Babička tvrdí, že „kdysi bylo levněji“. Jenže za komančů zaplatila za nákup o 70 % víc než my dnes
Vzpomínky na fronty na banány versus nekonečný výběr v hypermarketech. Debaty o ceně rohlíku před třiceti lety a dnes patří k oblíbeným mezigeneračním sportům při nedělních obědech.
Starší generace s nostalgií vzpomíná na doby, kdy stál chleba pár korun, mladší argumentuje vyššími platy a dostupností zboží. Kdo má vlastně pravdu v tomto věčném souboji? Pojďme se na to podívat s chladnou hlavou a kalkulačkou v ruce.
Když byla Coca-Cola poklad a mandarinky vánoční dárek
Pamatujete si ještě doby, kdy jste s nákupní taškou v ruce čekali od čtyř hodin ráno před řeznictvím? Kdy jste nevěděli, jestli se na vás dostane kýta nebo bůček, ale hlavně aby bylo vůbec nějaké maso? Téměř dvě třetiny Čechů starších 60 let potvrzují, že před rokem 1989 bylo naprosto běžné stát několikahodinové fronty na špatně dostupné zboží. Na druhou stranu mladší generace tyto zkušenosti nemá. Vyrostla v době, kdy si může ve tři ráno objednat potraviny online a do několika hodin je mít doma. Rozdíl je to skutečně propastný.
„Běžně jsem stála od čtyř hodin ráno před řeznictvím,“ vzpomínala v rozhovoru pro web idnes.cz sedmdesátiletá paní Anna z Prostějovska. Fronty se však nestály jen na maso. Největší fronty se podle průzkumů tvořily na potraviny obecně, zejména na mléčné výrobky, banány či mandarinky, tedy ovoce, které dnes běžně leží v každém supermarketu.
Každý chtěl mít známou v obchodě
Kdo neměl známosti, měl v socialistickém Československu často smůlu. Podpultové zboží bylo totiž občas jedinou možností, jak se dostat k něčemu nedostatkovému. Stačilo mít známosti a člověk sehnal i zboží, které se v regálech obchodů vyskytovalo jen sporadicky či spíše vůbec.
Pro ty, kteří toužili po západním zboží, existovala ještě jedna možnost, a to speciální obchody s názvem Tuzex či Eso. Podle statistik vědělo o možnosti nakupovat v těchto exkluzivních prodejnách až 80 % tehdejších občanů, ne všichni však příležitost reálně využili. Tyto obchody nabízely zboží ze zahraničí, které jinde nebylo k sehnání, třeba džíny, kvalitní elektroniku nebo kvalitní kosmetiku.
Bylo skutečně za komunismu levněji? Ne, nebylo
Bylo skutečně levněji za komančů, jak občas nostalgicky zaslechneme u nedělního oběda? Pojďme si to spočítat na konkrétním příkladu. Když srovnáme ceny a platy, zjistíme překvapivý fakt, běžný nákup je dnes o celých 70 % levnější než tehdy.
Zatímco za socialismu si průměrný pracující odnesl domů výplatu 3 170 korun, dnes nám na účet chodí přes 38 tisíc. Rozdíl v kupní síle se nejlépe ukáže při pohledu na běžný víkendový nákup. Co obvykle putuje do košíku české rodiny? Bochník chleba, kostka másla, litr mléka, plato vajec, kilo masa (ať už kuřecího nebo vepřového), nějaká ta zelenina a ovoce, sladkost, aby si děti nezoufaly, a samozřejmě lahvové pivo, protože, ruku na srdce, bez něj by to prostě nebyl český nákup.
To v roce 1989 ukouslo z výplaty téměř sedm procent, ale dnes nám z výplatní pásky zmizí pouze zanedbatelných 1,47 %.
Na co se dříve vydělávalo nejdéle?
Srovnání velkých nákupů a investic vypovídá o proměně naší ekonomiky ještě výmluvněji než ceny potravin. Když si průměrný Čech chtěl před rokem 1989 pořídit vlastní vůz ze Škodovky, musel na něj odkládat výplaty déle než dva roky, zatímco dnešní řidič se za volantem vlastního auta může ocitnout už po necelém roce spoření.
Stejně dramatický posun zažilo i vybavení našich domácností. Nová automatická pračka znamenala pro rodinu v roce 1989 odepřít si téměř dva měsíce jiných radostí. Dnešní hospodyňka ji má doma už po týdnu práce.
Zajímavé je, že s rostoucími platy a větší dostupností zboží se proměnila i naše kuchyně. Současný jídelníček českých rodin vypadá jinak než před třemi dekádami. Ubývá klasických českých jídel s hovězím a vepřovým, méně také konzumujeme máslo a vejce. Místo toho přibývá rostlinných olejů, čerstvé zeleniny a exotického ovoce.
Zdroje: zakomunistu.cz, novinky.cz, zpravy.aktualne.cz
