Možná jste si už povšimli, že když nějaký český umělec vydá knížku či desku, najednou je ho v médiích všude plno. Neúnavně se svými novinkami obíhají různé rozhlasové a televizní talk show. Avšak zdaleka ne každý má takové štěstí, že mu ta či ona stanice poskytne hodinový prostor, jak se to podařilo spisovateli Michalu Vieweghovi ve „Speciálu Interview ČT24“ v sobotu podvečer. Navíc ho zpovídala elitní moderátorka České televize Světlana Witowská.

Právě ona zásadním způsobem přispěla k tomu, že má smysl celý rozhovor sledovat a že nešlo o obvyklé bezvýznamné tlachání s celebritou. Hned v úvodu připomněla, že jeden z nejčtenějších českých spisovatelů má za sebou ne úplně snadných deset let, což na něm bylo patrné již na první pohled. Kvůli prasklé aortě málem zemřel, v době, kdy byl velmi vážně nemocný, ho opustila manželka, rozešel se také se svým dlouholetým vydavatelem a ve velkém domě na Sázavě (kde se Interview ČT24 natáčelo) zůstal zcela sám.

Předčasné paměti?

Když se ho v návaznosti na sled nepříznivých události zeptala: „Jak se máte?“, Viewegh se snažil vtipkovat: „To je otázka na antidepresiva. To jsem si měl vzít ranní dávku dřív.“ Ale vzápětí se pochlubil, že už to není tak strašné jako dřív: „Píšu, pracuju, mám tady dobrý sousedy, kamarády. Už žiju docela dobře.“ Pak ale přiznal, že má částečný invalidní důchod, protože stále zápasí s následky své nemoci, především zhoršenou pamětí. Právě proto se rozhodl zavčas napsat svoji životopisnou knížku, byť by se mohlo zdát, že je na to v šedesáti letech, které oslaví letos v březnu, ještě poněkud mladý: „My, co jsme málem umřeli téměř v padesáti, tak si říkáme, že máme možná poslední chvíli. Takže já jsem rád, že jsem to napsal. Také musím zohlednit svoji paměť, která se stále zhoršuje, dokud si ještě něco pamatuji a dokud je stále naživu moje maminka.“

Báječná devadesátá léta

Jakkoliv mu zdravotní potíže komplikují život a psaní, naštěstí neztratil svůj smysl pro sarkastický humor. Vyprávěl třeba, jak se díky psaní pamětí poprvé zeptal své maminky, jak byl počat. Ta prý ani nehnula brvou a odpověděla mu, že jsou dvě možnosti. Buď to prý byla sklepní garsonka někde v Krči nebo to byl stan na břehu řeky Váh. „Tak rozhodně upřednostňuji řeku Váh, takže garsonku škrtám,“ řekl jí prý. Prozradil také, kdy mu bylo během šedesáti let života nejlépe: „To bylo v době, kdy jsem se z toho autora povídek pro „Mladý svět“ stal známým spisovatelem, tak začátek devadesátých let.“ Dokonce si pochvaloval, že tehdy prožil krátké období svobody, protože byl čerstvě rozvedený, začal žít v novém bytě a v literatuře se mu dařilo.

Optický klam

Ve velmi poutavém rozhovoru ovšem vyvrátil mýtus, že jeho knížky mají většinou autobiografické prvky: „Ta autobiografičnost je trochu optickej klam. Já jsem samozřejmě zažíval dost jiný historky, než zažívají třeba hrdinové „Povídek o manželství a sexu“. To bych se i styděl, kdybych teď měl přiznat, že jsem to já. To je často kombinace mých historek, historek mých kamarádů a čiré fikce a výmyslů.“ Vzápětí však přiznal, že ve svém životě, než ho postihla právě řada fatálních pohrom, zažíval „promiskuitní a alkoholické období“. „Teď jsem samozřejmě někdo úplně jiný, já jsem teď skromný a sebekritický,“ nechal se slyšet v Interview ČT 24.

Zdroj: Interview ČT 24- Speciál

-reklama-

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz