I když je pořad Karla Šípa „Minišou“ pouze dočasnou náhradou za oblíbenou Všechnopárty, z každého hosta, jenž se v něm objeví, dokáže ostřílený moderátor „vymámit“ maximum. Dokonce se mu podařilo vyzpovídat i písničkáře Jaromíra Nohavicu, který poskytuje rozhovory jenom výjimečně. Ostatně, v případě Karla Šípa dopředu věděl, že mu nehrozí nepříjemné otázky, jimž v posledních letech čelil, a že si bez obav může popovídat s „klukem z oboru“.
Šíp namířil první otázku spontánního rozhovoru, odehrávajícího se na jevišti prázdného divadla Semafor, vskutku originálně. Zeptal se Nohavici, kdo ho stříhá a ten stručně odpověděl: „Moja.“ Podle něj potřebuje holiče, jemuž věří, a právě toho má doma. Poté se zajímal o „jizvu na rtu“, o níž Jarek Nohavica zpívá v jedné ze svých písniček. Prozradil, že vznikla, když se ve čtvrté třídě zřítil dolů ze zábradlí, propadl se ze třetího patra až do sklepa a vážně se zranil. Shora slyšel spolužáky, jak volají: „Nohavica se zabil.“ Zmínil, že po dlouhé době svoji školu v Porubě navštívil a když se podíval „shůry“, bylo to ještě děsivější.
Už nechlastám
Když se ho Šíp zeptal, zda vzhledem ke svému pestrému a divokému životu uvažuje o tom, že by sepsal svoji autobiografii, zareagoval: „Víš, ono je to tak, že biografii píšeš svým životem a kdykoliv ji začneš dávat na papír, tak ji začneš stylizovat.“ Nicméně připustil, že by někdy mohl dát svoji autobiografii dohromady. On sám upřednostňuje formu písní, na rozdíl od jiných uměleckých děl je to podle něj velmi intimní záležitost, jedinečná a úžasná: „Skrze písničku se můžete spojit s ostatními.“ Často je zvyklý na to, že jeho fanoušci s ním zpívají jeho písně a znají je všechny zpaměti. V této souvislosti ovšem vyvrátil mýtus, že je autorem hymny, věnované fotbalovému mužstvu Baník. „Autor je neznámý, je to lidová píseň z Ostravska,“ upřesnil.
Velmi otevřená byla pasáž, věnovaná „alkoholickému období. Zpěvák se přiznal k někdejší závislosti na alkoholu a tuto éru glosoval: „Chlast je prostě skvělá věc, když chlastáš, tak ulítneš někam, kam se nedostaneš. V těžkých situacích ti pomáhá někam utéct. Ale bez chlastu je život ještě mnohem krásnější.“ Zároveň se pochlubil se, že přestal i kouřit, což prý bylo třikrát horší, než přestat pít: „Člověk musí být trpělivý.“
Výhoda internetových časů
Karel Šíp také během rozhovoru požádal Jaromíra Nohavicu, aby zazpíval. Speciálně požádal o jeho „lockdownový hit“ „Mě snad jebne“ a přiznal se, že při jeho poslechu ho také málem jeblo. Podle Nohavici patří do kategorie terapeutických písní, které mu pomáhají vyrovnat se s některými věcmi a někdy má pocit, že na něj padají z nebe. Pochvaloval si též, jak snadno se dnes z některých písní hit stane, stačí, aby ji sdílelo pár lidí a poslalo ji tak do světa. „Ladovská zima“ se tak během jediného dne dostala až do Ameriky. „To je obrovská výhoda těchto internetových časů, kdy nemáš pána nad sebou.“
Nakonec Šíp poprosil o ukázku z jeho poslední desky. Neváhal se přiznat, že titulní píseň „Máma mi dala na krk klíč“ mu vehnala slzy do očí a požádal diváky, aby poslouchali každé slovíčko, protože každé z nich je důležité.
