V šedesátých letech minulého století patřila Sophia Lorenová k největším filmovým hvězdám světové kinematografie a svého času byla dokonce opěvována jako nejkrásnější žena světa. Přesto se vždy snažila, aby byla především považována za dobrou herečku, a to se jí také podařilo. Navzdory mimořádně atraktivnímu zjevu se nebála hrát obyčejné hrdinky z okraje společnosti a ukázat se před kamerou v méně lichotivém světle.

Platí to i o její prozatím poslední roli, kterou vytvořila ve filmu „Život před sebou“ (momentálně je dostupný na Netflixu). Hraje v něm zahořklou starou ženu, „Madame Rose“, která se ujme sirotka tmavé pleti. Má za sebou těžký život, zažila holocaust i poválečnou chudobu a vždy se musela živit všelijak. Na stará kolena si přivydělává jako chůva dětí, které přišly o rodiče. I když má svému novému svěřenci za zlé, že ji na ulici okradl a zpočátku se ho odmítá ujmout, protože je podle ní „zkažený do hloubi duše“, nakonec je spojí právě jejich nešťastné životní osudy. U Moma si postupně získá respekt a on jí nakonec splní její poslední přání.

Dojemné rozloučení s královnou

Nicméně, snímek, který natočil nejstarší syn Sophie Lorenové Edoardo Ponti (jako vymodlený se jí po několika marných pokusech narodil v manželství s věhlasným producentem Carlo Pontim) podle slavného románu Romaina Garyho, vyvolává rozpačité reakce. Někteří diváci mu totiž vyčítají, že podléhá diktátu „multi-kulti“ a jeho cílem je tak nejspíše uspět na některém filmovém festivalu.

Ostatně, potvrzuje to i fakt, že režisér původní dojemný příběh malého arabského chlapce, odehrávající se před padesáti lety, vypráví v kulisách současné uprchlické krize. Avšak zároveň uznávají, že je to právě působivá kreace této herecké legendy, kvůli níž stojí za to, aby si „Život před sebou“ nenechali ujít. A podobný názor sdílí i kritici. „Jako dojemné rozloučení s noblesní královnou italské kinematografie film obstojí,“ myslí si například Martino Zielosko na serveru cinemaview.sk.

Sophia Lorenová ve filmu Život před sebou, FOTO: Regine de Lazzaris aka Greta / Distribuce Netflix

Legenda stříbrného plátna

Daniel Haugwitz (Červený koberec) pak této „naprosté legendě stříbrného plátna“ vysmekl ještě větší poklonu: „Na to, že má Sophia Lorenová již 86 let, z ní vyzařuje velká energie a podává naprosto skvělý herecký výkon, jelikož jí věříte naprosto vše, co řekne nebo udělá.“ Zároveň připomíná, že se Lorenová před kameru vrátila právě proto, že tento film režíroval její syn. Stalo se tak po šestileté pauze, poté, co s Edoardem natočila romantické drama „Lidský hlas“, rovněž vyprávějící příběh stárnoucí ženy, kterou opustil manžel kvůli své milence. Zatímco se v něm však tehdy osmdesátiletá herečka ukázala ještě jako elegantní a přitažlivá dáma, v „Životě před sebou“ podřídila vše postavě, utrápené a zmatené stařeny, i mnoho let po válce trpící traumaty z Osvětimi. Navzdory této, možná úplně poslední roli její oslnivé kariéry, si ji ale stejně většina z nás bude jednou provždy pamatovat jako nádhernou svůdkyni, dráždící Marcella Mastroianniho, ve filmu „Včera, dnes a zítra“.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz