Teprve díky působivé pietní akci, při níž se na Staroměstském náměstí v Praze objevilo dvacet pět tisíc bílých křížů, si mnozí lidé uvědomili krutou bilanci pandemie koronaviru v naší zemi. A ještě než stačil déšť smýt křídové symboly smrti, přibylo dalších více než tisíc obětí. Zatímco nás některá média stále udržují v mylné iluzi, že nejvíce lidských životů si smrtící pandemie vyžádala ve Spojených státech nebo v Brazílii, není tomu tak.

Smutné prvenství v počtu zemřelých totiž drží Česká republika. Grafy a čísla, dokazující tuto děsivou statistiku, ukázal divákům nedělní „Partie Terezie Tománkové“ na CNN Prima News prezident České lékařské komory Milan Kubek. A epidemiolog Jiří Beran na dalších faktech zdokumentoval, že k nejvyššímu počtu úmrtí u nás paradoxně došlo během nynějšího, nejdéle trvajícího „lockdownu“. Stejně tak stále přežívá mýtus, že pandemii zvládáme díky tvrdým opatřením, kvalitě našeho zdravotnictví a úspěšnému očkování.

V poslední době se však objevují mnohá svědectví o tom, že se řadě lidí nedostalo potřebné pomoci včas nebo že byli příliš pozdě naočkovaní. Někteří pozůstalí se proto rozhodli zažalovat nemocniční zařízení či dokonce stát, protože jsou přesvědčeni, že jejich příbuzným nebyla poskytnuta náležitá péče.

Jeden z mnoha

Jedním z mnoha smutných případů je také známý písničkář a spisovatel Jan Vodňanský, který zemřel na covid-19 letos v březnu ve věku nedožitých osmdesáti let, protože se včas nedočkal očkování. Příčinu jeho smrti popsal v rozhovoru pro Český rozhlas Plus jeho syn Tomáš Vodňanský. Zdůraznil, že jeho otec dodržoval všechna opatření, nevycházel mezi lidi, pouze na vycházky kolem domu a nevystavoval se žádnému riziku. Podle Tomáše mu to dokonce docela vyhovovalo, byl ponořen do svého světa a mohl stále tvořit. Jediné, co těžce nesl, prý byla skutečnost, že děti nemohou chodit do školy. Přes velkou opatrnost se ale nakonec také on nakazil koronavirem.

Největší chyba osudu

„Největší chyba osudu, která ho potkala, je, že měl jít ve čtvrtek 4.března na očkování, ale v ordinaci pár centimetrů od injekce, zjistila lékařka, že je pozitivní. Ani ne do týdne zemřel,“ popsal Tomáš náhlou smrt svého otce. Prozradil rovněž, že se táta nejprve léčil doma, přičemž každý lékař měl jiný pohled na to, jak nemoc zvládnout. Někteří zastávali názor, že by měl jít do nemocnice, jiní, že by mu bylo lépe v domácím prostředí, protože se do nemocnice bál jít. Když se ovšem jeho stav zhoršil a výrazně mu klesla saturace kyslíku v krvi, nechala ho rodina do nemocnice ihned převézt. Tam však bylo volné pouze místo na „normálním“ covidovém oddělení, ale už nezbylo místo na plicním ventilátoru. Jeho stav byl natolik vážný, že nebylo možné ho transportovat někam jinam.

Zbytečná oběť

Na otázku moderátorky, zda si myslí, že se jeho otec stal obětí pomalé očkovací kapacity nebo vyčerpané kapacity nemocniční péče, odpověděl: „Já si myslím, že spíše ta druhá věc. Kdyby byl naočkován třeba od dva týdny, o deset dnů dříve, tak se to nemuselo stát. Nechci nikoho obviňovat za jeho smrt, ale průběh té vakcinace mohl být pružnější. A není zdaleka sám.“ Přesto, že epidemiologové doporučují, aby se očkování rizikových skupin co nejvíce urychlilo (třeba tím, že se prodlouží interval mezi první a druhou dávkou vakcíny) a dostalo se tak na co nejvíce ohrožených lidí, nikdo je prozatím nevyslyšel. Ani za cenu zmařených životů.

-reklama-


Chcete mít naše články z první ruky? Přidejte si nás na domovskou stránku Seznam.cz
Přidat na Seznam.cz

ZDROJ:Český rozhlas