Pokud vás zaujal film The Interview a ten „trailer“ kolem něj (Ano, myslím to, jak mladý Kim zuřil), vězte, že tohle vám dá mnohem víc. Možná vás přepadne úzkost, možná knihu spálíte v návalu zoufalství, možná se pozvracíte. A možná se pokusíte pomoci. Zjistíte, jak se žije v Severní Koreji. Žádná fikce. „Tak to prostě je. To je svět, ve kterém žijeme“ (děkuji svému fyzikáři za hlášku) Narozdíl od fyziky (pokud to není počet rezistorů v obvodu, či množství kapaliny, které chcete ohřát) tady ale můžete něco změnit. 

Autorka
Barbara Demicková je současná americká žurnalistka a spisovatelka. Vyrůstala v Ridgewoodu, ve státě New Jersey. Během války v Bosně žila v Sarajevu a poté napsala knihu o každodenním životě během války, za kterou dostala mnoho ocenění. V roce 2001 se přestěhovala do Soulu, kde pracovala pro Los Angeles Times. Tam vedla četné rozhovory s uprchlíky ze Severní Koreje a pracovala na svých článcích. Za reportáže ze Severní Koreje dostala cenu za zpravodajství o lidských právech americké organizace Overseas Press Club a další významná ocenění. V současnosti vede pekingskou redakci Los Angeles Times.

Nothing to envy
Kniha popisuje životy šesti severokorejských občanů z města Čchondžin. Mladého páru Mi-ran a Jung-sanga, ženy, která milovala autority více, než svou rodinu, její dcery, dále mladé doktorky a bezdomovce. Pozadí tvoří historické události, četné popisy jak okolí, tak každodenního života, propagandy a strany práce.

Všem hrdinům se nakonec podařilo ze Severní Koreje uprchnout. Stálo je to mnoho úsilí, peněz, promýšlení plánu a sebeuvědomění.
Demicková nepopírá, že některé informace mohou být zavádějící a nepravdivé. Kniha nemá za úkol systém urážet, nýbrž podat výpovědi lidí, kteří v této zemi vyrostli.
Země se nápadně podobá Orwellově románu 1984. Občané nedovolí sami sobě formulovat myšlenky, které by mohly poškozovat režim i přes to, že vidí bezvládná těla, všudypřítomný hlad a špínu. V posledních letech jejich života byli někteří dokonce stíhání za to, že nechtěli umřít hladem a například kradli hrušky v sadu, který patřil družstvu. Takoví, pokud byli chyceni, byli veřejně popraveni jako odstrašující případy, neboť si strana chtěla vydobýt ještě trochu poslušnosti od rozpadající se společnosti. Lidé s prázdnými žaludky musejí každý den leštit portréty svých vůdců, které nesmí chybět v žádné domácnosti. V opačném případě mohou očekávat výslechy, pracovní tábor, nucené práce či dokonce popravu. Z udavačství je prostředek obchodu. Nikdo si nemůže být jistý ničím, nemůže nahlas mluvit o tom, o čem by chtěl. Nemůže milovat toho, koho by chtěl. Neexistuje soukromí nebo svoboda. Existuje pouze víra ve stranu. Jakákoliv jiná duševní aktivita je zakázána. Všechno je věc strany. Lži jsou také všudypřítomné. Proto ani vůdci neví, v jakém stavu jejich země je. Pchjong-jang, což je snad jediné lehce (na severokorejské poměry) přístupná turistická destinace, slouží jako ukázkové město, kde jsou nasazení herci předvádějící spokojený život. Jsou to možná jediní lidé, kteří mají opravdu práci.
V devadesátých letech zemřelo 20 % populace při brutálním hladomoru. V těchto dobách se Kim Čong-Il snažil apelovat na věrnost straně a neztrácení víry v práci. I přes to, že jeho země neměla čím zaměstnancům zaplatit. Raději se budou staví sochy velkého generála, Kim Ir-Sena ze zlata.
Všech šest uprchlíků se ze země dostalo přes řeku, která tvoří hranici s Čínou. Buď měli štěstí, nebo podplatili stráže.
V neposlední řadě popisuje asimilaci a vyrovnávání se Severokorejců s vlastním životem v Jižní Koreji, ve které většina uprchlíků nalézá azyl. Příběhy zasazuje do politického a historického kontextu a nabízí analýzu politických událostí.

Výborný způsob, jak dostat do povědomí to, o čem nikdo nepřemýšlí, nechce si přiznat, nebo o tom prohodí „A co jako“. Snad bychom zrovna MY mohli mít pochopení. Čtivý, publicistický styl, přesné popisy prostředí, nálad, ideologie, zamyšleníhodná, šokující. 10/10

Liberty in north korea – pomáhá uprchlíkům
Oficiální stránka Nothing to envy – mrkněte na „links“
Twitter Demickové
Pár oraganizací zabývající se pomocí Severokorejcům
North Korea Freedom
Útěk z tábora 14 – Další kniha. Ale to už je fakt brutál. Pokud se vám svíral žaludek u Není co závidět, tak tohle nečtěte. Přečetla jsem snad 50 strad a dělá se mi blbě, jenom o tom píšu. Vážně jenom pro silné povahy. A to si ani nedělám srandu.

[fbcomments]

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz