Je devátý snímek režiséra Quentina Tarantina „Tenkrát v Hollywoodu“, v originálním znění „Once Upon a Time … in Hollywood“, lepší než jeho zatím nejpopulárnější „Pulp Fiction: Historky z podsvětí“ z roku 1994?

Na prestižním filmovém festivalu v Cannes, který se každý rok koná v květnu, o něj byl enormní zájem. Nadšenci s cedulemi „Once Upon a Time … in Hollywood ticket please“ čekali před festivalovým palácem již od 10 hodin ráno. Leonardo DiCaprio, Brad Pitt, Margot Robbie a Quentin Tarantino dorazili na červený koberec 15 minut před 16. hodinou, kdy byl velký sál Grand Theatre Lumiere zcela zaplněn. Bez pozvánky, či lístku, který údajně stál kolem 10 tisíc euro, v přepočtu tedy přes 250 tisíc korun, nebyla šance se dovnitř dostat. Takhle vypadal 21. květen 2019 na Francouzské Riviéře, na den přesně 25 let od premiéry kultovního snímku „Pulp Fiction: Historky z podsvětí“.

FOTO: ONCE UPON A TIME IN HOLLYWOOD / Sony Pictures Entertainment

Na rozdíl od Sharon Tate (Margot Robbie), Steva McQueena (Damian Lewis) a Bruce Lee (Mike Moh), jsou hlavní hvězdy Rick Dalton (Leonardo DiCaprio) a Cliff Booth (Brad Pitt) zcela smyšlení. Rick je zašlá herecká hvězda, které se nedaří získat žádnou pořádnou práci, ale se svým loajálním dublérem Cliffem se necítí až tak mizerně do doby, kdy se do vedlejšího domu přistěhuje úspěšný režisér Roman Polanski se svou krásnou a těhotnou manželkou Sharon Tate. A Rick ví, že jediná pozvánka na bazénovou party by mu mohla změnit život.

Naplnil snímek vyprávějící příběhy tří lidí, tedy Ricka, Cliffa a Sharon, v létě roku 1969 v kalifornském Los Angeles, včetně vraždícího běsnění Rodiny Charlese Mansona, očekávání, nebo zklamal?

FOTO: ONCE UPON A TIME IN HOLLYWOOD / Sony Pictures Entertainment

Zábavné, ale zároveň i děsivé, tak by asi zněl hodně stručný popis. Díky skrytým vtipům, malým detailům a  několika příběhům v jednom vyžaduje plátno veškerou Vaši pozornost, což u Tarantina není žádnou novinkou. Ovšem komediální drama odehrávající se v době hippies má velmi vlažný a klidný start, jako kdyby na režisérském křesle ani neseděl Quentin. Jádro filmu se točí kolem přátelství Ricka a Cliffa, kteří v minulosti patřili k tomu nejlepšímu, co westerny nabízeli, a už od první scény je jasné, že výkony obou vynikajících herců, kteří se se svými postavami úplně neztotožňují, budou hodné Oscara.

O Tarantinovo neskutečných filmových znalostech se veřejně ví, ale až teď je světu opravdu ukázal. Snímek je zaplněn hity ze „šedesátek“ a referencemi na filmy. Atmosféra kalifornského léta přímo srší z plátna, takže je možné, že po příchodu domů si zapnete playlist od The Mamas & the Papas a začnete vyhledávat letenky na LAX. Nenechte se ale zmást, doba hippies sice byla uvolněná, ale skončila brutálními vraždami klanu Charlese Mansona 9. srpna 1969 na Cielo Drive. Ten filmový má stejně šílený úsměv jako ten opravdový.

FOTO: ONCE UPON A TIME IN HOLLYWOOD / Sony Pictures Entertainment

A právě scény se zabijáckou „Rodinou“ tvarují celkový pocit z filmu a spolu s přátelstvím mezi Rickem a Cliffem hrají zásadní roli. Kulisy, zrekonstruování ulic z té doby a Spahnova ranče působí reálně od začátku až do konce. Možná ve vás film nic nezanechá, ale za sebe mohu říci, že mě bavil celých 165 minut, s radostí se na něj podívám znovu a ještě chvíli nad ním budu přemýšlet. A protože většina z nás filmy od Quentina zná, konec a finální scény nejsou takovým překvapením. V průběhu filmu některé scény působí dlouze a táhle, ale plusy jasně převyšují nad mínusy.

Právě prolínání reality s fikcí dělá z filmu výbornou podívanou, které prostě baví. Lepší než Pulp Fiction nebo Hanebný pancharti? To můžete zjistit již od 15. srpna.

FOTO: ONCE UPON A TIME IN HOLLYWOOD / Sony Pictures Entertainment
-reklama-
Podělte se o svůj názor: