Sympatická Eliška (Petra Hřebíčková) je na plný úvazek milující manželkou charismatického a bohatého Pavla (Jiří Langmajer). Ovšem jen do té doby, než ji na prahu čtyřicítky milým a korektním způsobem požádá o rozvod. Když nový život, tak od základů! Eliška se rozhodne začít od nuly jako učitelka v malé středočeské vesničce. Film bezva ženská na krku mohou diváci sledovat v sobotu 19. a v neděli 27. září na Primě. Petra Hřebíčková v rozhovoru prozradila detaily z natáčení.

Narozena v Hodoníně. Po absolvování brněnské JAMU (obor činoherní herectví) hrála v letech 2002 až 2003 v brněnském divadle pro děti Polárka, dále hostovala v pražském Činoherním klubu a Divadle ABC. Od roku 2003 do roku 2009 působila v angažmá v Městském divadle Zlín, kde za titulní roli v Maryše v roce 2009 získala prestižní sošku divadelních Cen Thálie. V Praze ji diváci mohli vidět v muzikálech: Kudykam (Státní opera) či Hvězdy na vrbě (Divadlo na Fidlovačce). V roce 2010 se stala členkou souboru Švandova divadla. Oblíbená u diváků se stala díky seriálovým rolím, např. v romantickém seriálu Svatby v Benátkách (2014), v krimi Případy 1. oddělení (2014 – 2016) nebo v komediálním seriálu Přístav (2015 – 2016).

Charakterizujte ve stručnosti Vaší postavu Elišky.

Je to zaopatřená moderní žena těsně před čtyřicítkou. Zdánlivě spokojeně žije ve zlaté klícce plně oddaná svému muži. Jenže ten ji náhle opustí a ona se musí postavit na vlastní nohy. Eliška je sice trochu zhýčkaná, ale vždycky se držela svých zásad a má ráda lidi. Někdy svou mravokárností může lézt na nervy (především nevrlým hrobníkům, co nad sebou dávno zlomili hůl), ale v zásadě je to milá bytost.

V čem Vás přesvědčil scénář, že jste se rozhodla roli Elišky přijmout a v jaké fázi projektu Vás tvůrci oslovili?

Oslovil mě Tomáš Hoffman s hotovým scénářem a jasnou představou – asi půl roku před natáčením. Když jsem si text poprvé přečetla, napadlo mě: “Čistokrevný příběh o lásce.“ Líbila se mi samozřejmě postava Elišky a lákala mě představa si ji zahrát. Měla jsem příjemný pocit z úsměvného příběhu o lásce, o odvaze, o tom, že vše zlé může být k něčemu dobré, pokud člověk nezaleze do kouta. Bylo mi při čtení jednoduše dobře. A takový snad bude i film!

Co bylo pro Vás při realizaci této komedie nejnáročnější?

Asi největší oříšek bylo skloubit plné pracovní nasazení s kojením a péčí o syna, ale Šimon to díky starostlivé chůvě Vlaďce a partnerovi Matějovi, který je výborný táta, zvládl výborně. Také produkce nám stoprocentně vycházela vstříc, takže jsem se mohla plně věnovat natáčení. Obavy, které jsem měla před první klapkou, se zcela rozplynuly.

Ve filmu hrajete po boku Ondřeje Vetchého, krásně to mezi vámi jiskří (nejprve ve zlém a pak i v dobrém). Jak probíhala spolupráce s tímto nerudným Božíčkem, co s „ženskejma definitivně skončil,“ jak zazní na začátku filmu?

Ondřej zpočátku budí svou osobitostí respekt, ale během naší spolupráce se z nás stali přátelé. Umí mě vyprovokovat, jak ke vzteku, tak ke smíchu, což činil především v lehkých improvizacích při natáčení. Tuším, že to dělal schválně, aby žádná klapka nebyla unylá a takzvaně nešustila papírem. Svým přístupem k práci mě nutil být neustále ve střehu, což bylo skvělé. Baví mě ho pozorovat.

Ondřej Vetchý a Petra Hřebíčková, FOTO: FTV Prima

Bezva ženská na krku je hereckým filmem. Jak se Vám spolupracovalo s dalšími kolegy v čele s Miroslavem Táborským, Václavem Postráneckým, dále s Jiřím Langmajerem a jeho sestrami Terezou Kostkovou a Jenovéfou Bokovou?

Obsazení mých kolegů byl profesní dárek. Na scény s Mirkem Táborským jsem se vždycky těšila, nakazil mě svou pozitivní náladou. Natáčením jsme se náramně bavili. Napadala nás spousta skvělých fórů, mnohé ovšem neprošly, no, asi protože se spíš hodily na divadelní scénu, než do tohoto filmu. Třeba se nám někdy poštěstí spolu něco nazkoušet. S Jiřím Langmajerem jsme už hráli manželský pár v televizním filmu, takže opadlo prvotní oťukávání. Je to velmi charismatický muž a skvělý herec. Při první scéně musel ode mě snést nemálo bolavých úderů a sám mě ještě podporoval, ať se jich nebojím, ať jdu naplno, aby to působilo skutečně, že to nebolí. Bolelo to určitě strašně. A s Terezou Kostkovou a Jenovéfou Bokovou jsme si také skvěle rozuměly. Václav Postránecký, Nela Boudová, Veronika Kubařová, Pavla Tomicová, Ondřej Malý, o každém bych se ráda zmínila…

Bezva ženská na krku, FOTO: FTV Prima

Jak probíhala Vaše příprava na roli, zkoušení a natáčení s režisérem Tomášem Hoffmanem?

S Tomášem jsme se pravidelně setkávali téměř půl roku. Měla jsem čas si scénář několikrát v klidu pročíst a připravit se. Tomáš se mnou trpělivě konzultoval veškeré mé otázky a návrhy. Byl perfektně připraven, měl vše dopodrobna promyšleno, ale zároveň byl přístupný k novým podnětům, které vyplynuly až na place. Tomáše si velmi vážím jako sebevědomého producenta, režiséra, který o světě filmu skutečně hodně ví, a především jako úžasného a laskavého člověka.

Zasahoval scenárista Jiří Vejdělek do samotného natáčení?

Ne. Těch našich několik setkání na place bylo spíše v rozverném duchu. Jiří mě umí vždycky rozesmát a hlavně je velmi dobrý lichotník. Jeho přítomnost měla velmi dobrý vliv na mé sebevědomí. Se ženami to holt umí. Cítila jsem se potom jako docela „bezva ženská“.

Film se odehrává na vesnici, je Vám prostředí vesnice či tento kraj Vysočiny a Konopiště něčím blízký?

Vyrůstala jsem v menším městě na jižní Moravě, ale většinu volného času jsme trávili na zahrádce, která je paradoxně za místním hřbitovem. Tam si žijeme jako na vesnici. Pravidelně jsme jezdili k prarodičům do vesničky Bořitov a milovali jsme to tam. Teď žiju v Praze, ale pořád mě to táhne na venkov. Martinice, Václavice, tyhle malebné vesničky jsem před natáčením neznala. Exteriéry jsou jednou ze silných stránek filmu. Byla jsem z nich nadšená. V Martinicích se odehrává největší část filmu, dokonce jsme měli s rodinou blízko Martinic pronajatý domek. Přiznám se, že z Václavic znám jen hřbitov, ale ten vypovídá za vše. S trochou nadsázky vypadal jako zámecká zahrada. Lidé se tu o hroby svých blízkých příkladně starají. V neděli ráno byl hřbitov plný svátečně oblečených lidí, museli jsme na chvíli přerušit natáčení a s údivem sledovali ten rej. Byli na svůj hřbitov pyšní.

Ve filmu je například nádherná vesnická scéna pálení čarodějnic, jak se Vám hrála?

To byl nejhezčí den natáčení, až jsem zapomněla, že jde ještě o práci. Potýkali jsme se celý den s deštěm, ale nakonec přišla odměna – mraky se rozestoupily a zapadající slunce vykouzlilo nejhezčí barvy podvečera. Výhled z louky byl pohádkový. S herečkou Veronikou Kubařovou jsme nad tou krásou jásaly jak malé holky.

Scenárista Jiří Vejdělek o Vaší postavě řekl, že myslel na „půvabnou herečku s velkým komediálním nadáním a se schopností jemné sebeironie.“ A Vy jste byla jasnou volbou i přes komplikace s čerstvým mateřstvím, které Vás ale „učinilo ještě trpělivější a vyrovnanější.“ Co říkáte na tato slova?

Usmívám se od ucha k uchu, jak říkám: Jirka je dobrý lichotník. Jsem moc ráda, že mé těhotenství tenhle tandem tvůrců neodradil. Když mi Tomáš Hoffman říkal, že na mě čekali, nevěřila jsem mu. Nabídka přišla v momentě, kdy jsem ji nejméně čekala. Film budu mít vždy spojený s krásným prvním rokem mateřství, které mě opravdu trochu srovnalo.

Bezva ženská na krku je komedií o odvaze být sám sebou, o ženské hrdosti a odhodlání. Jak tuto linku vnímáte Vy osobně a co byste řekla divákům?

Je důležité neustále věřit v dobrý konec a nevzdávat se svých ideálů a naděje. Být hrdinou v tom vlastním příběhu. Tohle poselství nás učily pohádky a je fajn si je připomenout i v dospělosti. Osobní prohry a pády nás mají burcovat k činům, díky kterým se můžeme stát lepšími lidmi, ne naopak. Eliška se neúnavně snažila zachránit samu sebe a přitom nezapomínala na druhé. To se mi líbí. Díky tomu našla svou lásku. Věřím, že film bude patřit k těm, které pozvednou náladu humorem a polahodí i oku.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz