Bezkonkurenčním vítězem televizní sledovanosti se za právě uplynulý rok staly projevy premiéra Andreje Babiše, věnované aktuální „koronavirové“ situaci. Ten první, vysílaný loni v březnu, sledovaly čtyři miliony diváků, zatímco jeho zářijový apel k národu těsně překročil třímilionovou hranici. V obou případech šlo o vskutku rekordní čísla, avšak o nejnovějším Babišově novoročním vystoupení na stejné téma to rozhodně neplatí.

Politické proklamace Andreje Babiše (ale i všechny hlavní zpravodajské relace) hned na Nový rok tentokrát drtivě porazila premiéra filmu Poslední aristokratka, uvedená na ČT1. Nejenže většinu diváků vkusně pobavila, ale zároveň ukázala, že ve stále trvajícím období Vánoc jim lze nabídnout něco jiného než rádoby „pohádky“. Navíc se příběh hraběcí rodiny, která se vrací z Ameriky na rodinné sídlo v Čechách, odehrával v okouzlujících vánočních kulisách a nechyběl v něm ani krásný „princ“ na bílém koni. A především byl mnohem opravdovější pohádkou, než většina těch, co se u nás chrlí jedna za druhou. Obsahoval totiž moudré poselství o tom, že spravedlnost a láska přece jenom mohou zvítězit a že péče o rodinný majetek, zděděný po předcích, se vyplácí.

Apropo Modrá krev

Díky záslužnému a vskutku veřejnoprávnímu dokumentárnímu cyklu Modrá krev, rovněž vysílanému Českou televizí, jsme se ostatně mohli mnohokrát přesvědčit, že podobné okamžiky, jaké prožívají hrdinové Poslední aristokratky na vlastní kůži, zažili mnozí příslušníci českých šlechtických rodů. Především ti, jimž byl komunistickým režimem bezostyšně zabaven a zničen majetek, budovaný a opečovávaný celá staletí. Přestože si to bohužel stále část národa neuvědomuje, nelze popřít, že většina toho, na co dnes můžeme být pyšní, byla vybudována šlechtickými dynastiemi. A je velmi pravděpodobné, že se předobrazem filmového hrdiny Poslední aristokratky hraběte Kostky z Kostkova stal některý skutečný aristokrat, jemuž byl po mnoha letech konečně vrácen ukradený hrad či zámek.

Kastelánův bestseller

Také autor stejnojmenného knižního bestselleru Evžen Boček je ve skutečnosti dlouhá léta kastelánem a historky, zaznamenané ve svých knížkách, si zcela jistě nevycucal z prstu, i když on sám se zapřísahá, že rodina hraběte Kostky je zcela vymyšlená. Ale stačí si připomenout některý díl Modré krve a je evidentní, že takových hraběcích rodin (ať už se jmenují Kostkovi, či zcela jinak), u nás žije hned několik.

Přestože se diváci této smysluplné komedie na sociálních sítích rozdělili na dva opoziční tábory (z nichž převažující tvoří fanoušci Evžena Bočka, jimž se filmová adaptace v režii Jiřího Vejdělka, nezdá tak dobrá, jako její knižní předloha), je škoda, že téměř nikdo z nich jinotaj, ukrytý v Poslední aristokratce, nedocenil. Avšak stalo se již smutným pravidlem, že se diváci většinou nezajímají o obsah toho či onoho snímku, ale především o vtípky či herecké obsazení. A tak opět nejvíce bodovaly různé hlášky, nebo Eliška Balzerová coby uštěpačná kuchařka, popíjející ořechovku. Hlas lidu tak osciluje od „úplné kraviny“ až po „skvěle nacamranou paní Tichou“ a „nádherné koníky“. Nutno ale spravedlivě dodat, že Poslední aristokratka přesto porazila premiérův projev nejen co do sledovanosti, ale i v míře pozitivních ohlasů.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz