Legendární herečka Antonie Nedošinská se stala jakýmsi prototypem dobrosrdečné mámy možná i proto že nejčastěji byla obsazována do rolí dobrosrdečných a hodných maminek, tetiček, ale i rázných manželek.
Už jako malá si zamilovala divadlo, ale touhu stát se profesionální herečkou její rodiče nepodporovali. Její maminka jí i jejím dvěma bratrům předurčila, jakému povolání se budou věnovat. Mladičká Antonie měla šikovné ruce a byla velmi zručná, a tak jí vybrala že se stane švadlenou. Dokonce na její přání stát se herečkou odpověděla, že: „Nejsi dost hezká, abys mohla být herečkou. Herečky musí být vzrostlé ženy oslňující krásy. Nauč se dobře šít a budeš šťastnější, než kdyby z tebe měla být nespokojená herečka.“
Antonie své rodiče uposlechla a učila se řemeslu, které jí vybrali. Ale po večerech tajně docházela na kurzy herectví. Vést dvojí život jí vycházelo několik let až do doby, kdy se sama ve svých čtyřiadvaceti letech přiznala, že se svého snu nevzdala a pracuje na něm. Poté si sbalila své věci a vyrazila na dlouhých deset let s různými kočovnými divadelními společnostmi putovat napříč republikou. Během tohoto putování se seznámila i se svým osudovým mužem a později manželem Jiřím Nedošinským.
Už jako paní Nedošinská se vrátila zpět do Prahy, kde se stala herečkou ve Švandově divadle. O devět let později přišla nabídka z Národního divadla, aby se stala členkou souboru činohry. Tato nabídka však byla na jednu stranu pro ni velkým profesním úspěchem, na druhou ale kvůli ní začaly její zdravotní potíže. Ostatními členy totiž nebyla vůbec přijata. Herci z Národního divadla se totiž v té době považovali za něco víc, a Nedošinská, která v té době byla již známá díky rolím v ne příliš úspěšných filmech, pro ně byla „herecké dno“.
Ve své době se stala hvězdou němých filmů, kdy většina z nich se již i ztratila. Filmovou hvězdu z ní však udělaly až mluvené snímky, ve kterých zářila, ale vždy ve stejných rolích, a to díky své kulaté a dobrosrdečné tváři a postavě. Maminky, tetičky, manželky… Spolu s Theodorem Pištěkem ztvárnili nespočet krásných a nezapomenutelných rolích, a nejčastěji hráli manželský pár. Občas získala i vážnou roli, ve které také slavila úspěch.
Herečka se však zařekla, že to nevzdá a tlak svých hereckých kolegů ustojí. Bohužel ale nikdy nedostala pořádnou šanci ukázat svůj talent. V roce 1940 oznámila svůj konec divadelní kariéry, a to ze zdravotních důvodů, ale také proto, že dostávala čím dál méně prostoru na jevišti. O rok později přišel konec i její filmové kariéry, a i když tvrdila že je to kvůli chatrnému zdraví, hlavní důvod byl ten, že odmítala hrát v německých filmech.
Zajímavostí je, že dokonce měla ve smlouvách malý dodatek, a to, že nesmí zhubnout. Ztratil by se tím totiž ten prototyp typické starostlivé maminky.
Antonie Nedošinská byla vdaná pouze jednou, a to i přesto, že ji její manžel pár let po svatbě opustil. V roce 1923 totiž v pouhých třiačtyřiceti zemřel. Téměř dalších 30 let tak zůstala sama a už žádný další muž se v jejím životě nevyskytl. Naštěstí ale nezůstala sama úplně, protože z manželství měla dceru Jiřinu. Ještě krátce před svou smrtí se díky dceři dočkala i role babičky, kdy měla šanci poznat své dvě vnoučata Ivana a Soňu.
Ke konci života se již na veřejnosti legendární herečka objevovala pouze výjimečně. Měla velmi nemocné srdce, a proto většinu života trávila v Poděbradech v tamních lázních. Zde také naposledy vydechla. 17. července 1950 dostala infarkt, na jehož následky ve věku 65 let zemřela.
Komedii Barbora řádí můžete zhlédnout na Nova Cinema ve středu 21. září od 15:20 a ve čtvrtek 22. září od 10:30.
Zdroj: Kniha Miroslava Graclíka – Hvězdy stříbrného plátna, csfd.cz
