Zdroj obrázku: karelkryl.cz / autor Ing. Jiří Sláma

Dnes je tomu přesně 25 let, co nás opustil významný český básník, písničkář, vlastenec a jeden z nejdůležitějších představitelů protikomunistického protestsongu, Karel Kryl. Muž, který se nebál prosadit svůj názor a celý život bojoval za spravedlnost a pravdu. Pojďme si proto, na jeho počest, společně připomenout život této výrazné české osobnosti.

Karel Kryl se narodil 12. dubna roku 1944 v Kroměříži. Narodil se do rodiny tiskařů. Otec měl vlastní tiskárnu, která mu byla v 50. letech zdevastována představiteli Komunistické strany. Právě zde začíná růst Krylova nenávist vůči tehdejšímu režimu. Po zániku rodinné tiskárny se zkomplikoval život celé rodiny.

Karel projeví zájem o hrnčířství, kterému se věnoval také jeho pradědeček, a proto odchází studovat do Bechyně, kde školu úspěšně dokončí. Vzhledem k jeho původu mu nebylo umožněno další studium, a tak se několik následujících let stává pro Kryla poměrně akčních. Cestuje z místa na místo – po škole odchází na umístěnku do Teplic, poté nastupuje na vojnu v Dobřanech. Po vojně následuje krátký návrat do Teplic a pak zase přesun do Olomouce.

Ačkoli byl Karel vyučeným hrnčířem, této profesi se nikdy nevěnoval. Lásku nachází v hudbě a poezii. Po přesunu do Olomouce nahrává svou první píseň zvanou jako Nevidomá dívka, která se později stává i součástí první desky, jenž nese stejný název jako její titulní píseň, tedy Bratříčku, zavírej vrátka.

Píseň Bratříčku, zavírej vrátka se vztahuje k invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Titulní píseň Krylovy první desky však nebyla nikterak plánovaná, vznikla náhle z 21. na 22. srpna roku 1968. Desku vydal Kryl, až o necelý rok později, na popud hudebního kritika Jiřího Černého, který se stal zároveň i jejím producentem.

Ve stejném roce, ve kterém vydává svou první desku, zároveň odjíždí do Západního Německa na hudební festival. Na základě dřívějších cest do zahraničí a situaci na festivalu, Kryl přemýšlí, zdali se ještě vrátí do Československa, kde jeho písničky podléhaly přísné cenzuře a byly pomalu zakazovány. Nakonec se rozhodne v Německu zůstat a požádá o politický azyl.

O Vánocích roku 1969 se mimo jiné Kryl setkává s opatem Janem Anastázem Opaskem. Stávají se z nich celoživotní přátelé. V pozdějších letech Opasek pomohl Krylovi dostat se bezpečně do Československa na pohřeb své matky.

V exilu básník a písničkář zůstává dlouhých 20 let. Pobyt v Německu zpočátku nebyl jednoduchý.  Karel Kryl byl velkým vlastencem, a proto pro něj bylo velmi těžké, zvykat si na novou kulturu, lidi a jazyk. Popral se s tím však velmi dobře a již roku 1973 se oženil s českou emigrantkou Evou Sedlářovou.

Ačkoli byl Karel Kryl do Evy Sedlářové velmi zamilovaný, jejich manželství končí rozvodem hned po dvou letech – Eva našla zalíbení v někom jiném. Kryl tuto skutečnost nenesl lehce a trvalo mu poměrně dlouho, než se s rozvodem vyrovnal. K jejich manželství se Kryl vyjadřuje v knize Půlkacíř vydané roku 1994.

V Německu neměl na svých koncertech pochopitelně takový úspěch jako v rodném Československu. Pracoval zde v rozhlase Svobodná Evropa, kde mu až do roku 1983 nebylo nabídnuto trvalé zaměstnání. To se však v daném roce mění a Kryl se ve zmíněném rozhlase stává stálým zaměstnancem. Pokračuje ve svých hudebních pořadech, ale začíná také moderovat sportovní a náboženské relace. V exilu vydal také několik knih, např. Kníška Karla Kryla.

Přátelé a známí mluvili o Karlovi v dobrém, např. český herec Pavel Landovský v dokumentu pro Českou televizi Příběhy slavných: Občan Karel Kryl (1999) řekl, že na jednom koncertě rozšlapali představitelé STB polskému kytaristovi prsty, aby nemohl vystoupit. Karel Kryl se proto přes noc naučil celý jeho repertoár a pod záminkou toho, že vystoupí s vlastním programem, zazpíval všechny protestsongy polského kytaristy.

Karel Kryl byl podle svých přátel a známých člověk přímý a nepodlézavý. Zvládl sám 2–3 hodiny bavit stovky lidí prostřednictvím své hudby. Autogramiádě byl ochotný věnovat také několik hodin a aby to nebylo málo, tak ještě zvládl po koncertě nějakou dobu posedět s fanoušky v hospodě.

Rozčilovala jej nespravedlnost. Byl vlastencem až do morku kostí. Ačkoli žil přes 20 let v exilu v Německu, nikdy nepožádal o německé občanství, jelikož věděl, že by ztratil to československé. Navzdory tomu všemu byl celoživotní optimista. Pomáhal chudým a nemocným, např. dokázal zařídit pro ostravskou nemocnici obrovské vybavení, které sem bylo přivezeno z Německa. Snažil se pomáhat, jak jen to bylo možné. Přesto, že nikdy neměl vlastní děti, přispíval v Německu na jednoho sirotka.

Roku 1989 se vrací zpět do Československa na pohřeb své matky. S návratem mu pomohl již zmíněný Jan Anastáz Opasek. Sám Kryl na toto období vzpomínal velmi rád a považoval jej za jedno z nejlepších období svého života, přestože důvodem návratu bylo úmrtí jeho matky. Na Kryla v Československu totiž čekalo mnoho fanoušků. Během svého tehdejšího pobytu proto uskutečnil desítky koncertů, které byly téměř všechny vyprodané. V prosinci téhož roku zazpíval na závěr demonstrace spolu s Karlem Gottem statní hymnu.

Ačkoli měl zpočátku radost z tehdejšího vývoje v Československu, hned v nastávajícím roce začal být k tehdejším poměrům opět kritický. Stal se jedním ze symbolů revoluce, což si sám začal později vyčítat, stejně tak i fakt, že zazpíval hymnu s Gottem. Na důkaz své nespokojenosti vydává písně Sametové jaro a Demokracie.

V roce 1991 podruhé vstupuje do svazku manželského, tentokrát s německy mluvící Marlene Brousertovou, jenž mu byla dlouholetou oporou a přítelkyní. S manželkou žil v Německu a do Česka se vracel pouze na koncerty a jiná vystoupení. V roce 1994 by oslavil 50. narozeniny. Plánoval velkou oslavu v rodné zemi, bohužel se jí však už nedožil.

Básník s kytarou zemřel 3. března roku 1994 na srdeční příhodu v německém Mnichově. O důvodech jeho úmrtí se dlouhou řadu let polemizovalo. Jeho sestra Marie však v dokumentu pro Českou televizi uvedla, že srdeční příhody neboli infarkty, byly u nich v rodině běžné. Mnozí tvrdí, že se Karel utrápil z postrevolučního vývoje. Jiní zase říkají, že za jeho náhlý skon může jeho hektický způsob života – neustálé poletování mezi Německem a Českou republikou, vyčerpávající koncerty apod.

Karel Kryl je pohřben na Břevnovském hřbitově v Praze. Zádušní mši, která se uskutečnila v klášterním kostele sv. Markéty v Praze, vedl jeho dlouholetý přítel Jan Anastáz Opasek, který byl po své smrti rovněž pohřben na Břevnovském hřbitově. Na pohřeb Karla Kryla přišlo zhruba čtyři tisíce lidí. Traduje se, že v den Karlovy smrti, upadlo křídlo anděla na Vinohradském divadle v Praze.

Socha Karla Kryla v Ostravě (karvinsky.denik.cz)

Karel Kryl byl držitelem mnoha ocenění, z nichž některá získal až po své smrti, např. pamětní medaili Univerzity Karlovy za přínos pro duchovní rozvoj a morální podporu národa in memoriam (1994) nebo v posledních letech Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy (2014). Po Krylovi je pojmenováno i několik českých ulic a v mnoha městech najdeme jeho pamětní desky, jmenovitě např. v Novém Jičíně.

Karel Kryl se stal významnou osobností naší historie, kterou obohatil svými výstižnými baladickými texty. Kryl byl ukázkový příklad toho, že ne každý bojovník potřebuje k boji za svou vlast zbraň. Krylovi k tomu stačila pouhá kytara.


Našli jste v článku chybu, nepravdivé nebo zavádějící informace? Kontaktujte nás prosím na redakce@tvguru.cz. Vašemu požadavku se budeme neprodleně věnovat.