Hrál totálního ňoumu a tvářil se, jakoby mu uletěly včely. Přesto ho milovalo celé Československo
Vysoký, nepřirozený smích, oplzlé vtipy a dětinské chování, takhle si většina z nás hudebního génia rozhodně nepředstavovala. Přesto právě díky tomuto neortodoxnímu ztvárnění vznikl jeden z nejúspěšnějších životopisných filmů všech dob, který překonal očekávání diváků i kritiků a změnil pohled na klasického skladatele.
Chichotá se. Otravně, pronikavě, přehnaně. Až vám z toho běhá mráz po zádech. Tom Hulce jako Wolfgang Amadeus Mozart nám ukázal, že i jeden z nejúspěšnějších skladatelů může být ve skutečnosti tak trochu podivínem.
„Ztvárnění dobové atmosféry spolu s kostýmy je na jedničku a při sledování na vás dýchá filmové umění v každém střihu, záběru, notě. Opera ani klasická hudba mě celkem nezajímá, o to více pro mě bylo tohle dílo působivější!“ napsal v recenzi na ČSFD jeden z uživatelů.
Spojení českého režiséra a americké hvězdy
Miloš Forman, český režisér, který po sovětské invazi emigroval do USA, dostal šanci natočit film o Mozartovi. A hned si umínil, že ho bude točit v rodné Praze, uprostřed komunistického režimu. Přesto dokázal srozumitelně přiblížit svět klasické hudby i těm, kteří by jinak na operu nebo do divadla nikdy nezašli.
Jak uvádí BBC, Formanův telefon byl odposloucháván, jeho řidič byl tajný agent a všude ho sledovala dvě neoznačená auta. „Pocit šikany a zastrašování byl všudypřítomný, a i když Češi reagovali s podvratným humorem, napětí bylo cítit. Ani na minutu jsme nezapomněli, že jsme pod komunistickým dohledem,“ jak cituje vzpomínky na natáčení představitele Salieriho web irozhlas.cz.
Při natáčení se odehrál i jeden neskutečně odvážný moment, který ukazuje Formanovu rebelskou povahu. Během filmování operní scény si režisér připravil malé protirežimní překvapení. Na jeho povel „AKCE!“ se najednou ze zákulisí vynořila americká vlajka a pět stovek českých komparzistů spustilo americkou hymnu. V sále nastal zvláštní moment. Mezi zpívajícím davem se objevilo asi třicet zmateně se rozhlížejících postav, které nevěděly, jak reagovat. Jedno se o příslušníky StB, kteří byli tajně nasazení mezi běžné komparzisty a kteří najednou nevěděli, jestli mají také zpívat, nebo celou akci zastavit.
Ňouma, který byl ve skutečnosti génius
Uprostřed všech těchto politických her a napětí se zrodila jedna z nejlepších filmových postav, tedy Mozart v podání Toma Hulce. Místo ušlechtilého umělce nám Hulce naservíroval impulzivního, vulgárního chlapíka, jehož hudba však přetrvá staletí.
„Amadeus není životopisný film, nýbrž pojednává o střetu dvou rozdílných světů – světa obdařeného talentem a světa úporné snaživosti a o dani, kterou až přespříliš bohem obdařený člověk musí splácet ‚tomu nahoře‘. Tom Hulce jako Mozart dost přehrává, ale jiného herce si v této roli představit nedokážu,“ vystihl v recenzi na ČSFD uživatel Lima. Hulceho Mozart byl záměrně místy nesnesitelný, to byl totiž Formanův záměr, ukázat kontrast mezi Mozartovým chováním a jeho geniální tvorbou.
Skrytý význam, který mnozí přehlédli
Film se po premiéře setkal nejen s ovacemi, ale i s výtkami od historických puristů. Ti upozorňovali, že Formanovo dílo si s dějinami zachází poněkud volně, zvláště co se týče vztahu mezi Mozartem a Salierim. Skutečnost byla mnohem méně dramatická, oba hudebníci k sobě ve skutečnosti chovali profesionální úctu. Co však kritikům možná unikalo, byla skutečná podstata filmu. Podle BBC je Formanův Amadeus ve skutečnosti alegorií na studenou válku.
Oscarové žně
Historické nepřesnosti filmu nijak nezabránily jeho úspěchu. Amadeus zabodoval na Oscarech, kde získal osm cen, včetně nejlepšího filmu a režie. V kategorii nejlepší herec si to rozdali oba rivalové, nominován byl jak Hulce, tak Abraham, ale zlatou sošku si nakonec odnesl představitel Salieriho. A nebyl to jen film, který slavil úspěch. Po premiéře filmu Amadeus vzrostl v USA prodej gramofonových desek s Mozartovou hudbou o 30 % .
Zdroje: irozhlas.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz
