Tyto 2 české filmy byly označeny jako nejlepší na světě, ale Češi z nich nejsou úplně na větvi
Když se řekne český film, obvykle se nám vybaví buď jednoduché, vtípky protkané komedie nebo naopak vážná dramata, kde je humor spíš hořkosladký a zanechá v nás hluboké emoce, které cítíme ještě několik dní. A zatímco jména jako Miloš Forman, Jiří Menzel nebo Věra Chytilová u nás rezonují hlavně mezi filmovými fajnšmekry, za hranicemi se některým z nich dostalo světového uznání ve formě zlaté sošky.
V historii československé a české kinematografie získaly Oscara hned tři filmy. Dva z nich jsou považovány za mistrovská díla své doby, a přitom jeden z nich není v českých diváckých vodách skoro vůbec známý a ten druhý ani příliš populární, protože ho dnešní generace v diskuzích označuje za nudný. Pojďme se na ty dva zásadní filmové počiny podívat blíže.
Pomalá tragikomedie a světový úspěch
Na první pohled je to nenápadný film. Krátká stopáž, pomalé tempo a hlavní hrdina je trochu ztracený mladíček, který se víc než o probíhající válku zajímá o první sexuální zážitky. Ale právě v této kombinaci absurdity se skví kouzlo Ostře sledovaných vlaků, které v roce 1968 získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Režisér Jiří Menzel tehdy dokázal nemožné: adaptoval zdánlivě nefilmovatelnou prózu Bohumila Hrabala a přenesl jí na plátno.
Film zachycuje každodennost železniční stanice, kde se odehrávají malé příběhy, na jejichž pozadí běží velké dějiny konce druhé světové války a mezi kritiky bývá označován jako silně lidský. V hlavní roli zazářil Václav Neckář ve své filmové prvotině coby nezkušený výpravčí Miloš Hrma, který se snaží stát mužem. Kombinace jemného humoru, erotiky a vážnosti války zapůsobila na zahraniční porotu filmové Akademie, film se dostal do učebnic filmové historie a je považovaný za jedno z vrcholných děl československé nové vlny.
Když vina není jen v rukou viníků
Méně známějším filmem, který vyšel o tři roky dříve než Menzelovi Ostře sledované vlaky se jmenuje Obchod na korze. Šokující počin režisérského dua Ján Kadár a Elmar Klos, byl vůbec prvním československým filmem, který získal Oscara. Ačkoliv je ve slovenštině a odehrává se v malém městě na východě Slovenska, jeho poselství je univerzální.
Film sleduje příběh obyčejného muže, Antona Brtka, který za druhé světové války převezme malý obchod po staré židovské vdově Rozálii Lautmannové. Brtko je slušný pracovitý člověk, který nesympatizuje s režimem a nechce z něj profitovat. Převzetím židovského krámku se však nechtěně zaplétá do pavučiny lží a následně i kolaborace. Obě hlavní postavy jsou ztvárněny s neobyčejnou lidskostí – Brtko jako nešťastník, který nechce zlo, ale nedokáže mu vzdorovat, a paní Lautmannová jako roztomilá, dezorientovaná stařenka, která vůbec netuší, co se kolem ní děje. Závěr filmu otřese divákem do morku kostí a silný zážitek přetrvá i několik dní po shlédnutí.
Obrovskou zásluhu na síle filmu má Ida Kamińska, představitelka vdovy Lautmannové, která za svůj výkon získala také nominaci na Oscara – vůbec první a zatím poslední hereckou nominaci pro český/slovenský film. Obchod na korze není jen příběh. Je to film o zodpovědnosti, morálce a lidské slabosti. I po téměř šedesáti letech zůstává mrazivě aktuální.
Malá země, velké filmy
Vedle známých oscarových kousků existují i filmy, které si sice možná neodnesly světové prestižní ceny, ale cestu k zahraničním divákům si stejně našly. Naprostým kultem televizních obrazovek je štědrovečerní klasika Pelíšky režiséra Jana Hřebejka. Tragikomická kronika generací, které se míjely v přelomových 60. letech, legendární hlášky a rezonující emoce v období před okupací se vryly do srdcí snad všech českých diváků. Tmavomodrý svět z dílny Svěrákových zase vdechl nový život hrdinství českých letců RAF a ukázal, že český film brilantně zvládne i čistě válečné drama.
Tyto filmy spojuje nejen úspěch, ale i schopnost propojit historické události s osobním, lidským příběhem a možná v tom tkví nezaměnitelná specifičnost českého filmu. Vážná a hluboká témata umíme citlivě propojit s nám vlastním břitkým humorem, který děj odlehčí a vnese do něj špetku lidskosti. A i přes to, že jsme se v tomto století zatím na pomyslný filmový vrchol nedostali, kvalitních filmů a hlavně potenciálu českých režisérských es máme na rozdávání!
