Jelikož se zajímám o kulturu, snažím se jí porozumět a co nejvíce jí obsáhnout, rozhodl jsem se v pátek večer sledovat Českého slavíka 21. A nemohl jsem udělat horší rozhodnutí.

-reklama-


Skoro tříhodinová veselice, při níž jsme se dozvěděli, že nejlepší kapelou jsou Mirai a Zlatým Slavíkem Marek Ztracený, dokazuje, že o výsledcích rozhodují pouze voličské základny fanoušků. Tedy, abych byl přesný, nemám nic proti Mirai, několik jejich písniček považuji za velice povedené a rád si je poslechnu, avšak na pomyslný trůn bych je určitě nevytáhl. Zvláště pak po příšerné, zaměnitelné a přesládlé poslední desce.

A k plytkým, nicneříkajícím, elementárním rýmům a velice primitivní hudební složce Marka Ztraceného, který už několik let přešlapuje na místě, se není třeba vyjadřovat. Ne, tohle opravdu není zpěvák, který by měl atakovat zlaté polštáře mainstreamového výsluní. Druhé místo pro Pokáče, který sám tvrdí, že ho zajímají více slova než hudba, považuji za nepovedený vtip. Opět, některé Pokáčovy písničky mě baví, když vydá nějakou novou, poslechnu si ji velice rád, ale troufám si tvrdit, že zpěv opravdu není v jeho případě nic oslnivého. Kabáti naopak už dlouho nevydali žádnou desku, přesto obsadili bronzovou příčku. Zastávám názor, že pokud chce kapela či hudebník soutěžit v anketě, měli by v daném roce alespoň něco vydat. Jinak se nám na jevišti motají stále ti samí aktéři a Slavík pozbývá smyslu. Ale rozhodují lidé, takže je třeba tuhle jejich volbu přijmout a respektovat.

Největší odezvu vyvolal vítěz kategorie Hip Hop a Rap

Řezníkova hudba mě míjí vysokým obloukem a nic se na tom do budoucna nezmění, není to nic pro mě a vlastně je mi to proti srsti. Ale reakce osazenstva Českého slavíka na Řezníkovo konstatování, že česká hudba atakuje své dno, dokazuje, že těmhle povětšinou umělým hvězdám chybí sebereflexe a spíše, než dobrá hudba je zajímají jen pohledy do zrcadla spolu s lakováním reality na růžový odstín růžové.

To, že Ondřej Sokol následně po vystoupení Rytmuse dodal, že slovenský raper také příliš neholduje Slavíkům, ale „místo toho, aby pindal, raději předvedl pořádnou show“ mě rozesmálo a jen utvrdilo v pravidle, že potrefená husa nejvíc kejhá. Stejně tak Monika Bagárová, která si neodpustila uražený fňuk, že Řezník je jí odporný a stejně se s ním nikdo nechce kamarádit, už se neobešlo bez kroucení hlavou a úvaze, zda raper neměl přeci jen pravdu. Neměl, česká hudba se určitě nepohybuje po dně, ale obávám se, že k němu přeci jen míří. Stále se sice najde spousta výborných muzikantů, ať už oceněných či nikoliv, nicméně přepouštíme místo „frajerům a frajerkám“, kteří sotva poskládají rýmující se text, neovládají češtinu, nemají světu co sdělit a hudební linky si vypůjčují z nějakého cloudu, protože autorský rukopis by u nich člověk pohledal.

Jako by to však nestačilo, předávání posledního Slavíka se ujal sám mecenáš Karel Janeček. A neodpustil si plamenný projev proti očkování, o strachu a ochraně svobody. Nejspíše se viděl na nějaké demonstraci proti koronavirovým opatřením a chtěl nasbírat co nejvíce bodů. Sál mu nadšeně přitakával. Otázkou je, do jaké míry miliardáři pouze projevoval oddanost, neboť jim uspořádal tenhle večírek, či s ním souhlasil. Ať už je to jakkoliv, tak takhle teda rozhodně ne! Podobné proslovy na hudební ceny nepatří, ty mají být nestranné a sloužit pouze účelu, ke kterému byly stvořeny. Podivnou, orwellovsky natočenou reklamu, která nás má „jakože“ varovat před nastupující „totalitou“ snad nemůže žádný soudný divák brát vážně. Naše země je na hony vzdálená jakémukoliv diktátorskému režimu, protože kdyby tomu tak nebylo, těžko by se mohla podobná reklama odvysílat snad šestkrát během tří hodin, aniž by její autor skončil ve vězení.

Bude lepší uložit Slavíka k věčnému spánku, protože jeho výpovědní a jakákoliv jiná hodnota je nulová. Prima večírek pro prima smetánku, ale o stavu současné hudby neřekne zhola nic. Kolosální ostuda…

-reklama-