Dodnes se divíme, že nám z ní v roce 1987 nehráblo. Tahle československá pohádka otřásla naším dětstvím

Zatímco jiné pohádky bavily děti příběhem o lásce a dobru, tato nechávala malé diváky s očima dokořán hrůzou. Zejména děsivé masky herců z ní udělaly dílo, které děti milovaly i nenáviděly zároveň.

Zdeněk Troška dnes patří mezi režiséry, jejichž jméno si spojujeme především s komediemi typu „Slunce, seno“ nebo „Kameňák“. Jeho filmografie obsahuje ale i výrazně temnější kousky. Mezi ně patří jednoznačně pohádka „O princezně Jasněnce a létajícím ševci“ z roku 1987. Příběh vypadá na první dobrou jako typická pohádka. Mladý švec Jíra si vyrobí křídla podle starého návrhu, naučí se létat a vydá se zachránit princeznu. Jenže tohle nebyla jen tak ledajaká pohádka.

Na hradě žije princezna Jasněnka, v podání Michaely Kuklové, nad níž visí prokletí zlé čarodějnice, o kterou se skvěle postarala Helena Růžičková. Ta věští, že si princezna vezme za muže ševce, a proto ji král nechá uvrhnout do vysoké věže, aby kletbě zabránil. Jíra ji s pomocí svých křídel zachrání a společně musí čelit temným silám dvou čarodějnic.

V pohádce nechybí strašidelné postavy

Stačí jeden pohled na dobové fotky a hned je jasné, proč spousta dětí po večerním sledování nemohla usnout. Helena Růžičková a Yvetta Blanarovičová v rolích čarodějnice a její dcery Černavy působily tak strašidelně, že by jim mohli závidět i v hororových filmech. Zvlášť Helenka se svým zjevem dokázala vyděsit i ty nejotrlejší malé diváky.

Málokterá pohádková postava naháněla dětem takový strach jako čarodějnice v podání Heleny Růžičkové. S tváří plnou bradavic, vrásek a s těmi hroznými zuby a nehty připomínala spíš příšeru z hororu než čarodějnici z dětského příběhu. Blanarovičová jako Černava s divoce rozcuchanými vlasy, začerněnou tváří a divokým výrazem v očích pak tento děsivý obraz jen dokreslovala.

Natáčení plné úrazů a reálných slz

Děsivá atmosféra pohádky pronikla i do samotného natáčení. Míša Kuklová má dodnes v paměti, jak náročné to bylo. Při natáčení schytala pár opravdových šrámů, což její výkon udělalo mnohem uvěřitelnějším. Jenže malí diváci nedokázali rozlišit, kdy princezna Jasněnka opravdu trpí a kdy jen hraje.

Z natáčení si Kuklová odnesla především vzpomínky na smůlu a bolest. Když mohla Helena Růžičková ve své roli zlé čarodějnice princeznu Jasněnku věznit a bít, rozhodně se do toho opřela se vší parádou. Do scény, kdy ji tloukla střevícem, se vžila natolik, že měla Jasněnka obličej plný modřin a dokonce rozseknutý ret. Slzy, které se jí kutálely po tváři, tak byly skutečné.

Od Blanarovičové dostala zase ránu lebkou do hlavy, když ji při jedné scéně odkopla. Stalo se to neúmyslně, ale tekla při tom skutečná krev. Navíc při pádu ze schodů zalehla krysu a pořezala se o střepy. Natáčení pohádky však nebylo jen o strašidelných maskách a nešťastných nehodách. 

Děsivé čarodějnice se zákulisními problémy

Helena Růžičková ve své roli děsivé čarodějnice trpěla i mimo kameru. Kvůli dlouhým nehtům a složitému kostýmu si na toaletu mohla dojít buď jen před začátkem natáčení, nebo až po jeho konci. Během natáčení musela často vydržet celé hodiny bez možnosti úlevy.

Líčení a maskování Růžičkové a Blanarovičové trvalo každý natáčecí den dvě hodiny. Když na konci dne Růžičkovou odlíčili, nemohla si sáhnout na tvář, protože ji měla celou opuchlou. Pohádka tak byla mnohdy utrpením nejen pro diváky, ale také pro herce.

Radek ve své recenzi píše: „Pohádkový filmový důkaz z dob, kdy byl Zdeněk Troška ještě talentovaný a progresivní nadějný mladý režisér. Dříve, než úplně přičichl k pitvořící stylizaci a estetice pastelových barev (Princezna ze mlejna…), točil svébytné a osobité pohádky, jako je právě tato,“ je tak patrné, že do pohádky dal všechno režisér i herci.

Zdroje: csfd.cz, cs.wikipedia.org, super.cz