Snímek Slunovrat (v originále Midsommar) amerického režiséra Ariho Astera se točí kolem oslav letního slunovratu ve Švédsku. Na ty se přijede podívat partička mladých Američanů. Oslavy se však zvrhnou v jejich nejhorší noční můru, kterou nikdo z nich nečekal.
Atmosféra v tomto filmu se pomalu mění ze vcelku přívětivé ve velmi znepokojující. Napětí se zde buduje postupně, člověk tuší něco zlého již předtím, než se vůbec něco stihne stát. Tak jsou některé scény intenzivní. O to více nepříjemný je děj filmu, když se veškeré nepravosti dějí za ostrého denního světla, které nic neskryje.
Konfrontace civilizovaných mladých Američanů s ještě velice tradičně vedenou skandinávskou obcí vyústí v něco, pro co je kulturní šok ještě slabé slovo. Domorodci se tváří přátelsky a taky takoví jsou, tedy alespoň dokud hrajete podle jejich pravidel.
Ve filmu se objevuje také několik pohanských reálií, které vychází z opravdové pohanské či čarodějnické praxe.
Na jedné verzi plakátu k filmu se objevují runy vyryté do kamene se stopami od zakrvácených dlaní. Runy jsou znaky germánského původu, které známe z několika památek ve formě kamenů, každá z run je spojená s jiným slovem/jevem. Runy se nejčastěji vyrývaly a barvily krví, a tak je tento plakát rozhodně výstižný.
Ani bez čarodějnictví by to nešlo – ve filmu se objevuje scéna, kde jedna dívka ze skandinávské komunity podává mladíkovi z Ameriky očarovaný koláč. Není to však jen obyčejný koláč, jeho „tajná přísada“ jsou chlupy z ohanbí. Skandinávská dívka tedy užívá magii lásky k tomu, aby získala přízeň daného mladíka. Toto kouzlo má reálný základ a doopravdy se používalo ve středověku, jen ne v souvislosti s oslavami letního slunovratu.
V podobném duchu se nese i rituální sex, který je ve filmu také obsažen – změněný stav vědomí při něm má umocňovat magickou sílu. V tomto filmu měl ale i zčásti praktickou úlohu, tedy nechat se oplodnit někým, kdo nepochází z komunity a tedy není členem rodiny, a získat tedy pro svého budoucího potomka lepší genetickou výbavu.
Dalším pohanským faktorem v tomto filmu je i tanec kolem májky – zaražení májky do země symbolizuje spojení falického symbolu s Matkou zemí, tedy spojení dvou protikladů. Tanec kolem májky – obzvlášť, když je rychlý a v kruhu, jak ostatně můžeme vidět ve filmu – může mít potenciál ke změněným stavům vědomí a halucinacím. Obzvlášť když ho ještě podpoříme drogami, které při oslavách v tomto filmu nesmí chybět.
Oslavy spojené s májkou mimochodem vždy vedla Májová královna (i ta se ve filmu objevuje), ta byla vybírána losováním, a byl k ní přiřazen muž, vítěz předcházejících zápasů a závodů. Jejich sňatek měl přivolat plodnost a úrodu.
Ve filmu se objevuje také tzv. Ättestupa, což je švédská, norská a islandská tradice, kdy se stařešinové vrhali ze skal (buď dobrovolně a nebo byli vrženi), aby uvolnili místo mladším. Tito stařešinové se totiž už často nedokázali ani o sebe sami postarat, ani nějak přispět k chodu komunity. Dnes nám to možná připadá drsné, ale v dřívějších dobách to bohužel mělo svůj důvod – prosperita komunity jako celku byla na prvním místě.
Některé záběry z filmu jsou také zpestřené malbami umělce Ragnara Perssona, vztahujícími se právě k rituálům, které se v Midsommar provádějí při oslavách.
Ač tento film není určený pro slabší povahy, své diváky si určitě najde. Osobně na něm oceňuji, že to není nějaký bezduchý akční horor, kde se bezmyšlenkovitě vraždí, jen aby to bylo na efekt a aby stříkala krev. Slunovrat je naopak velmi promyšlený a napjatá atmosféra by se v něm dala krájet už tehdy, kdy se tam toho ještě ani tolik neděje. Pochválit musím také celkovou vizuální stránku – ta totiž zapříčinila, že ač je tento film velmi znepokojující, současně je i potěcha pro oko.
