Není pochyb o tom, že režisér Jiří Strach patří k nejúspěšnějším režisérům současnosti. Především jeho pohádky se těší obrovské přízni diváků, což se o většině těch, které nyní vznikají, bohužel říci nedá. Horší už to je s názory, které čas od čas ventiluje na veřejnosti. Na Štědrý den se například v Nočním Mikrofóru Českého rozhlasu pustil do mudrování na téma, zda jsou Češi věřící či nikoliv a bezelstně se také přiznal, že se na „place“ královsky baví za peníze koncesionářů.

Jiří Strach se domnívá, že Češi možná nejsou až tak ateističtí, jak někteří skeptikové odhadují. Myslí si, že jsme národem, který je nějakým způsobem věřící či hledající. „To, že nejsou lidmi církve, že nechodí do kostelů, to přece neznamená, že nevyznávají nějakou vyšší entitu, která je přesahuje,“ říká. Avšak na dotaz moderátorky Marie Retkové, kdo je podle něj pro ně dnes tedy autoritou, odpověděl: „Lidé, kteří pánaboha zavrhli, ho musí něčím nahradit, většinou ho nahradili svým vlastním egem, prvním na světě jsem já.“ Autorita se prý obecně hledá těžko, on sám má rád slovo pokora, nebýt první, mít někoho nad sebou, někoho, ke komu lze vzhlížet, kdo nás přesahuje svou moudrostí a talentem. Ti, co mají problém Boha přijmout, si chtějí život co nejvíce užít a usnadnit, prožít ho ve svém egu do maxima. Snaží prý se zapomenout na černé svědomí a vyzmizíkovat si své hříchy.

Patnáct let z placu na plac

Když se poté jeho hostitelka zajímala, jak prožívá nynější koronavirovou éru, přiznal, že je to sice doba zvláštní, ale pro něj docela příjemná, protože se všichni zklidnili, člověk měl najednou víc času a soustředění na své myšlenky a na svoje úvahy. „Já jsem patnáct let prolétal z placu na plac, od filmu k seriálům a pohádkám, ale teď jsem najednou mohl být soustředěně rok doma se svou ženou Magdalenou, měli jsme čas na povídání, ale i na mlčení,“ pochvaloval si. A to přesto, že musel zastavit filmování, například natáčení další plánované detektivní série s Ivanem Trojanem, které se tak posunulo nejméně o rok.

Anděl Páně 3?

Došla řeč i na jeho dosavadní nejúspěšnější počin, pohádky Anděl Páně a Anděl Páně 2, pravidelně vysílané na Vánoce. Jejich úspěch si vysvětluje tím, že se mu podařilo strefit do laskavosti české pohádkové noty, kdy ta pohádka není seversky zlá a je v odlehčeném, humorném duchu. Na otázku, zda se diváci dočkají Anděla Páně 3, prozradil, že to je možné, pokud ovšem on sám bude zajedno s hereckými protagonisty, Ivanem Trojanem a Jiřím Dvořákem. „Neříkám, že ne, zároveň nemůžu stoprocentně slíbit, že ano. Pojďme si ještě chvilku počkat,“ vzkázal. Netajil se ovšem tím, že už někdy „vleže na gauči“ pozvolna pracuje na scénáři, když ho třeba napadne nebeský fór, tak si ho zaznamená a druhý den ho zase škrtne, aby vymyslel lepší.

Zábava za peníze koncesionářů

Příležitostně se rovněž vrací ke své herecké profesi, na jaře například natáčel detektivní seriál Hlava medúzy v režii Filipa Renče. Shodou okolností v něm hraje postavu režiséra, tedy sám sebe. Ostatně, detektivky představují v jeho kariéře významnou kapitolu. K těm nejúspěšnějším patří například Labyrint, právě reprízovaný Českou televizí. „Mě baví s tím žánrem si velmi hrát, kolikrát se lidé ptají, jestli to napětí, když se bojí u té televize, také zažíváme na „place“. A já jim říkám ne, my se tím královsky bavíme. Třeba, když se nese uříznutá hlava chudáka Viktora Preisse v jakémsi nálevu, tak my si za peníze koncesionářských poplatků zažíváme velkou, ale velikou legraci“, naznačil možná nechtěně, proč Česká televize natáčí tolik detektivních seriálů.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz