Seriál Game of Thrones není potřeba nikomu představovat. Jeden z nejlepších a nejsledovanějších seriálů, o kterém na TVGURU píšeme hodně často. Také proto bylo jasné, že si nemohu nechat ujít Královské zahrady v Seville a také toreadorskou arénu v Osuně. Jenže všechno pěkně popořádku.

Na místo jsem se dostal, jako obvykle, stopem. Podařilo se mi zastavit odvoz ve městě Faro, a ten mě dovezl až do Sevilly. Popravdě to však bylo dost zajímavé, protože jsem si myslel, že tam možná ani nedojedem. To auto totiž řídili dva Marokánci a auto byl starý Mercedes, který měl ty nejlepší léta dávno za sebou. Nefungoval tachometr, otáčkoměr, žádné kontrolky. Celá pabubní deska se tvářila, že auto nejede, ale opak byl pravdou. Chvílemi jsme se hnali i 150 km/h (čistě můj odhad).

Zbytky látky na sedačkách jen napovídaly, že nepůjde o luxusní projížďku a místo rádia hrál v autě jenom mobil, ze kterého se linula muzika takové kvality, jako byste tahali kočku za ocas. A to byla prosím jejich vlastní kapela. Do toho všeho si řval motor, který jako by říkal, už mě netrap, nebo ti proskočím kapotou ven. Důležité je, že jsem v pohodě dojel až do Sevilly, teda spíš asi 15 kilometrů za ni. To si zrovna řidič vzpomněl, že já sedím vzadu v autě taky, tak mi zastavil.

Čekala mě tedy malá procházka v asi 35 stupňovém vedru. Co naplat, za ty tři měsíce už jsem si tak nějak zvykl a zamířil do centra. Našel jsem si krásnou kavárničku, kde byl perfektní výhled na královský palác i zahrady, kde se nátáčel právě seriál Game of Thrones. Smůla ale byla v tom, že zahrady byly díky údržbě zavřené, takže jsem alespoň rychle natočil okolí zahrad a šel dál, za město. Horko bylo čímdálvíc nesnesitelnější, až najednou na mě začně někdo volat, zda nejsem z Československa.

Chlapíka, který na mě volal jsem však opravil, že Československo už neexistuje, že máme přece dva samostatné státy. Nakonec vyšlo na jevo, že to byl polák a že byl u nás v Martině na vojně. Jazyková bariéra nepředstavovala problém a hned bylo o čem mluvit. Dali jsme kafe, pozval mě na oběd a pak už jsem zase pokračoval dál. Benzinka už pomaloučku měla být v dosahu a až když mi začala GPS hlásit, že jsem v cíli, šlo o nepříjemné překvapení. Benzínka nikde, všude kolem jenom staveniště.

Na nejbližší další benzínku to bylo 15 km, tak jsem kousek šel, pak si postavil stan a ráno zbylou trasu došel. Byla to jenom malinká benzínka, kde byla zaparkovaná jediná dodávka, o kterou se opíral kouřící muž. Poprosil jsem ho o cigaretu a on mi navíc věnoval i bagetu a konzervu tuňáka. Jak si tak jím, objeví se na benzínce druhá dodávka, která ani netankovala a jela přímo ke mně. Z ní vykoukla holka a s úsměvem říká, ať si to v klidu dojím. Pak se ptala kam jedu a jestli mě můžou někam hodit. Samozřejmě jsem radostí kývl.

Když jsem vlezl do auta, překvapení bylo na místě. Vzadu seděli další dva lidi. Po cestě jsme se představili, prohodili pár slov a najednou už řidič zastavoval a zároveň říká, jestli nechci zajet k nich se aspoň vysprchovat. Nakonec jsem u Jimmyho rodiny zůstal tři dny. Poté jsem se rozloučil a poděkoval a vrátil se do Osuny. Toreadorská aréna je hned vedle centra města a jak už jsem si zvykl, byla opět zavřená. Město ji používá na koncerty a různé kulturní akce. Aktuálně se zde nacvičovalo večerní vystoupení bubeníků.

Kdo zná Game of Thrones, neměl by si nechat ujít video níže. A pozor, je zde i několik spoilerů k další řadě.

Jarda

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz