Myslíte si, že máte dobrou paměť? Pak byste si měli pamatovat všech 10 věcí z doby před 30 lety

Pamatujete si dobu, kdy se čekalo ve frontě na volnou pevnou linku? Jak jste si museli dohranou kazetu přetáčet tužkou nebo jste na konci roku dostali ručně psané vysvědčení? Pokud ano, tak jste zažili dobu, kterou dnešní generace znají jen z vyprávění. Devadesátky byly divoké a plné momentů a věcí, na které dnes můžeme jen vzpomínat. Byla to doba bez internetu, bez technologií, ale měla své kouzlo.

Pamatujete si běžné věci z dob minulých?

Rebelské devadesátky

Přelom 80. a 90 let., internet neexistoval a mobilní telefon byl symbol luxusu. Telefonní čísla byly jen ve Zlatých Stránkách, děti nosily ručně psaná vysvědčení a v potravinách jste nakoupili jen to, co se zrovna dovezlo.

Devadesátá léta byla přechodem mezi starým a novým světem. Typická česká domácnost měla socialistický nábytek s prvními barevnými televizory. Začínalo se častěji objevovat západní zboží a když měl někdo tamagotchi, tak byl za hvězdu. Doba, kdy množství bylo omezené, ale o to víc jsme si ho vážili.

Deset okamžiků a věcí testujících vaši paměť

Na konci 80. let to byla součást běžného života. Tady je pár z nich:

Ručně psané vysvědčení

Každý to v životě zažil několikrát. Závěr roku a v rukou konečně vysvědčení. V devadesátkách jste ale nedostali počítačem vytištěný výpis. Všechny známky byly napsané ručně, podepsané třídním učitelem. Na zadní straně jste často našli slovní hodnocení. Papír na vysvědčení měl zvláštní gramáž, takže když jste na něj psali, bylo to slyšet. Neexistoval žádný program jen tužka a papír.

První tlačítkový telefon

V tuhle dobu znali lidé jen pevné linky a něco jako mobil si neuměli představit. Když se tedy v rodině objevil první mobilní telefon, byl to svátek. Ať už to byla ikonická Nokia, Siemens nebo Alcatel, v té době to bylo terno. Mobily vypadaly jako malá cihla, měli anténu a tlačítka, která cvakala jako o život. Na displeji bylo místo tak akorát pro jméno volajícího nebo pár znaků. A na textové zprávy jste měli kapacitu jen 160 znaků. A o internetu v mobilu jste si mohli nechat jen zdát.

Kazetový přehrávač

Když jste si chtěli poslechnout hudbu, tak to zabralo trochu času. Ne jako dnes, kdy si otevřete Spotify a hned posloucháte. Museli jste mít pár kazet a kazetový přehrávač. Když se kazeta zasekla, vytáhli jste tužku a celou pásku přetočili zpět. Přehrávače se nosily zavěšené na krku nebo v kapse. Nejoblíbenější byly kazety s největšími hity z rádia. A pokud jste měli originální kazetu z Německa, tak jste byli za hvězdu.

Levné kino a igelitový popcorn

V devadesátkách bylo kino nejběžnější zábavou. Byla to událost, když se objevila premiéra, ale lidé se hlavně mohli scházet pohromadě. Vstupenka stála pár korun, sály byly jednoduché, malá plátna a nepohodlné sedačky. Popcorn se podával v igelitových sáčcích a k pití jen malinovka. Ale to jen umocnilo zážitek. Lidé se těšili na nový film a zároveň setkání s kamarády.

Televizní test

Kdo zažil, zná dodnes. Jakmile odbyla půlnoc, na obrazovce se objevila barevná zkušební stránka s podivným tónem. Neexistovalo žádné nonstop vysílání, ani žádné reprízy do rána. Hlavní vysílání skončilo, a televizní program začal až druhý den. Dnešní generace si to jen s těží představí, ale tehdy to bylo naprosto normální.

Tamagotchi

Když vám rodiče nedovolili živého domácího mazlíčka, toužili jste alespoň po tom digitálním. Technologie se neustálem vyvíjeli a ze zahraničí přicházely nové vymoženosti. Jednou z nich bylo i Tamagotchi. Digitální mazlíček, který potřeboval vaši péči napříč celým dnem. Museli jste ho krmit, uklízet mu a hrát si s ním. Jakmile jste se mu nevěnovali, nebo ho zapomněli doma, pravděpodobně vám zemřel. Byla to zodpovědnost v malém vajíčku s displejem.

Loterie na papíře

Sázení už tehdy bylo běžné. V každé trafice jste si mohli vyplnit papírovou sázenku, zaškrtnout čísla a věřit a doufat. Losování bylo součástí večerního vysílání a všichni sázející v naději sledovali, zda jsou těmi šťastnými. Neexistovala aplikace, kde jste nechali technologii vyplnit lístek za vás a v případě výhry vás informovala jako dnes. Pokud jste si nepohlídali vysílání, měli jste smůlu.

Značkové školní aktovky

Módu tehdy neřídili influenceři, ale ten, kdo a co přivezl z Německa nebo Rakouska. Dostávaly se k nám západní značky, a čím větší logo, tím lépe. Populární byly aktovky značky Puma, Adidas, nebo Reebok. Kdo chtěl být trendy měl na zádech velké logo. A pokud jste byli šťastlivci s batohem na kolečkách, byli jste na špičce. Do školy se nosily patrové penály a svačina v alobalu.

Hry na disketách

Dnes stačí na internetu najít hru, koupit si virtuální klíč a můžete začít hrát. Dřív to samozřejmě tak snadné nebylo. Hry se nahrávaly z disket, což byla plastová destička s čipem. Občas se jim ale nechtělo spolupracovat, tak jste je museli sem tam profouknout. Nebylo to o grafice, ale o zážitku. Načítala se dlouho, obraz kostičkovaný, ale ten zážitek byl nepřekonatelný. Prince of Persia, nebo Doom, to byla zábava tehdejší doby.

Pevná linka s otočným číselníkem

Pevná linka v začátcích vypadala jinak. Byl to telefon, se sluchátkem a otočným kotoučem. Než jste vytočili číslo, chvilku to trvalo ale mělo to své kouzlo. Když jste se spletli, museli jste začít znovu, žádné mazání. Telefonní čísla se hledala v telefonním seznamu a hovory byly omezeny jen na město, protože to tarif jinam nepodporoval.

Doba, která zůstává v paměti

Devadesátky nejsou jen období. Jsou to vzpomínky na specifické věci a momenty, které už dnes jen těžko zažijeme. Lidé spolu nebyli nonstop ve spojení, ale právě proto když se spolu sešli, propovídali spolu celou věčnost. Některé věci nenahradíte ale pokud jste si to prožili, můžete to alespoň vyprávět dalším generacím.