U tohohle Večerníčku jsme ani nedutali. Pro dnešní děti to je španělská vesnice

Zelený, divný a znepokojivý, to jsou tři přídavná jména, která perfektně vystihují hlavního hrdinu tohoto známého večerníčku. Jeho nepřirozené pohyby a podivné animace se některým dětem ne úplně líbily. Teď se za jeho dobové loutky přetahují sběratelé od Japonska až po USA.

Krtečka, Makovou panenku nebo Rákosníčka známe všichni, vzpomenete si ale na vodníka, který v televizích běžel od roku 1968? Animovaný seriál „O vodníku Česílkovi“ patří mezi večerníčky, které v nás zanechaly nesmazatelnou, byť trochu děsivou stopu.

Vodník Česílko bydlel v malém rybníčku v lukách pod Jičínem spolu s kaprem Osmikiláčem. Když se obrovský kapr potřeboval otočit, musel Česílko vylézt z vody do rákosí a počkat, až se jeho spolubydlící překulí z boku na bok. V těchto chvilkách nudy se náš zelený hrdina naučil hrát karty s dubovými listy a vymýšlet různé rošťárny.

Večerníček „O vodníku Česílkovi“ vznikl podle předlohy Václava Čtvrtka, scénář rozpracovali Anna Jurásková a Milan Nápravník. Výtvarnou stránku měl na starosti Josef Lamka a režie se ujal Alexandr Zapletal. Co seriál odlišovalo od jiných Večerníčků, byla jeho zvláštní animace, která byla na tu dobu skvělá, ale některým dětem přeci jen připadala strašidelná.

Ze dna rybníka do sběratelských vitrín

Loutky či rekvizity, které vznikly v době premiéry kresleného večerníčku „O vodníku Česílkovi“, dnes patří mezi slušně vyhledávané sběratelské kousky nejen u nás, ale i v zahraničí. Obecně zájem o české animované večerníčky v posledních letech výrazně roste. Nedávno se jedna originální figurka vodníka Česílka prodala v aukci za více než tisíc korun a kupcem byl japonský sběratel. Česílka si oblíbili sběratelé v Japonsku, USA a západní Evropě, kde vodníci nejsou zas až tak známí, proto jim Česílko připadá unikátní. 

Tvůrce, který emigroval

Alex Zapletal se narodil ještě za první republiky v roce 1934 v Ostravě. Když v osmašedesátém přijely tanky, rozhodl se odstěhovat do západního Německa. To už měl za sebou skoro deset let praxe v Československé televizi, kde od devětapadesátého pracoval na dětských pořadech. Kromě zmiňovaného vodníka má na svědomí i oblíbený večerníček „Hup a Hop“.

V Německu rozjel kariéru na volné noze, točil, psal, produkoval. Později se vrhl i na učení a předával zkušenosti studentům v Berlíně a Hamburku. Právě v Hamburku také v říjnu 2015 naposledy vydechl, bylo mu jedenaosmdesát a předcházela tomu těžká nemoc, která ho nakonec přemohla.

Recenze fanoušků jsou velmi pestré

Jedni Česílka milují a druzí už tolik ne. „Skvělý večerníček hlavně díky nezapomenutelnému dabingu,“ píše jeden z fanoušků. Jiný Česílka komentuje slovy: „nádherný, kouzelný, prostý, hladící, něžný, akorát před spinkáním“ a označuje ho za „jeden z nejmilejších večerníčků mého dětství“. Na druhé straně stojí hodnocení, která připomínají děsivější část seriálu, jako třeba popis vodníka jako „vymazlené postavy s účesem na hulváta s hroznými animacemi, který si divák celej život pamatuje a bude i dál!“

Oblíbený je i dnes, ale…

Ačkoliv se Večerníček „O vodníku Česílkovi“ vysílal pouhé tři měsíce, rádi se k němu vracíme i dnes. Dnešní děti však mají potíže s jeho pochopením a je pro ně spíše španělskou vesnicí, protože dnes již vodníci prostě nejsou tak v módě jako u socialistických dětí. Zajímavostí je, že jméno Česílko není zkomoleným jménem, jak by se mohlo zdát, ale pochází od slova „česle“, což je mřížoví k oddělování plovoucích předmětů z vody, například ve vodní elektrárně nebo čistírně. Pro vodníka je to tak jméno šité přímo na míru.

V celkem 13 dílech sledujeme příhody pozoruhodného vodníka, třeba jak hrál s knížetem karty, jak zachránil rusalku, jak mu krejčík Vodička vyspravil hopsafrak nebo jak rozehřál zmrzlou kněžnu. Každý díl měl přibližně 8 minut a vyprávěl samostatný příběh.

Zdroje: idnes.cz, cs.wikipedia.org, csfd.cz