Francouzsko-libanonská režisérka Danielle Arbid měla v květnu představit svůj film „Passion Simple“ v hlavní soutěži na festivalu v Cannes. Ten byl zrušen. Festivaly v Torontu a San Sebastian ale dostaly zelenou a právě tam měl snímek premiéru. Arbid v rozhovoru promluvila o natáčení, podobnosti s klasickým francouzským filmem nebo obsazení světoznámého baletního tanečníka. 

Passion Simple vypráví příběh francouzské učitelky Hélène a ženatého ruského diplomata Alexandra, kteří spolu mají vášnivý milostný poměr. Oba ale vědí, že jejich vztah nebude mít dlouhého trvání. Snímek nás provází vývojem jejich aféry od začátku až do konce. V hlavní roli se představili Laetitia Dosch, známá z filmů Můj král a Spiklenci, a Sergej Polunin, proslulý ruský tanečník. Polunin si poprvé zahrál v hlavní roli, dříve se objevil v Rudé volavce nebo Vraždě v Orient Expressu. Režisérka Danielle Arbid má na svém kontě sedm celovečerních snímků, například Hotel Bejrút a Parisienne. Rozhovor vznikl na virtuálním festivalu v Torontu.

Váš film Passion Simple byl natočen podle stejnojmenné knihy od Annie Ernaux z roku 1991. Proč jste se rozhodla zfilmovat zrovna tuto knihu?

Autorka napsala, že zamilování se je příležitost. Když se zamilujeme, máme štěstí. Tahle věta mi přišla hodně zajímavá, protože s touhle myšlenkou jsem chtěla natočit film. Není to o tom, jak smutná hlavní hrdinka je, ale o tom, že má štěstí. I přesto, že trpí. Bylo obtížné tu knižní předlohu zfilmovat, ale díky tomu jsem měla volnou ruku. Bylo to jako prázdný byt, mohla jsem tam přidat něco svého.

Ta kniha patří všem, kteří ji přečtou, to se mi líbilo. Ale byla to opravdová výzva, protože to je abstraktní příběh, není to velmi dějové. Chtěla jsem ukázat, jak jde příběh od sexu k vášni – opačný směr než obvykle. Je to natočeno z pohledu ženy, ale mohlo to být i naopak. Je to pohled někoho, kdo se nebojí.

Embed from Getty Images

Hlavní hrdinka v kině sleduje film Alaina Resnaise z roku 1959 Hirošima, má láska (francouzská herečka přijede do Hirošimy, kde potká Japonce, se kterým stráví noc, pozn. redakce). Nejde si nevšimnout podobnosti mezi oběma příběhy. Bylo to i v předloze, nebo to napadlo Vás?

Já jsem to do filmu přidala. Ano, ten příběh je podobný. Je to opět o příležitosti něco prožít. Pár v mém snímku je zamilovaný, ale neukazují to. Alexandr ji miluje stále více, proto uteče, protože tak nemůže dál žít.

Každopádně, vášeň není rozumná. Nezamilujete se do někoho kvůli tomu, že je hodný a milý. Vidíte v nich všechno dobré, stanou se Bohem. Chtěla jsem Alexandra ukázat jako skutečného, ale zároveň abstraktního. Je skutečný, protože ona ho vidí, ale není stejný jako v její mysli. Film Resnaise je více opravdový. Můj hrdina je zase odvážnější.

Hlavní mužskou postavu, ruského diplomata Alexandra, ztvárňuje světově proslavený baletní tanečník Sergej Polunin. Proč padla volba právě na něj? Prošel klasickým castingem nebo byl Vaší první volbou?

Byl to tak trochu zázrak. Propagovala jsem v Anglii můj film Parisienne a na snídani v hotelu jsem v časopise zahlédla jeho fotku. Ten časopis jsem ukradla a začala jsem psát první verzi scénáře pro Passion Simple. Na titulní straně psali, že je nejdůležitějším tanečníkem baletu na světě. Narodil se na Ukrajině, ale má ruské občanství, tak jsem si řekla, že bych si ho představila ve filmu. A bylo mi jedno, že to není přímo herec.

Tři roky poté jsem měla na výběr z mnoha ruských herců, ale u nich je problém, že nechtějí být před kamerou nazí. V úvahu pak přišlo vybrat někoho z Polska nebo Německa, ale nechtěla jsem kvůli tomu měnit scénář. Pak jsem si vzpomněla na Sergeje, všichni mě podporovali v tom, ať ho zkusím oslovit. Nakonec mi zavolali, že mám velké štěstí, protože byl zrovna v Paříži, tak jsme se setkali asi 2 měsíce před začátkem natáčení. A souhlasil.

Pocházíte z Libanonu, ale od 17 let žijete ve Francii. Jak se liší filmové průmysly ve zmíněných zemí?

Je to hrozně velký rozdíl, ale nikdy jsem nedělala film v Libanonu. Sice jsem tam natáčela, ale bylo to produkováno z Francie. Francouzský průmysl vyprodukuje kolem 250 celovečerních filmů ročně a na dalších stovkách spolupracuje. V Libanonu není film podporován, takže je to hodně těžké. Ale lidi tam jsou velmi talentovaní, takže se i tak snaží natáčet filmy.

Embed from Getty Images

Akademie filmového umění a věd nedávno zveřejnila nová pravidla pro kategorii Nejlepší film. Jednoduše to znamená, že v obsazení i štábu budou muset být od roku 2024 zastoupeny menšiny. Jak tuto změnu vidíte? Změní se pro Vás něco?

Já spolupracuji s hodně ženami. Na všech filmech jsem spolupracovala s kameramankami. Na mém natáčení je vždy mnoho žen, ráda s nimi pracuji. Mám ráda ten pocit, když je za kamerou a světly žena, protože to vidí mýma očima. Ale myslím si, že pokud bychom měli nějaký test naslepo, nepoznali bychom, jestli to natočil muž nebo žena. Bylo by zajímavé to zkusit.

V roce 2007 jsem natočila jeden film, který byl přes Lincoln Center promítán v Muzeu moderního umění v New Yorku. A moderátorka mě představila, aniž by prozradila mé pohlaví. Nechtěla říct, jestli jsem žena nebo muž. Diváci po konci filmu, když zjistili, kdo jsem, byli hodně překvapení. Někdo mi teď říkal, že je docela vzácné, že se Passion Simple letos dostal do hlavní soutěže v Cannes, protože tam je sex.

Začala jste v karanténě pracovat na nějakém novém projektu?

Právě píšu celovečerní komedii, ve které bude hrát Isabelle Huppert. Taky jsem natočila krátký film Outside. Trošku jsem experimentovala a vlastně ho natočila z mého okna. Ale ten další celovečerní bude komedie. O muži a ženě.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz