si vzala roční neplacenou dovolenou a vrátila do Prahy. Zde již však příliš možností uplatnit se neměla. Dodnes si přitom myslí si, že nemalou roli sehrála i závist. Hrála pouze v epizodních rolích, a aby se uživila, jezdila po estrádách, které konferovala nebo pořádala představení pro německé publikum v lázních. Teprve v devadesátých letech se mohla opět vrátit na rakouská jeviště, kde na ni vděčné publikum nezapomnělo. A čas od času si odskočila k nějaké herecké příležitosti u nás, třeba roli stárnoucí Lídy Baarové v životopisném snímku Filipa Renče.

Osamělost stáří

Dnes je pětadevadesátiletá, stále elegantní a energicky působící dáma, bohužel již odkázána na invalidní vozík a péči v domově seniorů. Prozatím naposledy se na televizních obrazovkách objevila ve společenském magazínu „Showtime“ televize Prima, kde si postěžovala na svoji současnou situaci: „Já nemám žádnou rodinu, já nemám sourozence, ani děti, nikdy jsem neměla, jsem taková trošku osamělá. Cítím se jako vězeň, speciálně teď s tím „covidem“, tady může přijít návštěva jednou týdne na půl hodiny.“ Nicméně, když už nemůže hrát, alespoň si přeje, aby ten virus skončil.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz