Díky nezapomenutelným rolím v kultovních filmech a seriálech si stále můžeme připomínat jedinečné herecké výkony Josefa Kemra, jehož sté výročí narození si tento týden připomínáme. Naštěstí mu bylo dopřáno, aby svoje mistrovské kreace tvořil až do posledních okamžiků a svoji vůbec poslední roli dokonce hrál v nemocnici.
O málokom tolik platí, že je nenahraditelný, jako o Josefu Kemrovi. Nebylo možné splést si ho s kýmkoliv jiným, ať jde o jeho výstřední zevnějšek či jedinečný hlas. Přesto byl jeho herecký rejstřík velmi široký, dokázal zahrát jak vyšinuté jedince (nezapomenutelný lapka Kozlík ve Vláčilově „Markétě Lazarové“) tak rozšafného chalupáře v populárním televizním seriálu nebo svérázného dědečka, který se díky filmu „Na samotě u lesa“ proslavil svými hláškami.
Velká láska
A možná právě jeho zjev, umocněný velkými brýlemi, dlouhými vlasy, plátěným kloboukem a dlouhým kabátem, leckdy spíše připomínající bezdomovce než slavného herce, přispěl k tomu, že Josef Kemr nikdy nehrál milovníky a neměl úspěch u žen. Sám to přiznal v dokumentárním cyklu České televize „Příběhy slavných“. Když se ho moderátorka již coby starého pána zeptala, zda si pamatuje na nějakou chvíli v životě, kdy byl strašně nešťastný nebo zoufalý, upřímně odpověděl: „Ano, to když jsem miloval jednu ženu a ona byla vdaná.“
Jeho dlouholetá kolegyně z Národního divadla Ljuba Skořepová potvrdila, že to byla opravdu velká láska. Nakonec se ale přece jenom oženil a to dokonce dvakrát. Poprvé s herečkou a režisérkou Evou Foustkovou, avšak tento vztah byl dosti komplikovaný kvůli tomu, že Eva byla přesvědčením komunistka, zatímco Josef věřící křesťan. Když Eva předčasně zemřela, několik let zůstal sám. Velmi šťastné naopak bylo jeho druhé manželství s herečkou Marikou Skopalovou.
Nepatrná zápletka?
Osudové bylo též jeho přátelství s Rudolfem Hrušínským, díky kterému se Kemr vlastně dostal k divadlu a filmu. K překvapení celého okolí však najednou skončilo a dodnes přesně nikdo neví proč vlastně. V „Příbězích slavných“ to neprozradil ani syn Rudolfa Hrušínského Jan. Nicméně, v divadelních kuloárech se spekuluje, že šlo o banální žárlivou scén, což České televizi naznačil i historik Pavel Taussig. Podle něj šlo v podstatě o „nepatrnou zápletku“ a bylo pro něj nepochopitelné, že Josef Kemr coby hluboce věřící člověk nepřijal nabídku na usmíření. Podle jeho přátel však velmi těžce nesl zprávu o tom, Rudolf Hrušínský zemřel.
Až do konce dechu
Jako křesťan byl naopak smířený se svou smrtí. Přestože věděl, že má rakovinu žaludku v pokročilém stádiu, v nemocnici, kde umíral, točil velmi náročnou scénu v historickém filmu „V erbu lvice“. Podle svědectví Mileny Steinmasslové, která v něm hrála hlavní roli, vycítila, že už byl na druhém břehu: „Sedla jsem si k něm na pelech, on mě dal ruku, a to byla ruka, ze které prchal život,“ vyprávěla.
A přiznala, že si tehdy vůbec neuměla představit, že se tato scéna dotočí, Josef Kemr ji však prý sehrál bez jediného „zaškobrtnutí“. „A pak mu zase napojili ty hadičky, sundali mu vousy a dali ho na jezdící postel. Všichni mu děkovali, ale říkat mu, ať se brzy uzdraví, to všichni věděli, že už nepůjde, tak tam všichni stáli a byli šťastní, že přitom byli,“ popsala nezapomenutelný okamžik ve své herecké kariéře.
Je téměř neuvěřitelné, že těsně před smrtí natočil těžce nemocný Josef Kemr ještě další tři snímky, avšak jejich premiéry se už nedožil.
Zdroj: Česká televize
