Od premiéry československé hořko-sladké komedie natočené podle knižní předlohy Bohumila Hrabala uplynulo již více než šestatřicet let. Režisér Jiří Menzel divákům vtipným způsobem vyobrazil tahanice dvou mysliveckých spolků o jednoho divočáka. Pojďme si připomenout některé zajímavosti o filmu, hercích i natáčení.

S neopakovatelným vypravěčským stylem spisovatele a skvělou profesionální technikou režiséra se před očima diváků rozvíjí nostalgická, ale především hluboce lidská freska žánrových příběhů lidí žijících v Polabí. Znovu ožívají pan Franc, Leli, rodina hostinského z Hájenky a nezapomenutelný příběh sporu dvou mysliveckých jednot nad zastřeleným kancem. Ve filmu se snoubí poetično s realistickým popisem, stylizovaná nadsázka s humornou drobnokresbou, události veselé s událostmi smutnými.

Natáčelo se v chatové oblasti východně od Prahy, v Kersku, kde se odehrává také děj filmu. V této oblasti žil také samotný Bohumil Hrabal, většina postav má tedy svůj reálný a živý předobraz. Interiéry už se však točily v pražských ateliérech.

Ve filmu můžeme spatřit i spisovatele a autora filmové předlohy Bohumila Hrabala. Je to zhruba ve 38. minutě filmu. Zahrál si malou roli dělníka na pile, který vylévá kbelík vody na keře, na hlavě má železničářskou čepici.

Scénu, ve které nahánějí divočáka, natáčeli tak, že před cvičeným kancem jelo auto, ve kterém seděl na zadním sedadle kameraman a vůz řídil majitel divočáka a rozhazoval kousky masa, aby za nimi zvíře běželo.

Ve filmu si „zahráli“ celkem čtyři kanci. Dva byli cvičení a ti se natáčeli při lovu. Třetí byl vycpaný a použitý při přetahování o prase. Posledního kance snědli se šípkovou omáčkou a zelím.

Při natáčení scény, ve které policista upozorňuje cyklisty, aby nejezdili opilí, byl Josef Somr údajně tak opilý, že scénu museli natáčet druhý den znovu.

Ve scéně, kdy Rudolf Hrušínský poslouchá na pastvě pohádky v rozhlase, vypráví Josef Abrhám stejný text, jako o pár let dříve Vlastimil Brodský ve filmu Na samotě u lesa.

Jak jste si jistě mohli všimnout, titulky s herci a účinkujícími jsou promítány již před filmem a ne po jeho skončení, jako to bývá obvyklé.

Rudolf Hrušínský a Blažena Holišová si zahráli manžele i o čtyři roky později ve filmu Dušana Kleina Jak básníkům chutná život (1987).

Původně byl film zakázán, protože v jedné scéně se na chvíli objeví americká vlajka. Nakonec ale film prošel a byl promítán.

FOTO: Slavnosti sněženek, Bontonfilm, ČT

A nesmíme zapomenout na drobné chyby, které se vyskytly ve filmu:

Během scény před naražením piva u hospody jeden z trampů hraje na kytaru a zpívá. Přestane ale v jednom okamžiku hrát a potáhne si z cigarety. Kytara během záběru ale  hraje i dále, přestože tam jiný hráč na kytaru není.

Ve scéně, kdy Jaroslav Hanzlík jako Leli rozebírá trabanta, má špinavé ruce, avšak v dalším záběru má již obě ruce čisté.

Chyba se vyskytla i u dalšího hráče na hudební nástroj, a to klarinetisty. Nástroj drží obráceně – levou rukou tam kde má být pravá a naopak.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz