V Česku okoukaná jak staré bačkory, ve světě drahokam. Italové by za tuto českou pohádku dali i Romea s Julií

Když se řekne česká pohádka, většině z nás se vybaví vánoční klasiky jako je Byl jednou jeden král, Šíleně smutná princezna nebo S čerty nejsou žerty. Je ale jedna pohádka, která má speciální místo v srdci snad každého z nás, a to jsou Tři oříšky pro Popelku s Libuškou Šafránkovou. Legendární snímek z roku 1973 se stal v průběhu let mezinárodním fenoménem.

Tuto pohádku jsme jistě každý viděl několikrát a známe jí velmi dobře, takže není třeba shrnovat hlavní zápletku. Pojďme se, ale na chvíli zamyslet nad důvody proč tato pohádka prorazila i za hranicemi, a těší se i po letech velké oblibě.

Popelka jako křehká, ale schopná dívka

První zastávka by měla být nad postavou Popelky samotné. Libuše Šafránková vnesla do role výjimečnou kombinaci křehkosti a odhodlání. Její Popelka nebyla pasivní obětí, ale mladou ženou, která se neváhala chopit osudu a jít štěstí naproti. Oproti jiným pohádkovým princeznám byla postava Popelky emancipovaná a zvládala aktivity, kterým byli učeni spíš mladí chlapci než dívky, jako je jízda na koni nebo střelba z kuše. Vedle ní vypadal princ spíš jako lehkomyslný mladíček než vyzrálý muž.

Mezinárodní spolupráce

Film vznikl jako koprodukce Československa a Německa a natáčela se mimo jiné na zámku Moritzburg u Drážďan. V pohádce se objevuje také dost německých herců a pro mezinárodní diváky byly přizpůsobený i design kostýmů, které režisér Vorlíček v pohádce použil. Třešničkou může být už jenom to, že ústřední píseň filmu nazpíval Karel Gott, který se už v té době těšil v Německu velké popularitě.

Popularitu nezískala pohádka jen v Německu, ale stala se tradiční vánoční pohádkou také v severských zemích jako je Norsko nebo Švédsko. V Norsku se nedávno dočkala i moderní adaptace, která je velmi úspěšná, ale originál z roku 1973 je stejně dodnes považován za nepřekonatelný.

Zajímavosti z natáčení

Čím nabírá pohádka pozitivní body u diváků jsou i zajímavosti z natáčení, kterých není rozhodně málo. Jedna z nejznámějších je, že se filmaři potýkali, i přes natáčení v zimních měsících, s nedostatkem sněhu a taky si ho museli vyrobit z rybí moučky. Dodnes herci v rozhovorech vzpomínají na to, jak umělý sníh zapáchal a jistě to nepotěšilo ani obyvatele Drážďan v době natáčení.

Další zajímavostí spíš pro české diváky je, že Pavel Trávníček, představitel prince, údajně vyhrál konkurz, protože vzhledem připomínal mladého Alaina Delona. Režisérovi se ale později nezdál hercův moravský přízvuk, a tak ho nechal předabovat Petrem Svojtkou.

Co je ještě na pohádce fascinující je, že Libuška Šafránková většinu jezdeckých scén odjela sama bez potřeby dublérky, protože v té době byla zdatnou jezdkyní na koni.

Dědictví, které trvá

Tři oříšky pro Popelku jsou pohádkou, která mísí brilantní obsazení, skvělou hudbu pod taktovkou Karla Svobody, krásné lokace a jedinečnou hlavní hrdinku, kterou bravurně ztvárnila jedna z našich nejlepších hereček. Není divu, že se dočkala uznání na mezinárodním filmovém poli a že i za hranicemi si jí každý rok na Vánoce znovu a znovu pouští nejen naši vrstevníci, ale i mladé generace, které – jako nás ostatní, Popelka přesvědčila o tom, že si i po 50 letech zaslouží své místo na pohádkovém výsluní.

Na jednom z italských diskuzních webů dokonce jeden Ital neváhal napsat, že by kvůli pohádkové zápletce s Popelkou a princem vymazali z učebnic historie Romea a Julii!