Podívejte na fotky v galerii
Podívejte na fotky v galerii
Podívejte na fotky v galerii
Podívejte na fotky v galerii
Podívejte na fotky v galerii

Česká televize odvysílá finální díl z minisérie Podezření již tuto neděli. Režisérem je Michal Blaško, pod jehož taktovkou ve spolupráci s režisérem Peterem Bebjakem právě vzniká pokračování úspěšného seriálu Případy 1. oddělení. Proč se nakonec nátačelo neplánovaně v nemocnici v Ivančicích, podle čeho vybíral herce pro hlavní postavy a co plánuje do budoucna?

-reklama-


Minisérie se odehrává v nemocničním prostředí. Dnes už filmaři mají daleko více zkušeností s natáčením za covidu, ale jak natáčení Podezření ovlivnil právě začátek pandemie? Protože i díky lokaci to muselo být o mnoho náročnější, zároveň ale velmi unikátní…
Původně jsme měli vybranou jinou nemocnici, než v jaké jsme minisérii dotočili. Asi tři týdny před natáčením v této lokaci jsme pochopitelně dostali zákaz, protože nastala druhá vlna covidu a nemocnice měla kromě jiného i velmi omezené kapacity. Doslova za pět minut dvanáct jsme se ale domluvili s nemocnicí v Ivančicích, díky níž jsme nemocniční scény mohli realizovat u nich. Covidová situace nám ale neustále dýchala na záda, nevěděli jsme, jestli se další den natáčení vůbec uskuteční. Každý večer, když volal producent nebo kdokoliv z produkce, jsme se báli zvednout telefon. Mohlo to totiž znamenat to, že se opět zavírají prostory anebo je někdo nakažený, což by znamenalo stop na neurčito. Celá ta nová situace se promítla i do komunikace s herci. Nejen díky rouškám a respirátorům třeba vůbec nevěděli, jak vypadá štáb, s kým se baví. Což vlastně všichni řeší dodnes. Ale tenkrát to pro nás bylo nové.

V hlavní roli se objevila Klára Melíšková, české publikum si ji napoprvé vybaví nejspíš jako skvělou komediální herečku. V Podezření se objeví v naprosto opačné poloze. Jak byste její postavu popsal? Má být na první pohled pro diváky nepříjemná, aby si řekli, že se s ní na první pohled nejde identifikovat?
První dojem z Hany, jak se postava Kláry Melíškové jmenuje, měl být ambivalentní, hodně nečitelný, víc nesympatický než sympatický. Ale zároveň princip této postavy funguje jako poznání někoho cizího v běžném životě. Máte první dojem, ten je buď pozitivní, nebo negativní, ale čím více tohoto člověka poznáváme, dojem se mění, upravuje a nakonec se může stát, že se změní úplně. A pevně věřím, že v tomto případě to bude pro diváky i s Hanou jako na houpačce. Během celého vyprávění zůstává Hana nečitelná, což byla právě pro Klárku Melíškovou asi největší výzva: aby tu postavu v této rovině udržela a nevypadla z tenké hranice na jednu nebo druhou stranu. Myslím, že tento balanc Klárka zvládla skvěle
a bylo mi ctí s ní na této postavě pracovat.

Byla Vaší první volbou během castingu?
Na žádnou postavu jsme neměli vyloženě první volbu. Hlavní představitelky, Hanu a její dceru Terezu, jsme s castingovou režisérkou Majou Hamplovou hledali několik dlouhých měsíců. Postupně jsme se dostali ke Klárce a Denise, pak jsme obě zkusili dát dohromady a vše do sebe v tom momentě zapadlo. Byly úžasné jak herecky, tak lidsky. I díky nim a jejich chemii můžeme diváky provést příběhem, kde se pozice viníka několikrát mění, a jako pozorovatelé musíme upustit od našeho úsudku a prvního dojmu, který totiž bývá častokrát nesprávný a nespravedlivý. Nebo taky ne.

Máte za sebou režijně seriály, na kterých jste spolupracoval se zkušenými filmaři. S Peterem Bebjakem momentálně natáčíte pokračování Případů 1. oddělení. Jaké to ale bylo vzít odpovědnost zcela na sebe a sám se jako režisér podepsat pod celý projekt?
Byla to pro mě v něčem nová zkušenost, ale kvůli tomu, že jsem v tom čase chystal celovečerní film Oběť, jsem mnoha fázemi příprav přecházel paralelně. To mi dost pomohlo udržovat si odstup od obou projektů tak, že jsem v nich nebyl úplně utopený a bez odstupu. Od prvního přečtení Štěpánova scénáře jsem věděl, jak bych chtěl jeho příběh uchopit a vyprávět, a on, Pavla Kubečková i Jakub Viktorín byli skvělí v tom, že mi dali úplnou svobodu. Případy jsou něco jiného. Je to třetí série konceptu, který fungoval a funguje skvěle, a my jsme věděli, že ta očekávání budou obrovská. Proto jsme respektovali klíčové prvky z předchozích sérií, což byly hlavně příběhové, charakterové a vztahové linky, ale dali jsme tomu modernější, filmový vizuál a celé to působí o mnoho víc současně. A Případům to myslím moc sluší.

Jakou máte pozici při poměrně jasně daném scénáři, který napsal Štěpán Hulík? Kolik se toho dá ovlivnit?
Štěpán má obrovský dar: když jeho text čtete, okamžitě vám všechno ožívá od detailu k celku – každou drobnost přesně popíše, ozřejmí, vysvětlí. Když mě s Pavlou Kubečkovou do Podezření oslovili, byl už na světě scénář k prvnímu dílu a k dalším dvěma existovaly přesné synopse, kam se příběh bude odvíjet dál, kam se budou postavy ubírat, jak se budou měnit vztahy. Štěpán byl od začátku úplně otevřený všemu a měli jsme ke všemu dlouhé a zajímavé debaty, zároveň měl taky jasnou představu, co s příběhem a kam ho vést, což bylo nejdůležitější. Skvělý byl Michal Reitler, který viděl v příběhu věci, které jsme my už neviděli nebo je nějak přehlíželi, a díval se na to někdy z jiného pohledu, což bylo taky moc osvěžující.

S kameramanem Adamem Machem už jste několikrát spolupracoval, včetně Českým lvem oceněném studentském filmu Altantida, 2003. K projektu jste ho přizval Vy?
Ano, jak kameramana Adama Macha, tak architektku Stellu Šonkovou, se kterými jsem dělal paralelně na Oběti a kteří jako hlavní složky spoluvytvářeli celý vizuál minisérie. S Adamem se známe už přes deset let, točili jsme spolu skoro všechny naše studentské věci a potřeboval jsem vedle sebe někoho, koho znám dobře a kdo je se mnou na jedné vlně v tom, jak ten příběh vidíme a jak ho chceme uchopit. S Adamem máme totožný vkus, což mnoho věcí při přípravách usnadňuje. Se Stellou to byla naše pracovní premiéra a všichni tři jsme si sedli úplně skvěle, oba jsou neuvěřitelně talentovaní.

Hledal jste, například i vzhledem k zahraniční koprodukci, nějaký jiný přístup – odlišný jazyk bližší zahraničnímu publiku?
Forma by z toho filmu nikdy neudělala něco univerzálního, to dokáže jen příběh. A ten jsem od začátku četl nelokálně a nekonkrétně – podobná situace se může stát skutečně kdekoliv, což reflektují reálné případy podobné tomu našemu po celém světě. Když jsme se o vizuálu bavili s kameramanem Adamem Machem, věděli jsme například, že k postavám nemůžeme být nikdy moc blízko. Divák je tady víc pozorovatel a hodnotitel situací a nemá být emočně napojený na nikoho konkrétního. Situace proto mnohokrát vidíme v celku, ze široka, a pomocí přibližování se dostáváme k něčemu, co považujeme za důležité pro vyprávění, což byl princip, který jsme si na začátku stanovili a potřebovali ho udržet.

Budete se po této zkušenosti více orientovat na kratší filmová díla, nebo naopak zůstanete u seriálů?
Miluju seriály a moc rád bych zůstal jak u televize, tak u filmu. Na Případech 1. oddělení jsme pracovali od května loňského roku a byla to krásná práce po všech ohledech. S týmem, se kterým jsem natočil Podezření i Oběť, připravujeme nový film, Cowgirl, a pokud všechno půjde dobře, mohli bychom ho začít natáčet příští rok v létě. Ale to je ještě daleko.

Miroslav Hanuš, Klára Melíšková a Michal Blaško, FOTO: Zuzana Panská/Distr. Česká televize

Poslední epizodu seriálu Podezření můžete zhlédnout v neděli 27. března od 20:10 na ČT1.

Zdroj: Česká televize

-reklama-