Díky průkopnickému počínání Jana Kříženeckého patří naše země k prvním šesti na světě, kde se začaly natáčet filmy. Jako vášnivý fotograf byl natolik okouzlen vynálezem kinematografu bratří Lumiérů, že se o této revoluční technické novince snažil získat všechny dostupné informace. V roce 1898 se mu podařilo zakoupit vlastní kinematografický přístroj, s několika sadami pozitivů a negativů, a ve svých třiceti letech se tento „báječný muž s klikou“ nadšeně pustil do natáčení.

První akční scény

Již ve stejném roce režíroval první české hrané snímky „Dostaveníčko ve mlýnici“, „Výstavní párkař a lepič plakátů“ a „Smích a pláč“. Zároveň stvořil první českou filmovou hvězdu, když do hlavní role „obsadil“ populárního komika, kabaretiéra a písničkáře Josefa Švába-Malostranského. Traduje se nicméně, že se mu podnikavý Malostranský vnutil a pomáhal vymýšlet krátké humorné skeče. S určitou mírou nadsázky se dá říci, že společně natočili i první české akční scény. Stačí připomenout zuřivé bitky, odehrávající se jak v Dostaveníčku (v němž dostane na frak chlípný záletník), tak v Párkaři. Zároveň se však při pohledu na první české snímky ani nechce věřit, v jak těžkých podmínkách vznikaly, Neúnavný Kříženecký je musel sám vyvolávat ve vaně a sušit na pavlači svého domu.

Český kinematograf

V rámci Výstavy architektury a stavitelství, která se konala v létě 1898 v pražské Stromovce, zřídil provizorní kino, tzv. Český kinematograf, kde své minutové etudy promítal. Divákům zároveň nabídl první dokumentární snímky, k nimž patřily především záběry ze života v Praze. Zaznamenal tak například střelbu z děla na pražských hradbách nebo aktuální dění v areálu výstavy. Vzhledem k tomu, že se jeho dokumenty setkaly s velkým ohlasem, později se zaměřil především na ně. Jeho unikátní reportáže, například ze sokolských cvičení a sletů, různých oslav, budování nových pražských staveb (například Čechova mostu) nebo návštěvy císaře Františka Josefa I. v Praze, jsou dodnes cennými historickými artefakty. Ve svém posledním filmu zachytil dokončení pomníku Františka Palackého během roku 1911.

Průkopník české kinematografie

I když se Kříženeckému zpočátku vše dařilo, nakonec se kvůli nemalým výdajům, souvisejícím s filmováním, natolik zadlužil, že skončil v exekuci a do konce života splácel dluhy. Na film však rozhodně nezanevřel a díky tomu, že získal potřebnou licenci, alespoň mohl řídit dvě pražská kina, Louvre a Elektra (později Světozor). K důstojné obživě to však zdaleka nestačilo, a tak byl nadále zaměstnán jako magistrátní úředník na Městském stavebním úřadě. Doba, kdy se provozování kin stalo výnosným podnikáním, nastala teprve později.

Za svoji celoživotní vášeň zaplatil Jan Kříženecký nejen strádáním, ale také zdravím. Letos je tomu sto let, co tento průkopník české kinematografie v pouhých třiapadesáti letech zemřel.

JAN KŘÍŽENECKÝ (20.3.1868 – 9.2.1921)

Posted by Kramerius – Digitální knihovna NK ČR on Monday, February 8, 2021

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz