Tyto 3 české filmy musíte pustit dětem dřív, než vyrostou. Nejsou to Tři oříšky pro Popelku ani S tebou mě baví svět

Kdybych měla odpovídat na otázku, na co se dnes nejčastěji dívají české děti, nemusela bych si s odpovědí dlouho lámat hlavu. Stačí si sednout k televizi v jakoukoli denní dobu a člověk rychle pochopí, že dětský svět se přestěhoval za oceán. Barevné animáky a hlučné příběhy, kde se jen pobíhá, křičí, bouchá, padá…

Kam se poděla ta stará dobrá česká klasika, která uměla být laskavá, klidná a pohodová, vtipná i moudrá, aniž by musela každých deset vteřin explodovat? Dnešní děti vyrůstají v audiovizuálním světě, kde ticho je podezřelé a klidná scéna téměř neexistuje. Americká tvorba je postavená na světelných a zvukových efektech, rychlém střihu a neustálém bang and crash.

Na co dnešní děti v televizi koukají

Když se s vnuky dívám na některé moderní pohádky, mám pocit, že jsou stejné jako videohry, od nichž děti odháníme. Je to bum, prásk, výbuch, skok, let vzduchem, pád ze skály, proměna v obludu. A to všechno v rychlém sledu. Mohou to vůbec ty jejich mozečky pobrat? Nemělo by se začínat u něčeho klidnějšího? Já sama mívám obavy, jestli mi náhodou neutekl kus zásadního děje, když jsem si dovolila zamrkat o sekundu déle, než je v dnešní dětské filmografii přípustné. Anebo tam možná žádný děj nebyl…

Děti to ovšem milují. Je to hektické, barevné, hlasité, řekla bych až bláznivé; je to totiž docela stejné jako ty počítačové hry. A hlavně se u toho nemusí přemýšlet. Jenže právě v tom je zakopaný pes. Děti se nám pak v realitě chovají podobně jako tyto pohádkové postavy. Neumí se zamyslet ani soustředit, hned křičí a vztekají se, neumí se dobře vyjadřovat, nejsou schopné klidné komunikace. Vzpomínáte na Komenského, že děti se učí příkladem? Teď máme potvrzeno, že je to pravda. Jsou takové, jací jsou jejich televizní hrdinové.

Česká versus americká pohádková tvorba

Starší české dětské filmy a pohádky nechaly děti na chvíli vydechnout, zamyslet se, smát se obyčejným situacím, anebo projevit další emoce. Dnešní světové produkce sázejí na okamžitý efekt, ale že i děti potřebují hloubku, odpovídající jejich věku, na to kašlou.

Když se vnuků zeptám na hrdiny z dětských příběhů, tak slyším: kapitán Amerika, Hulk nebo Škyťák z ostrova Blp či Flynn Rychlík. Kam zmizeli Mach a Šebestová, Hurvínek, Pat a Mat, Křemílek a Vochomůrka, Rumcajs či Krtek?

Jak hektický je svět, taková je i dětská filmografie

Myslím, že je českým dětem ke škodě, že nevídají pohádky, které kdysi televize vysílala v neděli po obědě. Je pravda, že v posledních letech je ČT opakuje, ale to už děti dávno sedí u počítače. Proč na ně ráda vzpomínám? Bývaly takové hřejivé. Příhodnější výraz mě nenapadá. A vítězství dobra nad zlem tam bylo hodně znát. A to myslím děti potřebují, aby se cítily bezpečně.

Moc se mi také jako dítěti líbilo, že to byly pohádky hrané, a přitom kulisy tvořilo pár živých smrčků, zelený koberec místo trávníku, pár loutek místo ptactva a v dálce namalovaný hrad na kopci. A všechno to bylo natočené ve studiu. Pohádky zkrátka nepotřebovaly digitální efekty, aby vytvořily kouzlo.

A co bych dětem doporučila dřív, než vyrostou?

Existuje několik pohádkových příběhů, které by možná dnešní děti měly vidět dřív, než dospějí. Nejsou hektické ani zběsilé, vykazují jiný způsob vyprávění: jsou klidnější, laskavější, snad lidštější. Jsou to televizní poklady, které by měla objevit i nová generace. Zaslouží si to ty snímky i ty děti. Jde o pohádky Až já budu královna a druhý díl Ať přiletí čáp, královno! Hezké hudební pohádky o lidské povrchnosti na jedné straně a na straně druhé, jak dobře vše může dopadnout, když se rozum a srdce dají dohromady. Na ČSFD mají hodnocení téměř 70 %, a to je dobrá zpráva.

Dovolím si jednu z recenzí citovat: „Někdo by si řekl ztřeštěná pohádka s popleteným králem, povrchní královnou a debilním rádcem. Možná je, ale právě tyto karikatury dokazují, že pohádka je naopak velice silná. A má poetiku a vtip. Navíc je tu spoustu krásných písní z pera Jiřího Zmožka a textaře Zdeňka Borovce, který si uměl pohrát s textem a písním dával moudrost, emoce, křehkost i sílu.“ A z velkých filmových pohádek? Rozhodně Šíleně smutná princezna a z těch novějších Tajemství kouzelné bambitky.

Zdroje: Refresher, ČSFD, Novinky