Nebyl to ani Hrušínský, ani Menšík. Největším zlatíčkem Československa byl tenhle šprýmař
Josef Kemr dodnes patří mezi ty nejlepší a nejoblíbenější herce, kteří kdy vzešli z prostředí tuzemské kinematografie. Tento matador našich obrazovek se za svůj život stihl objevit doslova ve stovkách rolí, ať už šlo o filmy, seriály nebo divadelní hry. Komediální génius a národní zlato nebo zlatíčko, na kterého dodnes vzpomínáme, je většinou spojován se svými humornými rolemi. Zároveň se však jednalo o vysoce versatilního herce, schopného ztvárnit i dramatické role. A to velmi kvalitně. Letos je to třicet let od smrti tohoto velikána.
Josefa Kemra si většina z nás pamatuje jako humoristu, který se objevil například v Chalupářích nebo v legendární roli ve snímku Na samotě u lesa. V jedné z internetových anket byl dokonce většinovým hlasem diváků a čtenářů označen za největší zlatíčko Československa. Pomyslně tak porazil i velikány jako Rudolfa Hrušínského nebo Vladimíra Menšíka.
Tento herecký velikán a muž pevných názorů však nevedl jednoduchý život a byl nucen nás opustit předčasně kvůli zákeřné nemoci. Přes to všechno stihl za svůj plodný život ztvárnit doslova stovky rolí, na které můžeme dodnes vzpomínat s láskou a připomínat si tak jeho hereckého génia. Ve své poslední roli však jako by se loučil a tušil svojí blížící se smrt.
Legendární herec a jeho stovky rolí
Josef Kemr se narodil 20. června roku 1922 v Praze. Poprvé se na divadelních prknech objevil již ve svých pouhých jedenácti letech a to jako komparzista ve hře Polská krev v Divadle na Vinohradech. Tehdy si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který neváhal a začal ho obsazovat do rozhlasových rolí, čímž pomohl řádně nakopnout start jeho kariéry. Herectví se pak Josef Kemr začal věnovat profesionálně ve svých 18 letech. Dalo by se tedy tvrdit, že za svůj život nepoznal nic, než herectví.
Za svůj plodný život si stihl střihnout nespočet rolí. Kariéru filmového herce započal v roce 1937 v rámci snímku Lízin let do nebe a od té doby nabral tempo, které nebralo konce až téměř do jeho smrti. Celkem figuroval v 76 divadelních hrách, 150 filmových rolí a dalších 170 jiných televizních rolí. Zprvu se zaměřoval hlavně na role komediální, ale jak herecky zrál, nebál se zavítat i do světa rolí dramatických. Za svůj neutuchající um si v roce 1993 vysloužil Cenu Thalie za celoživotní mistrovství a v roce 1994 byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.
Vždy měl pevné názory
Josef Kemr byl zároveň člověk, který se vyznačoval velmi pevnými a zásadovými názory. Měl svůj neoblomný pohled na obludnost minulého režimu, za kterou si vždy pevně stál. Josef Kemr byl také výrazně nábožensky založený člověk a pro lidi ve svém okolí byl často výraznou morální autoritou, za kterou si mohli kdykoliv přijít pro radu. Náboženské založení převzal od rodičů, kteří jej spolu s bratrem Ludvíkem vychovali ve víře. Kemr se svým bratrem v dětství figurovali i jako ministranti ve vinohradských kostelích.
Vymezováním vůči minulému režimu se nikdy netajil a vždy si stál za svým. V dobách minulého režimu mu měl být udělen titul Zasloužilého umělce, který však legendární herec odmítl. Do Ústředního výboru KSČ poslal dopis, kde stálo: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“ Vystoupil veřejně proti okupaci vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 a kvůli svým názorům byly výsledky jeho práce režimem často přehlíženy. On však vytrval, stál si za svým a v herectví sveřepě pokračoval. A tím si zajistil místo v síni slávy, ze které se jen tak nevytratí.
V poslední roli jako kdyby se loučil… Všimli jste si?
Poslední role Josefa Kemra nastala v roce 1995 ve snímku Golet v údolí, komediálním dramatu natočeném podle stejnojmenné povídkové knihy Ivana Olbrachta, která poprvé vyšla v roce 1937. Snímek pojednává o židovské vesnici (golet je židovská osada v cizorodém prostředí, ve vyhnanství) v Podkarpatské Rusi. Jemně humorný snímek se zaměřuje na vykreslení každodenního života v této zapadlé obci a pozornost je věnována hlavně třem početným rodinám tří přátel Bajnyše, Mojšeho a Pinchese.
Josef Kemr v tomto snímku ztvárnil roli někoho, kdo symbolicky odchází. Vzhledem k tomu, že v té době již trpěl na rakovinu žaludku, která se mu stala osudnou, snímek dnes působí skoro, jako by se herec prostřednictvím této role loučil s veřejností. A to se stalo pravdou, když Kemr nemoci podlehl 15. ledna 1995 ve věku 72 let. Premiéru snímku, která se odehrála až 11. května toho roku, tak již bohužel nestihl. Tento herecký velikán je pohřben na hřbitově Šárka u kostela svatého Matěje v Praze-Dejvicích.
zdroje: imdb.cz, fdb.cz, csfd.cz
